V pátek
28.8.09
jsem se do Štěpkova dostal až po
druhé hodině. Jižní vítr se už stáčel
více k západu a tak starty nebyly nic moc. Boeing
už byl někde na přeletu a
ostatním se s létáním moc nedařilo.
Tentokrát
až tak moc nepolétal ani Václav, který
nám poslední dobou ukazoval, jak se to
dělá. Škrábal
se škrábal, ale výšky moc
nenabíral a po chvíli
přistál docela otrávený. L
Když
už jsem tam byl, chtěl jsem si dát alespoň
sletík,
a tak jsem se ani neoblékal. Kombinézu jsem si
nechal v autě a odstartoval jen tak v tričku bez rukávů a v kraťasech.
Pak jsem něco malého potkal, bylo
to takové bublinkové, při každé
otáčce to bylo o kousek jinde, ale pomalinku jsem
nabíral a pak chytil pěkný
stoupáček až pod základny.
Nad startem jsem měl i přes 1,5 km, sice tam bylo chladněji, ale dalo se to vydržet.
Na této fotce je vidět výstavba obchvatu okolo Moravských Budějovic.
Hned po mě startoval Pavel Janíků a dost dlouho bojoval.
Z mé výšky to vypadalo, že každou chvíli musí přistát, ale pak se vyzvedal až ke mně a vzájemně jsme si udělali
pár fotek.
Tentokrát jsem sebou neměl Zdenču a jak nemám ten spolehlivý
pozemní personál, raději se moc nevzdaluju. Už jsem byl poměrně daleko a tak jsem
se pokusil o návrat. Šlápnul jsem si do speedu, jenže ten mi dlouho nevydržel, praskla
mi šňůrka. L
Po chvíli jsem zjistil, že se mi Pavel někde ztratil,
zato se objevil někdo další. Až když byl blíž, tak podle helmy jsem poznal Michala,
jenže lítal na vypůjčeném křídle. Udělal jsem pár fotek, jestli udělal i nějaké
on mě, to zatím nevím.
Jenže ani Pavel, ani Michal se ke mně moc nepřiblížili,
takže ty fotky jsou více z dálky. Jo jo, nejblíž si ke mně vždycky troufal
jen Olda, to jsme se někdy i dotkli ouškama. J
Pak
se nám začalo dost mračit a hlavně ochlazovat. Už
mi nahoře byla docela zima. Letěl jsem proti téměř
západnímu větru a moc jsem neklesal. Michal tam
ještě zůstal.
Já si ještě zaletěl na Budkov a udělal pár fotek.
I tam se dalo vyzvedat, ale zase mne to tlačilo dál
od startovačky a to jsem už nechtěl. L Vzadu
jsou vidět nasvícené komíny od Dukovan. Na fotce
to není tak vidět, foťák to vzdaluje a rozmázne,
na vlastní oči je to lepší.
Vrátil jsem se tedy zpět nad startovačku u Štěpkova.
Zaujala mne nová asfaltová cesta, která prvně vypadala,
že končí někomu ve dvoře. Až pak jsem si všiml, že asfaltka pokračuje dál a je to
už jako v Rakousku, kde se na všechna pole traktory nemusí plahočit neudržovanýma
polníma cestama.
Po
přistání jsem Pavlovi ukázal utržený speed
a dozvěděl
se od něho, že vyhnil a někdo ho přivezl. Mé přeletové
pivíčko bylo po dvou a čtvrt hodince pěkně vychlazené -
můj let je ZDE.
Ještě dost dlouho jsme čekali na Michala, vozil se pod základnama, a nakonec aby přistál, musel použít ouška.
Vypadal spokojeně a k vracení padáčku skutečnému majiteli
se mu moc nechtělo. J Spokojeně
vypadala i jeho přítulkyně Danča, jen ten polibek jsem nestihnul a zopakovat ho pro
fotografa nechtěli.
Danču
si asi vychovává jako velice pěkný pozemní
personál. Naložila si Michala do auta a rychle ujížděli
domů. Vůbec jsem jí s naším autem nestačil,
buďto je to taková pirátka silnic
a nebo ví, že po pěkném polétání je
s chlapem ten nejlepší ... . Alespoň naše
manželky to říkají. J
Přihlášené přelety z toho dne jsou ZDE.