Původně
nám meteorologové na víkend
slíbili krásné
létací
počasí, ale známe to – SLIBY CHYBY! V sobotu 19.9.09
se u nás nízká oblačnost
udržela až téměř do večera a v neděli to ze
začátku vypadalo stejně.
Naštěstí
Želetaváci i Macík vyhlásili
létání u Jakubova
na třináctou hodinu a počasí se jim
podřídilo. Slunku ještě chvíli trvalo,
než tu
termiku rozchodilo, ale i to
posedávání a debaty patří k
létání.
Pak se někteří chvílemi udrželi déle, něco i vytočili, ale po 15. hodince to už fungovalo pěkně.
Někdy byly ve stoupáku i tři křidýlka, ale nikdo se nikam nevydával, poletovali si jen po okolí.
Chvíli si polétal i Václav, ale stěžoval si, že dnes nebyl nejlepší.
Mě se na odviják nechtělo, měl jsem sebou krosnu a tak jsem popichoval ostatní krosnaře, že bychom si udělali výlet.
Jenže
se jim s motorama do termiky nechtělo a tak
jsme ještě počkali, až to Macíkovi vypnou. Přistál
více jak po hodince létání.
Byl ten den
nejlepší. Prostě kdo umí, ten
umí!
Jenže pak ještě na řadu přišel tandem. Pasažérku Evu domluvil Boeing.
Navíc se nám stočil vítr a starty se nedařily. L
Na třetí pokus jsem povolal brigádu! J
No a konečně se to povedlo. Milan Evu povozil a nad přistávačkou trochu pohoupal.
Je
zajímavé, že Panťovi na tandem vždy
vrazí
chlapa, ale ženský si vozí sám. Odměny
si vyzvedává rád a pro fotografa to
klidně i natáhne (ty automaty jsou tak pomalý!), ale že by se podělil i s hvězdnou pěchotou,
která jim pomohla
do vzduchu, to né! Nebo alespoň s tím,
kdo pěchotu povolal!!! J
Pak
konečně na řadu přišly i krosny. Prvně mi Milan
ukázal zlepšovák, jak si může za letu nastartovat
vychladlou krosnu. Mám už u něho
založenou objednávku, chci to taky! Pak mi ještě s Panťou
poladili můj motůrek, prostě naši známí
odborníci ......
František mezi tím nablýskal svůj stroj. Vrtule se mu leskla jak ……
Já
odstartoval jako první a po chvíli si naletěl
stoupáček.
Chvíli jsem si pomáhal motorem, ale jak jsem měl 300 nad
zemí, vypnul jsem ho a
užíval si termiky. Chvílemi i přes metřík nahoru,
výše občas taky dvouma metrama i s tím železem na
zádech. Nakonec
jsem se dostal až pod základny, ale byly hodně nízko.
Když už všichni odstartovali, letěl jsem za Františkem,
který dělal vedoucího přeletu. Podle kouře nad vsí to vypadalo, že už začala topná sezóna. J
Ale topnou sezónou to nebylo, vypadalo to spíš na bramborovou nať.
Tohle je asi Litohoř, nevím, neznám to tam tolik.
U Moravských Budějovic už tmavne nový obchvat, dokončí ho vůbec? Šetřit se má začít všude.
Nerad létám až tak pozdě, už je horší viditelnost a
ty fotky už taky nejsou tak pěkné. Já si na let vzal optimistické brýle, vypadalo
to všechno mnohem lépe, ale když jsem je sundal, byl jsem zklamán. Zkusil jsem tedy
udělat fotku i přes brýle, ale není to ono, že! L
Chtěl jsem si z blízka vyfotit i Brejchu na tříkolce,
ale stále se mi vyhýbal. Létá mu to rychleji a tak jsem ho ani nehonil. On město
oblétal zprava, František zleva a já středem.
Pak jsem se vydal za Františkem, který nás vedl ke dříve slíbenému hrádku Sádek. Za mnou letěl Panťa.
Pak se vedoucí zájezdu nějak trhnul a motal se u nějaké
vesnice (až po přistání mi řekl, že tam má známého). Tak jsem si za vedoucího určil
Panťu a ten mne na hrádeček dovedl. J
Zpátky jsme letěli spolu.
Já
ze začátku cestu jen odhadoval,
protože mi v GPS došly baterie a proti slunku a
podvečernímu oparu nebylo moc
vidět. Jo jo, to je ta vzorná příprava!
V pultíku jsem měl náhradní tužkovky a
výměna jen jednou rukou
byl taky zážitek!
Najednou mne doletěl mě neznámý krosnař a červeným křídlem,
ale když jsem se k němu natočil, abych bych si ho zblízka vyfotil, letěl ode mne
pryč. Asi nechtěl být identifikován!
Ještě jsem naháněl do foťáku Brejchu, jenže prvně se
taky nějakému známému točil nad hájenkou, pak někoho poznal u silnice a ukázal mu
nízký průlet, to se prostě nedalo. Přistávali jsme jen chvilku před západem slunka a mě to dalo 1,5 hodiny létání.
Ještě společné foto, rychle sbalit už navlhlá křídla a hurá domů.
