Už od středečního polétání jsem se těšil na sobotu
1.8.09.
Podle předpovědi mělo být nádherně letové
počasí a vzhledem
k tomu, že to vycházelo na sobotu, vypadalo to
ideálně i pro nás, kteří se
jen tak nemůžeme utrhnout z práce. Takže v mých
představách to bylo
výborné letové počasí, volná sobota
a rodina nadšená, že ji vezmu na výlet. No,
jak už to tak bývá, představy se né
vždy mění v realitu. V sobotu ráno
jsem se probudil do zamračené oblohy
s většími závany větru, než bych si
přál. Vnouček se rozhodl, že určitě nebude v 11.30 hod na
Pěčíně, jak to Máca
svolával. Nikdy takhle nespinkal, ale zrovna dnes se rozhodl, že
spánek je
přednější. Aspoň že Zdenča napekla buchty den dopředu. O
půl dvanácté se Jiříček probudil, během 20 minut
jsme
měli sbaleno a jeli jsme do Dačic vyzvednout PG krosnu, kterou jsem
půjčil na výstavu do Leteckého muzea
v Dačicích.
Letecké muzeum v Dačicích právě slavilo páté výročí
svého založení. I na náměstí měli vystavenou leteckou techniku. Ředitel muzea nám
po výstavě ukázal svou pravou nenažehlenou tvář. J
Chvilku
po poledni už jsme byli na Pěčíně a sledovali Miloše, jestli odletí nebo jestli
se jen podíváme, že podmínky opravdu nejsou ideální, a pojedeme domů. Ale Miloš
všechny přítomné nadchnul a nebylo snad jediného, který by nechtěl být na jeho
místě. Vystoupal do slušných výšek a vydal se na přelet.
Po něm odstartoval
Stříbrňák, sice se trochu mořil někde za Monte Hnojníkem, ale taky se povedlo.
Boeingovi, který startoval hned po nich, se ale nedařilo. Chvilku se mořil, prý
chytil stoupák někde v 70m , ale už se nezachránil a přistál na
startovačce. Stejně jako tandem Květa a Broňa ze Slavonic, i když aspoň chvíli
se povozili a následně přistáli za lesem.
Další nepovedený pokus byl můj. L Při druhém jsem se chytil, ale žádná sláva to nebyla.
Bylo to takové hravé, ale aspoň něco.
Přeletěl jsem si Zadní Vydří, Mysletice,
Řečici a Velkou Lhotu. Tam jsem měl už vyhlídnutý plácek na přistání, bylo to
na zahradě mého známého, ale pak jsem se bohužel vyzvedal. Až druhý den jsem od
něho totiž zjistil, že tam opékali a měli soudek dvanáctky.
Přistál jsem tedy jen o kousek dál - v Horních Němčicích.
Pozemní
personál pro mne za chvilku dorazil, ale na Pěčín jsme se už nevraceli. Až
z doslechu jsem zjistil, že Miloš to utavil a někteří si doletěli někam
daleko za Počátky. Výpis z ČPP je ZDE , většina to ani nepřihlašovala.
S létáním na neděli 2.8.09 jsem už moc
nepočítal, počasí podle mne už nemělo být nic moc, ale podle svolávačky jsme
tam přeci jen přijeli. Tam bylo lidí!!! A těch pilotů a pilotek!
Dorazili i dva noví piloti z Dačic - Irena Vašíčková a Láďa Tůma. Jsou to ti vlevo!
Boeing to měl dobře zařízené, že!?
Když měli cuknout mě, Macík si vyhlásil polední pauzu a navlékl se do svého nočního úboru. Hodně jsem se zapotil, než se zase začal věnovat vlekání!
Nepomohly mi ani lány s dozrávajícím obilím a ty kombajny se ještě né a né pohnout.
Podle některých pilotů to mělo fungovat
více než v sobotu, ale realita byla opět jiná. L Spousta nadšenců do toho skočila, ale Pěčín žádný z nich neopustil.
Ti šťastnější něco málo polétali místně (asi nejvíce Filip) a ostatní zase jen se zakloněnými hlavami tiše záviděli.
Pěkné počasí si každý užíval po svém.
Před druhou hodinou se nad startovačku nasouval obrovský bouřkový mrak, takže se všichni padáčkáři, včetně doprovodů, jeden po druhém vytráceli.
