Ve středu 9.9.09
se už počasí kazilo. Sice nám to
už původně meteorologové předpovídali , ale přeci jen jsme
tak trochu doufali, že nám to ještě před odjezdem vyjde. Alespoň pravidelná ranní dezinfekce proběhla.
Radka se Zbyňkem okoukli místní nabídku zboží na létání. Jana se
dost dlouho prala se svým speciálním stanem. Je velice rychle postavený, ale toho
času na balení …. J Jen jsem měl udělat více snímků. L Nakonec jí se sbalením pomohl synátor.
Michal nám ukázal svoji přítulkyni, se kterou spal ve svém stanu. Dančo, dej si na něho pozor! J
Vyrazili jsme na startovačku a jelikož nebylo kam spěchat, stavili jsme se zase na kapučínko. Někdo si dal i oběd.
První
šel Boeing a místní děvčata, kterým Míra dal předem instrukce, mu držela palce.
Jedna mu dokonce naháněla stoupáky!
Michal se domluvil s Jendou a na zkoušku si přehodili křidýlka.
Postupně všichni vyhnívali. První se zachytával Zbyněk a pak Míra. Já startoval jako poslední a hned se pěkně chytil.
Když jsem byl až pod mraky, vydal jsem se za
Zbyňkem a Mírou na přeskok. Doletěl jsem tam s pěknou výškou! Zdeně jsem vysílačkou zavolal, ať v kempu vše naloží
a jede za náma na Belluno.
S Mírou jsme se pěkně zvedali, udělali si pár fotek a vydali se dál. Zbyněk dole trochu bojoval. L
Mírovi to letělo pořád líp než mě. No jo, asi ten lepší oddíl. L Když jsme přeskakovali na další kopec, vždy tam doletěl ve větší výšce,
většinou někde u vrcholu, já
se musel odspoda
zvedat a než jsem byl u vrcholu, Míra už byl pod
základnou. Pak mi navíc vypověděl poslušnost
speed, rozvázal se mi uzlík a šňůrka se
vyvlíkla ze sedačky. Pěkně to se mnou škublo!
Tentokrát mi nepomohla ani Žiletka, a jelikož mi před tím Jana říkala, že tam to funguje i dál, že se tam lítá bez točení, zkusil jsem to.
Tentokrát mi nepomohla ani Žiletka, a jelikož mi před tím Jana říkala, že tam to funguje i dál, že se tam lítá bez točení, zkusil jsem to.
Asi to nebyl nejlepší nápad, počasí nebylo až tak jisté
a i ten vítr tentokrát foukal
z druhé
strany. Spíš jsem se měl vrátit a vyzvedat se!
Byly chvíle, kdy jsem dost bojoval a ani nebylo kde
přistát. Ten rozsáhlý
les pode mnou jsem si ani netroufnul vyfotit! Naštěstí
jsem to přeletěl, jenže jsem
nikde nic výrazného na vyzvedání nepotkal a
tak jsem musel přistát na zahradě nějakého
sedláka. Už byl všude stín. L
Takhle se za náma zatahovalo a na druhé fotce je počasí
ve směru k Levicu. Míra byl vysoko nad kopci a Zbyněk to vybojoval a letěl
za ním.
Už za letu jsem Zdeně poslal SMS, ať jede na Feltre. Sice až tam jsem nedoletěl, ale už byla blízko a tak mne brzo vyzvedla.
Pak se ozval i Míra, že to kousek za Feltre utavil. Po trochu delším hledání jsme se přeci jen setkali a vydali se domů.
