Lijak
aneb
nezávislí mladíci na
cestách 9. - 14. 6. 2008
Už dlouho jsme se
na Pěčíně domlouvali, že pojedeme na jih za
létáním, ale počasí
stále bylo
proti nám. Ještě víkend před
odjezdem se vzduchem šířila skepse a
nenávist k počasí.
Ale v pondělí, když si
tak spokojeně pracuji, začínají řinčet
první telefony. Samozřejmě Miloš se
slovy: "Pakuj padák a zítra
vyjíždíme". Asi všichni dobře
znáte
tu cestu za šéfem ze slovy :
"Zítra bych potřeboval volno a asi to
bude víc dní." Né vždy se to
podaří, ale tentokrát to klaplo všem.
V úterý 9.6.
po práci
"pronto" domů, zabalit potřebné a vyrazit k
odjezdovému místu
před Milošovým barákem. Kupodivu se
podařilo vyjet v plánovanou 19:00 hodinu, z
čehož jsem byl mile překvapen. Kdyby jsme jeli kopat
základy, tak vyjedeme
v deset. Cesta hladká, bez kolize, jen ta prostata
není co dřív. Do kempu jsme
dojeli v noci. Ráno bohužel neměl nikdo slitovaní
s člověkem, který v noci jen
tak za volantem pospával, když ostatní spali a
vykopali mě už v 8. Proběhla
nějaká snídaně, něco málo hygieny, ale
fakt jen málo ( taky proč když jsme
nechali ženský doma). A hurá na startovačku.
Jezdili jsme tam transitem v osmi
s plnou polní a míst na sezení bylo
jen pět a to Boeing zabírá .... no ale
vždyť ho znáte.
Miloš Boeingovi nachystal vařič na snídani.
Boeing to musí rozebrat kleštěma
První
den byl
letový luxus, kam se člověk vydal, tam to krásně
nosilo. Tak jsme se postupně
plazili po hřebeni až k Ajdovščině. Někteří z
nás přeskočili na protější hřeben
( já ne, jsem prostě lemra) a někteří neměli
koule na to, aby to zkusili
a zbaběle se vrátili po třech hodinách
letu do kempu. Já dal pivko v
pizzérce v Ajdovščině na letišti a
počkal na svoz. Večer klasika - ti co ráno
nechtěli vstávat by pili a ti co je budili, postupně tuhli.
Jen Boeing byl
výjimka - ráno mě budil a večer by pil. Jak ten
kluk to dělá?
Na
startu
Nová
Gorica
Večer po
létání
Den dva :
Více větru, mraky
proklatě nízko nad startem. Ale létat se dalo.
Jen sem tam někdo zmizel v
mraku. No co se dá dělat, uši to
vyřešily. Pak asi po hodině
létání na hřebeni
začalo poprchávat ( no dalo se to čekat, ale
létat se musí) a když se blesklo,
tak začalo být ve vzduchu dost horko a na
přistání dost plno. Žádný
grilování
ve vzduchu se nekonalo. Večer zase pivo a pivo......
Myslíte, že bude pršet? - ANO!
Den
tři : BIGBEAT
Ráno vymeteno, na
obloze ani chmurka. Den před tím chladno a bouřka, takže
jsem se začal pomalu
smiřovat s bojem zblízka s termikou. A nemýlil
jsem se. Po hodině a půl
vzdušného křepčení
přistávám s nervama v ....... na
přistávačce v kempu. No
docela dobrá škola. Hodinu a půl jsem
si odpočinul a pivem dobral všechny
cukry, které mozek spálil při nervovém
vypětí a alou znova na start. Teď už byl
ve vzduchu klid. Krásně to nosilo, Kozleek do
vysílačky pokřikoval, že pod tím
mrakem je to
paráda a že to pořád drandí,
byl skoro
v základně a nechtělo se
mu dolů. Přijeli se za námi podívat
kluci, kteří létají na
Javorovém a
docela si pomlaskávali nad podmínkami.
Moře
Kemp
Lijak
Skoro
trefa
Den
čtyři : Kobala
Můj první
výlet na Kobalu v životě. Na startovačce samí
lešenáři ( měli závody, tak
překáželi :-)
pravým letcům - podle
Boeinga ). Až do tří foukal vítr z
východu a podmínky vypadaly slabě. My jsme byli
dost rozmlsaní, tak jsme
si raději připalovali lýtka a tlamy. Ve tři jsme
se vrhli do slabých
podmínek a západního větru.
Já vyhnil, nějak jsem neměl morál bojovat a
přistávačka se mi zdála nedostižná.
Někteří se pokusili o let s variem v
batohu, také bez většího
úspěchu. Boeing se ten den rozhodnul létat na
vlastní
pěst a vsadil na dobrého koně (letěl už v jednu na
východní start),
přelet z toho sice nebyl, ale povozil se hezky. Za odměnu si dal
sváču kterou
nám detailně popsal vysílačkou. Chytil se ten den
Miloš, který uletěl Mírovi a
tím ho pro zbytek dne rozezlil. On Míra se taky
chytil, ale když neměl
přeletového spolubojovníka
(váhová kategorie EN-C a
výš), tak zůstal jen tak
hoďku poletovat s Rumburakem. Večer přejezd na Greifenburg, kde jsme si
dovolili přespat a popít na startovačce. Eur to moc
nestálo, zato játra už
čtvrtou noc doplácela na náš apetit.
Kobala
Tolmin
Den
pět : ROCK N
ROLL
Jó když se
potká
studený severní vítr a
teplá jižní termika, tak je z toho
pořádná muchlovačka.
Start se podařil v půl jedné, když se podmínky
zdály nejsilnější. Pro mě to
rozhodně nebyla ta nejšťastnější
volba. Asi hodˇku jsem dojil řidičky a pak po
dvou půlklapech přistával skoro se slzou v oku.
Miloš remcal, že si ani
nestihnul nasadit obě rukavice ve vzduchu a tak létal jen s
jednou. Jen Kozleek
si nádherně polétal asi 3 hodiny a
přistál na zemi šťastnej jako želva.
Já
tvrdím, že školní padák
byla ten den luxusní volba. Ale hasiči z Dačic jsou
pořádní chlapáci a mají pro
strach uděláno, takže to asi nebude tím
padákem.
Nácvak
Greifenburg
Greifec
Koupaliště
u kempu
Vlastíkovka
Moc dík Vám
Všem
za super výlet (Míra, Miloš, Boeing,
Kozleek, Pavel a Pavel, Rumburak).
Mladíci
Bylo to
pěkné, ale moc pěkné.
Lukáš
http://www.pgv.cz/