V pátek 14.8.09 jsem s Milošem domluvil vlekání
na Nových Dvorech od 11.30 do 13.30 hod., pak musel nastoupit do práce na odpolední
směnu. Dorazil i Boening se svým novým autíčkem.
Michal nám předvedl taky něco nového J
Já šel jako první, ale bylo dost mraků a tak byl problém
se tam udržet. Po odpojení jsem kus nastoupal, ale pak jsem o všechny metry i ty vlekací přišel
a zpět na startovačku jsem si musel dojít po svých. Krásně jsem se zapotil! Boeing byl na zemi taky co by
dup, to samé Michal.
Pak šel Macík a dívali jsme se, co s tím udělá on. Nepřekvapil! Po chvíli se vyzvedal a uletěl nám jako normálně.
Boeing i Michal to ještě zkoušeli, ale nešlo to. Vše bylo zastíněné a tak jsme vyčkávali, jestli se to nezlepší.
Pak
s velkým zpožděním dorazil i Václav, my mu to
rozmlouvali, že je stále zataženo, že to nelétá,
ale prý když už tam
je, tak to jednou zkusí. Miloš ho při
vybalování popoháněl, že za chvíli
musí zmizet,
a my zase vše balili.
Jen
co se připravil, mraky se jak mávnutím proutku
rozestoupily a startoval
už do nasvíceného terénu. Ptal jsem se
Miloše, jestli to ještě můžu vytáhnout, prý
jo, ale on že už nevytáhne mne! L
Václav se bez problémů chytil, stoupal a odlétal.
Macík se ozval, že už díky mrakům taky přistál, ale až někde za Bítovem - dalo mu to pěkných 25 km. Boeing
pro něho vyrazil a my ostatní se rozjeli k domovům. Já se ještě vrátil
zpět do pracovního procesu a po chvíli mne uklidnilo, že se udělalo krásně ošklivo!
J
V sobotu
jsme se zase sešli na Nových Dvorech.
Máca předem avizoval, že udělá jen prvních 10
vleků a pak že poletí on, že později se to bude stabilizovat, a
tak jsem
čekal nával. No a ono nic. Jen pár zájemců, ani
Miloš nikam nespěchal.
Boeinga, i s výbavou na odpolední odjezd do Slovinska,
dovezla jeho sestra, vše vybalili a zase odjela. Jen jsme nepochopili, jak se do takového autíčka
mohli vejít.
Opět
bylo dost zataženo, nechtěl jsem startovat, ale byl jsem do vzduchu přímo vyhnán. Máca
tvrdil, že to tam je. Jenže na vleku vůbec nic, mohl jsem i fotit.
Po
odpojení jsem výšky neměl nic moc, vracet se
nemělo cenu, a tak jsem to
natáhl dál a trochu bokem k Báňovicím,
kde to bylo nasvícené. Už už jsem to
chtěl otočit zpět, když to ťuklo a postupně stoupalo a zesilovalo.
Všichni další,
co startovali, se bez větších problémů
zachytávali a vytáčeli stoupáky jak divý.
J
Miloš nám všem přes vysílačky naplánoval
trojúhelník – Želetava – Telč – a zpět Nové Dvory. Čekal jsem na všechny, že
poletíme společně, jenže první to bez upozornění odpíchnul Boeing a pak se
úplně jiným směrem vydal Rumburak (letěl domů). No a mě v té chvíli přestala
fungovat vysílačka.
Vydal jsem se tedy napřed, že Miloš mne doletí, je přeci
jen rychlejší. Bylo to tak, já se pak mořil před Budíškovicema a Miloš to valil
pod mraky rovným letem.
Zachránil jsem se, musel jsem pak dávat i uši, abych se nedostal do mraku. J
Dolétával jsem Miloše, byl dole, ale právě se pěkně
zvedal a než jsem k němu doletěl, byl pod základnama a letěl dál. Když jsem
to dotočil já, vydal jsem se zpět a pokoušel se alespoň o návratovku.
Chvíli to šlo i proti větru pěkně, ale asi jsem se trochu
nechal unést, takže když to šlo jen dolů, neměl jsem se čeho chytit. V té chvíli
se zdá, že to směrem k zemi jde hrozně rychle! Jako už po několikáté mám ten dojem, že to ve
14 hodin na chvíli vypínají a kdo to
překoná, létá dál už bez problémů.
Prostě u Budíškovic mne to spláchlo,
nepomohl mi ani vysílač na vysokém
nasvíceném kopci, ani posečené obilné pole.
Můj let ZDE. Volal mi i Boeing, 14. hodina ho taky shodila. L
Po přistání jsem nabízel své služby jako vlekař, jenže
nebyl zájem, prý to už moc nelétá.
Volal
mi i František S., že navečer jdou se Zbyňkem a s balónem
na Landštejn a že bere i krosnu. Moc se mi už nechtělo a ani se mi to
nehodilo. Pak mě na krosnění zval i Talpík a taky jsem mu dal košem. Ovšem
když jsem navečer viděl to krásné počasí a úplně bez větru, litoval jsem, že jsem
s Františkem nevyrazil. To by se to kolem zříceniny pěkně létalo a mohly být
i pěkné fotky.
Už
se stmívalo, když mi Zdenča hlásí, že nám
někdo létá za barákem. Byl to
František a konečně přiletěl na návštěvu.
Přistál nám rovnou za barákem, ještě že tam
před pár dny to obilí posekli.
Františka si pak při cestě z Landštejna přijel vyzvednout Zbyněk. Vypadal, že nás rád vidí, že!? J
V neděli už před polednem opět naskakovaly kumulky.
Zavolal jsem Macíkovi, že bych tedy šel vlekat, ale neměl zájem. On prý potřebuje
uletět alespoň stovku do ČPP a na to počasí prý není, takže se bude raději věnovat
jiným činnostem. Holt už se řadí jen mezi závodníky! L Ty taky občas slyším, že sice je to na přelety, ale raději počkají,
až to bude na trojúhelníky, tam se dají lépe nahnat body.
Tak
jsme si s manželkou naplánovali jiný program. Zdenča chtěla k vodě a já si
naplánoval focení Studené a Strmilova z krosny, což jsem už kdysi slíbil.
Dopředu to letělo pomalu, navíc termika se mnou
pěkně houpala. Když z rovného letu tam skočilo 5m/s, vypnul jsem si motor
a pěkně stoupal. Když to sláblo, letěl jsem proti větru, abych se ke Studené přiblížil,
a zase to stoupalo.
Horší bylo, že zrovna Studená byla každou chvíli alespoň částečně
zastíněná a tak byl problém s focením. Přitom Javořice byla stále bez stínu.
Musel jsem tedy letět mimo stoupáky a pomáhat si motorem, nakonec se mi snad přeci jen pár fotek Studené povedlo.
Po delší době jsem to dotlačil i nad Strmilov.
Na hladině Komorníku bylo vidět, že to i dole dost fouká.
A tady je Strmilov ještě z druhé strany.
Pak jsem zklesal, zkontroloval manželku u Komorníka a nedaleko přistál. Koupání mne taky neminulo. J
Při cestě domů jsem se ještě díval po mráčcích a ta
poslední fotka je focená od našeho domu v 17.30 hod. Macíku, neměli jsme přeci
jen vyrazit?
