Na středu 29.7.09 slibovali už dopředu pěkné
počasí. Tušil jsem, že se z práce neutrhnu, ale i tak jsem si pro jistotu
padáček do auta přeci jen hodil. Vedoucí mi práce naplánoval dost, a když jsem před
polednem viděl to počasí, byl jsem v klidu, protože jsem předpokládal, že to
nebude žádná sláva. Už se blížila půl druhá, když jsem nad Dačicemi ve výšce
uviděl kroužit nějaký modrý padáček (kdo to byl?). Bylo to, jako když píchne do
vosího hnízda! Dokonce si pak létal i nad naší Pečí. Zavolal jsem vedoucímu a
naštěstí dostal povolení, vždyť kolega už to zvládne dodělat i za mne.
Honem jsem přijel na
Pěčín, ani jsem se nepřevlékal z pracovního (montérky a bagány), jen jsem
na sebe hodil kombinézu a připravil se na start. Přede mnou právě odstartoval
Máca a někde v polovině dráhy se zachytával. Když Miloš vlekal mě, prvně
jsem se chtěl u Macíka odpojit, protože tam to vypadalo nadějně, ale pak jsem se
nechal dotáhnout až na konec, že potkám třeba něco lepšího. Nepotkal! L Při cestě zpět jsem nenašel nic už ani u Macíka a tak jsem svého činu
litoval. Naštěstí kousek od vodárny jsem něco objevil a pomalu se vyzvedal až
k základnám.
Létal jsem tam s Macíkem a přidal se
k nám i Václav, který pod základnou klapal ouška a letěl vpravo. Macík to
vzal vlevo a já se tedy rozhodl pro zlatou střední cestu směrem na Telč.
Po
cestě jsem si vzpomněl a vyfotil kolegovi z práce jeho obec Slaviboř. Před
Telčí byly dva mráčky, na které jsem spoléhal a pro jistotu jsem měl
připravenou i druhou možnost se zachycením se nad meteorologickou stanicí
v Kostelní Myslové. Po očku jsem pokukoval po Macíkovi, který taky jen
klesal.
Když jsem doletěl k mrakům, už se rozpadaly, a tak jsem to stočil
nad tu meteorologickou stanici, která je na nejvyšším bodě okolí a jižní svahy
se zlátnoucím se obilím měla nasvícené. Opět nic! L Macík to stáčel taky ke mně a oba jsme vyklesávali.
Kousek před Mrákotínem
jsem byl nucen přistát - výpis ZDE. Macík měl tak o 100m víc, chvíli to vypadalo, že
přistane u mě, ale zachytil se a vybojoval to.
Pro
mne dojela Zdena s dcerou a vnoučkem a
ještě jsme se zastavili pro Boeinga v Krahulčí.
Macík dlouho bojoval nad
Telčí a pak si doletěl zpět nad Pěčín. S Václavem
jsme pokecali o společném poletování.
Macík to pak vzal někam na Kostelní Vydří (občas se nám ztrácel), zase
zpět, pak někam nad Bábu, a když už toho měl plné zuby, vrátil se za námi na
startovačku. Už ho prý bolely ruce - výpis z ČPP ZDE.
V té chvíli jsme viděli ještě dalšího padáčkáře, který stále létal a vozil se dál. Tiše jsme mu záviděli. Nevím, kdo to byl, poznáme to až z ČPP - asi Stříbrňák.
V té chvíli jsme viděli ještě dalšího padáčkáře, který stále létal a vozil se dál. Tiše jsme mu záviděli. Nevím, kdo to byl, poznáme to až z ČPP - asi Stříbrňák.
