Ve čtvrtek 16.7.09 bylo nádherné letové počasí, ale
já se z práce nemohl uvolnit, i když mi Tomáš S. psal, že se bude na
Pěčíně vlekat. Když jsem se vrátil z práce domů, říkal jsem Zdeně, že bych
si měl jít alespoň zakrosnit, jinak že toho budu později litovat, ale že se mi
vůbec nechce. A tak jsme místo létání poseděli za barákem. Jenže pak mne
popíchla sousedka, jak to že nelétám, že
je tak pěkně, a tak jsem se nechal ukecat. Honem jsem vše naházel do auta a
vyrazil do Lidéřovic. Tam jsem prvně zjistil, že jsem si zapomněl vzít
kombinézu. Nevadí, je teplo! Když jsem byl připraven, zjistil jsem, že jsem si
nevzal foťák. Nedá se nic dělat, musím bez něj. L
Když jsem chtěl nastartovat krosnu, zjistil jsem, že jsem si minule
nevypnul
vypínač a baterie byla vybitá. Takže honem nabít
baterku! Byl jsem už trochu
nervní, těch minimálně deset minut se mi najednou
zdálo táááák dlouhých. Kumuly
stále naskakovaly a občas chodily termické závany.
Konečně jsem v pět
hodin odstartoval!
Vletěl
jsem si pod mrak a díky motoru a už slábnoucí
termice
se dostal až kousek pod základnu v nějakých 1500 m
nad startem. Mrak se
začal rozpadat, tak jsem pohladil jeho základnu a letěl
k druhému mraku. Blíže k němu jsem se dostal
nějakých 500 m nad základnama, tak jsem mu jen
zamával, vypnul motor a snášel se dolů. Už mi byla
zima, protože jsem celou dobu letěl jen v kraťasech a tričku bez rukávů. Za celou dobu jsem si udělal alespoň
dvě fotky díky mobilu.
Už
jsem byl na půl cestě k zemi, když jsem uviděl
nějakého dalšího kolegu padáčkáře,
ovšem bez motoru. Byl pod základnou dalšího
mraku a tak jsem nastartoval motor a letěl k němu. Poznal jsem
v něm
Honzu Krátkého, přiblížili jsme se k sobě,
udělali si vzájemně pár fotek (já zase jen
mobilem), pak jsem stopnul motor, ale mne už termika nemohla
unést. Když jsem
náhodou měl nulové opadání, Honza stoupal.
Zamával jsem mu a letěl jsem
k domovu.
Po přistání jsem se ohlásil manželce, ale ta mi v tu chvíli
hlásila, že Honza nám přistává za chalupou.
Než jsem vše sbalil a přijel k domovu, už ho napájela chlazeným pivíčkem.
Později
za Honzou dorazil i
pozemní personál včetně nové mladé
padáčkářky Evy a za chvíli dorazili i
další
dva padáčkáři, kteří byli nedaleko. Původně
všichni startovali v Táboře,
někdo tedy doletěl a někdo dojel. Zdenča se o nás o
všechny podle mě vzorně
postarala - pojedli jsme, popili a pokecali.
