Slovinsko a Rakousko 9.-14.6.09

Když jsem našel na telefonu zmeškaný hovor od Miloše poskočilo mě srdíčko a hned jsem volal zpět s nadějí že je to „výlet“. A byl. Balení v panice, Pavel Mašek na mě chvíli musel čekat, ale nakonec jsem stejně odjel bez ručníku, lžíce a tak J. Ale to byl nepodstatný detail. Úderem 18.05 jsme byli u Miloše, 18.06 přijel Lukáš a 18.07 Boeing s posádkou. Bleskově jsme přebalili auta, po cestě naložili vedoucího výpravy Míru a vyrazili na jih. Cesta v pohodě, Boeing přispěl do rakouského HDP pár éčkama, osádka vozu se sice výběrčí snažila obalamutit chorvatským oběživem, ale neuspěla. Po příjezdu do kempu Lijak jsme rozbili stanový tábor a šli jsme chrnět.

Středa 10.6. – ráno nás uvítalo sluníčko, a po ranním použití kartáčku na zuby (mirova hruškovice) jsme vyrazili na kopec. Optimální obsazenost Lukášova tranzitu je 8 pilotů s padákama, takže všechno bylo ok. Nahoře jsme pokoukali, já konstantní začátečník jsem chytal každé slovo zkušených harcovníků, kteří se jako vždy podělili o všechny zkušenosti, které se zdejším terénem měli, což ale platí obecně všude a s absolutní většinou pilotů. Naskákali jsme do toho a krásně jsme polétali. Miloš s Mírou k vysílačům, my ostatní k Ajdovščině, někteří s návratem, však to znáte. Večer jsme zlikvidovali část zásob a spánek.

Čtvrtek 11.6 – Na kopci jsme to už znali, takže se startem jsme moc neotáleli, protože sluníčka moc nebylo. Já se neohroženě J pustil zase na Ajdovčinu, ale ztráta výšky v kombinací s bleskem a hřměním mě přinutila honem přistát. Výběr místa, rozpočet i svoz do kempu jsem nechal na padáček, který jsem měl stále 100m pod a před sebou. V kempu byli všichni jako zmoklé slepice, protože většina přistávala v dešti a teď se strachovali o svá namoklá letadla. Takže večírek bylo to správné řešení. Grilovačka na Mirovým novým skvělým grilu, rozšíření slovní zásoby o slova jako špek, hulihlad, zelený hlad, bábovka+ a další.

Pátek 12.6 – Po prvním startu jsme tak nějak všichni za chvíli skončili u jídla v kempu, takže jsme dali druhý pokus. Bylo to lepší a nosilo to. Já jako ten sedlák s bramborami dal dvakrát přeskok přes Ajdovčinu a přistál u letiště. V pohodě jsem dostopoval a kluci v kempu už byli nachystaní na pizzu. Super večer, družba s místním obyvatelstvem, v kempu masíko, no není na světě krásně?

Sobota 13.6. – Ráno jsem zjistil že jsem ve stopu nechal foťák, takže trošku mruk. Ale dobrá nálada bandičky všechno přebila, sbalili jsme láger a vyrazili na Kobalu. Mrkli jsme na přistávačku, ve městě dali kafčo a na start. Tam bylo dost husto, rogala, padáčkáři, krávy. Čekání na možnost startu na jih nevydržel Boeing a všem ukázal pěčínskou školu. Večer nám ještě říkal další fígl, na který přišel, ale to raději nebudu psát. Hlavní téma dne bylo, že Miloš ulítl Mírovi, a vedoucí výpravy málem sesadil zástupce z funkce. Poupata se nedohodla J. Po koupeli v Soči byla zastávka v kempu, kde demokratická většina rozhodla o odjezdu do Rakouska. Boeing sice trval na tom, že má dva hlasy, ale nakonec jsme skončili na startu v Greifenburgu, kde jsme krásně přespali na verandě.

Neděle 14.6 - Ranní slet byl naplánovaný přesně na 9:00 a proběhl za krásných kochacích podmínek. V kempu na přistávačce na mě čekal můj ztracený foťák, který dovezli Lukášovi (naši) kámoši z Lijaku, kam mě ho vrátili na recepci moji stopaři. Znova na start, tentokrát na vyšší, celkem jsem se zadýchal. Další zážitky jsou pro mě hodně rozporuplné…., bylo to pro mě hodně silné …, nebo jaké, ani nedovedu popsat, bál jsem se, tak jsem odlít od kopce a přistál. Naložili jsme kluky (Miloš, Mira, Boeing) a odfičeli domů.