Krizovky 4.-9.7.09

Dachstein (Obertraun) aneb jak jsme absolvovali krizovky

Jednoho dne mi Tomáš říká, že už je čas přihlásit se na bezpečnostní kurz. Tak se na něj tak dívám, jako proč? Ale později mi dochází, že opravdu je asi velice dobré tento kurz absolvovat, už jen proto, že člověk dokonale pozná chování svého padáku a dokonce ho začne i více využívat. V lednu jsme se tedy přihlásili na SIV Kurz v termínu 4.-9.7.09 s Daliborem Carbolem. Nakonec vyrážíme v této sestavě: já, Tomáš a Ondra (brácha Tomáše). Čas rychle utíkal a najednou se přiblížil den našeho odjezdu a já začala být pěkně nervózní, ale to k tomu asi patří. Musím říct, že se mi vážně nechtělo, vůbec jsem si nedovedla představit, co mě čeká. Vyjíždíme v 1 hod. ráno a navigace nám ukazuje pouze 270 km do cílového místa, což je hodně dobré. Cestou se zastavujeme v Českých Budějovicích v Tescu, abychom doplnili chybějící zásoby v podobě piva ... a vyrážíme směr Rakousko. V 7hod. jsme na místě a čekáme na příjezd ostatních účastníků kurzu. V 8 hod. se scházíme v konečné sestavě včetně našich instruktorů, kteří nás seznamují s programem tohoto kurzu. Každý dostáváme na přivítání dárky v podobě trička a dalších reklamních předmětů. Každý pilot také obdrží vysílačku, handsfree a záchrannou vestu, která bude potřeba při nácviku figur prováděných nad jezerem. Pak následuje ubytování v příjemném apartmánu v českém prostředí. První den se věnujeme nácviku jednotlivých figur na trenažéru, dokud nám nebude zcela jasné, za kterou šňůrku zatáhnout J, dále probíráme spoustu nové teorie k nácviku těchto nestandardních letových režimů, nesmí chybět ani názorné ukázky na videu.

Tohoto kurzu se účastní celkem 13 lidí, z toho 4 polští piloti. Nesmí chybět ani kontrola záložního padáku, zda-li jde v pořádku vyjmout ze sedačky. Večer děláme okružní procházku po městečku Obertraun a pomalu se připravujeme na spánek, protože zítra nás čeká opravdu náročný den, protože to co jsme si nacvičili dnes na trenažéru, tak zítra budeme praktikovat již v samotném vzduchu.

Musím říct, že celou noc jsem o ničem jiném nepřemýšlela, než za jakou šňůrku budu tahat a hlavně, jestli jsem všechno správně pochopila. V 7 hod. ráno zvoní budík a my musíme vstávat, protože v 7:30 odjíždíme na kopec. Dnešní den budeme věnovat pozornost těmto figurám: Asymetrické zaklopení vrchlíku, držené asymetrické zaklopení, dále Frontstall, B-stall, Houpačka, Motýlek. Abych pravdu řekla, tak se mi nahoru moc nechtělo a to jsem ještě nevěděla, co nás čeká. Není na co čekat, teorie už bylo moc, tak teď ať se ukážu praxe.

Lanovkou vyjíždíme na startoviště jménem Krippenstein 2100 m n.m. a postupně všichni startujeme zhruba v intervalu 10 minut.

Přichází řada i na mě a nervozita začíná stoupat víc a víc. V hlavě se mi honí tisíce myšlenek, jak se s tím vůbec dokážu poprat.

Už jsem ve vzduchu a čekám jen na pokyn od Dalibora. Za chvíli slyším ve vysílačce: ,,Jani, tak začneme houpačkou‘‘ . A teď se prokáže, že jsem špatně pochopila zadání. Zadání jasně znělo: Stáhnout řidičky na minimální rychlost a hned vypustit, aby se padák rozhoupal atd..... Je to složité vysvětlovat psaním. Jenomže přiznám se, že jak jsme to cvičili na tom trenažéru, tak tam mě chlapi rovnou rozhoupali, takže proto nastal u mě velký problém. Když jsem měla stažené řidičky na minimálku, padák nic nedělal, tak jsem to stáhla ještě víc, najednou padák upadl za mě, tím, že jsem se lekla, tak jsem rychle padák odbrzdila, pak následoval obrovský přestřel, při kterém došlo ke kravatě pravé strany padáku a následně jsem upadla do spirály. Strašná situace!!! Dalibor mě hrozně uklidnil a pomohl mi z této hrozné situace ven.

Nejdřív jsem musela vyjet ze spirály a následně mi řekl, ať si najdu šňůrku zvanou stabilo (krajní béčková) a zatáhnu za ní, která mě dostane z té kravaty a také že jo, za chvíli měl padáček už normální tvar a já letěla dál. Byla to obrovská chyba samozřejmě z mé strany. Taky jsem si pěkně nadávala. V tu chvíli jsem si myslela, že už nebudu nic tento let nacvičovat, abych se z toho zpamatovala, ale nakonec jsem ještě stihla vše, co bylo v plánu. Po přistání jsem si teprve uvědomila, že za první let jsem udělala ty nejhorší figury.

Budete se divit, ale po mě startovala také jedna slečna jménem Markéta a udělala naprosto identickou chybu jako já s rozdílem, že kravatu měla přes půl padáku. Člověk když to vidí takhle ze země, tak by ani neřekl, že se taková situace dá rozchodit. Chlapi to nakonec zhodnotili větou: „ No jo ženský musí mít vždycky něco extra“ J Je vidět, že holky to mají v té hlavně trošku jinak uspořádané, co se týká těchto manévrů.

Za chvíli vyjíždíme opět na start a trénujeme opět stejné figury, jak jsem již jmenovala na začátku, abychom je pořádně dostali do podvědomí. Musím říct, že člověk je za celý den opravdu unavený, ať už z psychické či fyzické stránky.

Večer dochází ke zhodnocení dnešních nácviků s přímou ukázkou videa našich výtvorů. Nesmí chybět ani další stránka teorie k zítřejšímu nácviku velmi složitých manévrů: „Odtržení proudnic“ (Negativní zatáčka, Full Stall z přímého letu, Negativní zatáčka při přechodu do full stallu....). V pondělí ráno vstáváme opět v 7hod., čeká nás velmi náročný den. V 8:30hod. vyjíždíme na kopec tentokrát již každý se záchrannou vestou, protože dneska budeme nacvičovat odtržení proudnic přímo nad jezerem, kde bude stát záchranný člun v případě nouzové situace. Abych pravdu řekla, na startu to moc nehoustne. Čím to asi bude? Každý z nás měl pocit, že letí nad jezero jako na popravu. První startuje Ondra a my na něj všichni zhora koukáme, jak statečně bortí padák do Full Stallu a negativek a daří se mu velmi dobře. Po chvíli přistává v pořádku na zemi a může startovat další, a tak to jde jak na běžícím páse. Po obědě se nám začíná počasí kazit, tak čekáme až přestane pršet. Abychom ukrátili chvíli, tak navštěvujeme místní restauraci „ Lodge“, kde si dáváme oběd a hrajeme dětské hry. To by člověk ani nevěřil, jak se dospělí dokážou pobavit u hry „ Člověče, nezlob se“. :)

Počasí se venku zlepšuje a my můžeme opět pokračovat v nácviku. Při nácviku negativky jsem byla překvapená, že jsem pořád stahovala níž a níž a trendík pořád nic nedělal, až když jsem měla ruku hodně dole, tak najednou pořádně ucukl. Také jsem byla hodně překvapená ze spirály, jak obrovské přetížení tam působí.

Co mě čekalo další let, jsem vážně netušila. Na startu už celkem foukalo a nad jezero jsem už musela letět na plném speedu. Sama jsem už na sobě cítila, jak jsem unavená. Přiznávám na začátku hned první svojí chybu, měla jsem Daliborovi říct, že už se na to necítím, ale neřekla. Jak on může poznat, že už se na to necítím? Uznávám svoji zásadní chybu. Při nácviku Full Stallu z negativní zatáčky jsem nedokázala udržet ruce symetricky u těla, vylítly mi obě rychle nahoru, ještě k tomu nesymetricky a tím jsem trendíka pořádně rozdráždila. Strašně těžko se to popisuje, hlavně si to moc ani nepamatuju. Dostala jsem obrovský předstřel, kdy mi povolily šňůry a já skrz ně prolítla a tím došlo k totálnímu zamotání nohou šňůrama, což mě strašně bolelo a nemohla jsem vůbec řídit, řidičky byly zablokované. Dalibor mi říká, co mám přesně v takové situaci dělat, ale nevěděl, že jsem v twistech zamotaná ještě k tomu ve šňůrách. Snažila jsem se sáhnout na vysílačku, ale nepodařilo se mi to. Koukám nahoru na padák, víc jak půlka byla v kravatě a celkem pomalu jsem v rotaci padala zády dolů smířená s tím, že půjdu do vody, samozřejmě nedobrovolně. Po chvíli sahám po klice a odhazuji záložní padák, to bych ani nevěřila, že když je tělo zalité adrenalinem, jak snadno jde záložák odhodit. Krve by se ve mně nedořezal. Za chvíli jsem ve vodě, celkem to byla rána, ale nejhorší bylo to, že jsem měla v sedačce pěnový chránič. Měli jsme si ho vyndat, ale pár lidí nechtělo kvůli startům a přistání, co kdyby náhodou. Poučení pro příště, už bych si ho vždycky vyndala. Záchranná vesta se okamžitě nafoukla, ale kvůli tomu chrániči jsem byla pořád hlavou ve vodě, nezbývalo mi nic jiného, než se vždycky pořádně nadechnout. Ale záchranný člun ke mně příjíždí za pár vteřin.

Musím říct, že záchrana opravdu klobouk dolů, postarali se mi o veškerou výbavu. V tu chvíli mi přišla voda v jezeře opravdu teplá, ale večer, když jsme šli k jezeru, tak byla sakra ledová. Večer jsem dostala medaili v podobě bombičky z mé záchranné vesty.

V úterý ráno se probouzím a bolí mě celé tělo, na noze mám obrovskou modřinu od šňůr. Nedá si nic dělat, nesmí to ve mně zůstat, prostě na to musím zapomenout.

V 9 hod. stojíme opět na startu, já musím nahoře sušit padáček, protože je plný vody, sedačku a záložní padák mi chlapi půjčili. Hned první startuje Honza ze Slovenska se svojí Vegou 2 a končí v obdobné situaci jako já včera, takže na záložním padáku v jezeře, je to gentelman, aspoň mně v tom nenechal samotnou J

V nácviku pokračujeme pouze dopoledne, protože přes poledne se přehnala přeháňka, která netrvá dlouho. Odpoledne mi Dalibor říká: „ Jani, mám pro tebe dobrou zprávu, teď si půjdeme normálně zalétat“. Mám strašnou radost, že si normálně zalétáme a že nebudeme padat. Musím přiznat, že jsem přeci jenom měla psychiku už celkem rozhozenou. Jenže na lanovce zjišťujeme, že nahoře fouká v nárazech až 60 km/h. I tak vyjíždíme nahoru i s padáčky, že se půjdeme podívat na jednu rozhlednu.

Tomáš nahoře prohnal stádo ovcí, dokonce jsme si je hladili, vůbec nebyly plaché.

Po chvíli zjišťujeme, že se vítr celkem utišil a že by bylo možné startovat. Než se však stačíme připravit, tak zespodu stoupá mrak, že není vidět téměř dolů.

No co, tak si počkáme, až se udělá okno jako každý jiný den a my do toho budeme moci skočit. Koukám na hodinky a zjišťuji, že za 15 minut jede poslední lanovka dolů, ale ani to nás neodradilo. Pořád doufáme, že se to zlepší. Ale nastal pravý opak, za chvíli přestáváme vidět jeden druhého, i když jsme byli u sebe hodně blízko, během chvíle nevidíme nic, jen slyšíme jeden druhého, byla to opravdu sranda.

Začíná opravdu dobrodružství. Dostáváme zprávu od kamarádů z přistávačky, že dole už prší. Bleskovým tempem balíme padáčky a už je jisté, že dolů se už nedostaneme a že tu budeme muset přespat, protože poslední lanovka už odjela. I tak se jdu zeptat, jestli by nemohli udělat výjimku, ale kdepak, ani mé smutné oči nezabraly J

Navštěvujeme tedy opět místní restauraci, kde si dáváme dobrou večeři, pivko a vymýšlíme, co bude dál. Ještě jedna možnost existuje: „Jít 11 km dolů pěškobusem“. Jelikož začalo silně pršet, plán zní jasně, musíme tady přespat, což nám nedělá žádný problém J Popíjíme, zpíváme česko-polsky dlouho do noci. Ovšem největší zážitek je pro mě to, že budeme spát v tzv. Kójích. Vůbec jsem si to neuměla představit, co to bude. Taky když jsme přišli nahoru a já to viděla, tak jsem dostala hrozný záchvat smíchu. Takže srandy jsme si užili opravdu mnoho.

Ráno dostáváme luxusní snídani, u které probíráme taktiku létání v termice a vyrážíme lanovkou dolů.

Na Krippensteinu fouká silný vítr, tak se domlouváme, že pojedeme létat na Schladming. Později dostáváme zprávu, že ani tam to není ono. Nedá si nic dělat, ale o zábavu máme i tak postaráno. Dalibora napadlo, že bychom si mohli půjčit místní elektroloďky a projet se po Halštatském jezeře. To byl úžasný nápad.

Větší srandu jsem nezažila, ale raději nebudu popisovat, jak jsme si to krásně užili, no řekla bych, malí děti hadr. Navštívili jsme i městečko Halštat, kde se mi moc líbilo. Když jsme loďky všichni vraceli, tak pánovi bylo divné, jaktože jsme tak mokří, když neprší? Tak jsem si tak říkala: „Raději se ani neptej“.

Jelikož byla středa, tak náš SIV kurz pomalu končil. Na závěr bych chtěla říct, že i když počasí bylo všelijaké, tak jsme toho i tak stihli nacvičit opravdu hodně. Dále musím říct, že tento kurz mi dal opravdu hodně, zjistila jsem, co všechno ten padáček dokáže rozchodit. Trendík je opravdu živý, dynamický padáček, ale udržuje zase pilota ve střehu. Děkuju elspeedu – celému týmu za super připravený program, budu se těšit na konci srpna na další setkání. Další 3 dny jsem strávili ve Slovinsku. Byl to krásný pocit, když člověk zase normálně lítá. Mohla bych psát dál, ale i tak už je ten článek opravdu nepřiměřeně dlouhý, tak zase třeba někdy přiště.

VIDEO ZDE

Další fotky z internetu

Jana L.
http://www.pgv.cz/