Kluk s křídly aneb kde se to v člověku bere

Všechno je byznys. Něco za něco, nic za nic. “Poď, pojedem k babičce.“ “Ne. K žádné babičce nepojedu“, vzdoruje 4 letý synovec Tomáš svému otci, mému bratrovi. “Ale babička má na půdě poklady“. “A jaký poklady?“, začíná dětská fantazie pracovat v bratrův prospěch.

Někdy to člověku trvá dlouho, než pochopí různé věci. Může se tak třeba stát, když jsou knihy z našeho dětství sneseny z půdy zapomnění, aby byly znovu otevírány a předčítány a ovlivnily tak dětskou fantazii nastupující generace. “To je moje Knížka“, vykřiknu tak, že se mi radostí a současně zvláštním druhem sentimentu derou slzy do očí. Při znovuotevírání jedné z nejmilejších knih mého dětství mi srdce tluče, jako bych otevíral truhlu s pokladem. 25 let, možná i víc. A ten příběh se nezměnil. Pohádka je pořád stejná, jenom obdiv malířského umění, geniality člověka a moudra obsaženého v tomto díle, je umocněn na n-tou.

Díky pane Jágr. Díky Vám za (nejen) mé sny.   

Jelikož byl dnešní článek tak trochu z jiného soudku, zakončím jej také netradičně, poeticky, ale k tématu.
 

POUTA

Dětství je to co dávno kdysi

bývalo a dnes ze sna visí

jak provázek a zbytek pout

jež lze i nelze rozetnout

Třeba nám život jinak káže

kdo moudrý je ten nerozváže

motouzek co nás s dětstvím spíná

a krásná pouta neroztíná

                 Jan Skácel

Ať vám to létá a když už bude třeba neletovo, zkuste někdy vylézt na půdu a prohrabat se vašimi poklady.

Letu a létu zdar!
 

Tomáš S.
http://www.pgv.cz/