To jsem zase dopadl! AIR CENTRUM od pátku 7.8. do neděle
9.8. pořádalo pro padáčkáře akcičku v Nadějově. Od nás většina odjížděla už
v pátek v 10 dopoledne, já ale musel zůstat v práci a na tento víkend
se mi to vůbec nehodilo. Nejhorší bylo, že to počasí měli asi i předem domluvené.
Nejen podle předpovědí, ale i při pátečním pohledu na nebe jsem nebyl úplně v klidu. L
Navíc
navečer mi volal Panťa, ať rychle vytáhnu krosnu,
že nad Dačicema létá Zbyněk s balónem a
doprovází ho Milan s Františkem na
krosnách.
Proč nezavolal dříve? Já už nemohl, protože
s návštěvou jsme už měli upito
trochu vína a tak nikdo nemohl ani řídit auto. Pak jsem
je viděl, že s balónem
přistáli ve vedlejší vesnici – v
Lidéřovicích, a krosny proháněli okolo něho, ale
aby
ten kousek popoletěli ke mně, to se jim asi nechtělo. L
Na sobotu jsme se doma přeci jen domluvili a do
Nadějova po ránu vyrazili.
Na některých tam bylo vidět, že den před tím buď hodně polétali anebo se více věnovali večírku. J
Chvíli to vypadalo, že mě kamarádi rádi vidí, že se na mne usmívají, ale bylo to na Zdenku s buchtama.
Tam jsem se taky dozvěděl, že v pátek to krásně
létalo a nejdále to dotlačil Brába – 192 km někam pod Plzeň.
Hodně uletěl i Máca, dalo by mu to ke stovce, ale nakonec
zjistil, že měl plnou paměť v GPS (na ty elektronický s.....
pořád nadává a moc si s nimi nerozumí) a
tudíž neměl co přihlásit. Miloš mi nechtěl
říct, kam doletěl, prý si to už nepamatuje. Že by na to
měl vliv ten večírek?
Náš
vnouček Jiřík si tam už asi vybral firmu, pod kterou by nejraději létal! Že by byla k sežrání?
J
Pak jsme se přesunuli na plochu za vsí, kde už vesele poletovaly tandemy.
Našeho
Jiříka najednou přestalo zajímat
létání, raději se už začal věnovat holkám.
Není to brzo? Ale byla to Amélka od Charlieho, tak kdo
ví?
V té chvíli se už mezi prvníma zachytával Miloš a nakonec všem vytřel zrak a ten den asi uletěl nejvíc - 117 km.
V té chvíli se už mezi prvníma zachytával Miloš a nakonec všem vytřel zrak a ten den asi uletěl nejvíc - 117 km.
Startovalo se s navijákama na třech lanech, šlo to rychle, ale bylo nás hodně.
Když přišla řada na mne, taky jsem se nechytil.
Jen jsem omrknul okolí a udělal si pár fotek.
Hned po mě startoval Brába a tak jsem se díval, co jsem udělal špatně, ale dopadl stejně jako já.
Startovali další a další, mraků přibývalo a občas se někdo chytil.
Pak se dělal mráček přímo nad náma a chytali se všichni,
kteří startovali. Já to vychytal taky a hned po mě Brába. Stoupali jsme spolu,
a když se přiblížil, tak jsem ho fotil. Jenže pak mi vynadal, ať toho nechám a raději
letím.
Po chvíli to vzal zpátky proti větru a ztratil se mi. Asi dopředu věděl, co nás letící na západ čeká a udělal si lepší přeletík.
Dostal jsem se až k základnám, nějaká dvě křídla mne předlítla, já nikam nespěchal a držel se dálnice.
U Jihlavy jsem dálnici musel opustit, ten velký a zastíněný les bych nepřeletěl.
Za Jihlavou už bylo hodně mraků a mezi nimi cirová oblačnost. Pár křídel jsem viděl bojovat nízko nad zemí a přistávat.
Dost jsem vyčkával a škrábal se alespoň nad částečně nasvícenými obilnými poli, dál se mi to vůbec nelíbilo.
Poslední naději jsem asi měl u Kostelce, něco jsem tam potkal, ale nejspíš jsem si to i sám zkazil.
Celou
dobu jsme se se Zdenou slyšeli ve vysílačkách a
tak u mne byla hned po přistání v Salavicích.
Dorazil i Radek Talpa, který bydlí ve
vedlejší vesnici a viděl mne. Kdo ho nezná, tak to
před pár lety byl nadějný padáčkář, teď se
už věnuje jen rodině a jen občas vytáhne krosnu. J
Stavili jsme se u nich doma a pochlubil se nejen rodinkou, ale i vrtulníčkem. Jen nám ho neukázal v akci L
Doma jsem kouknul na satelit a ty ciry tam byly.
