Ve středu 17.6.09 mě
už dopoledne volal Lukáš, že
jdou létat na Pěčín, ale já kvůli
zaměstnání nemohl. I tak se mi povedlo končit
dříve, ve tři hodiny. Právě v té době jsem
někoho viděl kroužit vysoko
někde v blízkosti Dačic a dodnes nevím, kdo to byl.
Středeční Pěčínské poletuchy mi
zatím nic neposlaly a podle Jany Krátké to taky
mohl být Brába, který někdy v té
době tudy také prolétal. Jeho let je tady.
Když
já dorazil domů, bylo podle mne už pozdě jet
na Pěčín a tak jsem si vytáhl vrtulku. Na start jsem si
vyrazil do Lidéřovic.
Právě tam zemědělci otáčeli seno, ale start mi tam
povolili. Vůbec nefoukalo,
ale jen jsem se odlepil od země, naletěl jsem si krásné
stoupání a za chvíli se
zvedal 3-5 m/s i při ubírání plynu do
nějakých 600m. Prostě nádhera. Jak na odvijáku,
jen né přímým letem, ale kroužením!
Pak jsem si motor stopnul, ještě se kus vyzvedal, a
když to zvadlo, letěl jsem nad rudolecké údolí. Prvně jsem klesal, ale pak se
to lepšilo, proti mně létaly nějaké okvětní lístky a tak jsem věděl, že to tam
bude. A taky jo, pěkně jsem se zase vyzvedával.
Když
stoupání přestalo a jiné jsem nemohl najít,
chtěl jsem si nastartovat motor a letět dál bez
starostí. Jenže motor se na mne vybodnul, už byl asi dost
vychladnutý, protože jsem ho už
nenastartoval. Zpět bych nedoletěl a tak jsem se musel starat.
Naštěstí jsem
zase něco objevil a postupně se i s tím železem na zádech
vyzvedal až k základnám (kolem 1600 nad startem).
Díky termice jsem si po okolí přes hodinu pěkně
polétal, a když už to nešlo, přistál jsem si zpět u auta.
Občerstvil jsem se a zase odstartoval.Tentokrát jsem se už nehrnul do takových výšek, ale užíval si nízkého létání s díváním se po okolí. Prvně Lidéřovice.
Pak přišla na řadu naše krásná obec Peč. Nové parcely, naše bydliště,
nad kterým jsem se zatočil a zamával Zdeně (je na zahrádce) i sousedům, stará škola přebudovaná na nájemní bydlení,
zemědělské družstvo a nově instalované věže u sušky.
Druhou stanou návsi zase zpět. Mávání známým i neznámým, včetně rybářům, kteří právě měli na návsi brigádu. No a pořád focení
i těch né příliš typických jihočeských domků.
Při návratu jsem ještě omrknul sklízení sena, pak nabral výšku a přistál zase zpět u auta.
Celý šťastný a dobře vylítaný jsem vše sbalil a
vrátil se domů.