Jak
na nás bylo počasí původně skoupé,
tento týden
jako kdyby nahoře chtěli, abychom si to vynahradili. Telefon mně
zastihl
s rodinkou v Sedlejově na koupališti, když
se ozval Radek. Po
příjezdu domů už zvonil Jirka, tak jsem
přeběhl ulici a informuji, že jdu naložit krosnu, zajedu pro
benzín a hned na
náš kopec. Tentokrát startujeme tři.
Správně bych měl napsat čtyři, ale
v tu chvíli jsem o Láďovi nevěděl. Motor
burácel a jak to nazval Radek
stojící opodál, byl to start kdo
dřív. O Láďovi jsme se dozvěděli až po
přistáni od Jirky, který
v době našeho startu kroužil nad náma a
čekal na nás. Z ptačí perspektivy je
lepší přehled.
Cestou na Hodice a dále
Čenkov jsme přiletěli k lomu, kde se spousta lidí
ochlazuje a pár rybářů
čeká na svůj úlovek. Neodolali jsme
a začali kroužit nad lomem a trochu
vyvádět. Tolik diváků po kupě, no nepředveďte se,
jak vám to šlape!
Poté jsme
nabrali směr na naši Batelovskou, kde
také občas startujeme (spíše
v zimě)
a ejhle - Auto, Padák, Krosna -
neznámí v rajonu. A tak
s Jirkou děláme
pár průletů a já vzpomínám,
kdy jsem měl taky trabíka a nechtěl naskočit. Teď
se něco podobného dělo pode mnou.
Tady u loučky skončil
společný let a každý
letí svou vlastní cestou. Po hodině letu si
dávám volný sletík na
přidavačku,
kde chvíli přede mnou přistál Jirka a
čekáme na další, ale nikde nic.
Zatím
čelíme chroustům, kteří
začínají být
nepříjemní.
Po delší době
se objevuje
vysoko nad námi Radek. Taky už jen
nabírá výšku,
zhasíná motor a plachtí. Teď
už nám zbývá jen Láďa.
Nezklamal! Přílet za šera nízko nad
zemí, jeden oblet kopce,
pár průletů a přistává.
Místo květáku pěkně vede padáček nad
hlavou až ke svému
autu.
