V sobotu večer mi volal Zbyněk, zda bych druhý
den ráno neměl chuť jít si s nimi zakrosnit. Původně jsem na to ani nepomyslel,
ale bylo to, jako když píchne do včel. Trochu jsem namítal, že celý den pršelo a
že s mokrýma hadrama se špatně startuje, ale nechal jsem se ukecat. Přerušil
jsem krásný večer s manželkou a sklenkou vína, a začal balit. Sraz Zbyněk původně
plánoval v 6 ráno, ale s ním a Františkem jsme se nakonec domluvili na
sedmou v Chotěbudicích. Účast slíbil i Panťa, ale známe ho!
I tak 7. hodina na mne bylo brzo. Budíček v 6.00
hod, rychle něco málo slupnout, naložit a vyrazit. Venku mlha, ale kousek za Dačicema
už bylo pěkně, jenže za Bábou se od JV natahovalo nějaké zajímavé mračno. František
a Zbyněk se už připravovali.
Než jsem se přichystal i já, už nad náma bylo zataženo
a boty jsem měl celé promáčené.
František měl chuť podívat se na Slavonice, že tam
nikdy nebyl, a že bychom si mohli udělat nějaký okruh. Souhlasil jsem a tak vedoucím tohoto zájezdu
určili mne. První odstartoval Zbyněk, pak já a nakonec František. Starty napoprvé
a bez problémů.
Letěli jsme kolem Budíškovic na Dačice a kochali se i zbytky rozpouštějících se mlh.
Vzal jsem je i nad naší Peč, abych spoluobčanům ukázal,
že takhle potrefený nejsem jen já J Jenže ti dva to vzali trochu bokem a ve větší výšce, takže ten pravý rozruch
se nekonal.
Uhnul jsem to pak na Cizkrajov a potom nad Monzerát (poutní místo s kostelíkem v lese), aby
poznávali ty krásy mého okolí, ale oni se už viděli nad Slavonicema a tak se jim
za mnou moc nechtělo. A už bylo znát, že se nám od východu rozfoukává. L
Doletěli jsme si nad Slavonice a z dálky nakoukli do Rakouska (ta malá políčka).
Pak jsem to stočil na východ, už to letělo pomaleji a byly vidět i zajímavé mráčky. V dáli na jihu od nás se už dělaly kumulky.
Vedl jsem Zbyňka a Františka nad Staré Hobzí a obhlédnout
i místní kemp pro Holanďany, ale kolegové mi už za Slavonicema dali košem a letěli
rovnou zpět na přistávačku.
Řepka
už byla všude pěkně rozkvetlá. Omrknul jsem Ostojkovice
a Třebětice. Díky silnějšímu větru a
začínající termice už to letění bylo
takové hravé J
Na
přistávačku jsem to už neměl daleko, ale když už jsem byl kousek
od Jemnice, zaletěl jsem i tam.
No zaletěl, jak se to vezme. Už jsem to proti větru málem
tlačil, ale povedlo se. Tady máte hlavní
náměstí.
Otočil jsem to nad hřištěm, právě se tam někdo honil, a přeletěl si náměstí i zpět.
Podél
lesa jsem letěl na přistávačku, omrknul i nějaký
vybrakovaný
bývalý vojenský objekt (nikdy jsem si ho
ještě nevšiml) a plánoval před
přistáním ještě nafocení Chotěbudic.
Ovšem v té chvíli mi došlo palivo a
už už jsem počítal, že budu muset přistát o dvě pole
dříve. To bych si teda
něco od kamarádů vyslechl J Ale bylo
to téměř po větru a trochu termických bublinek mne přidrželo, takže nakonec jsem
si Chotěbudice vyfotil a ještě nad přistávačku přiletěl i s rezervou.
Z fotky po přistání je vidět, že naše létací mráčky
se už dělaly. Kamarádi mě rádi viděli (snad né jen kvůli buchtám od Zdeny), měl
jsem od nich i nepřijaté hovory, jak mne už sháněli.
Bylo to pěkné proletění, i když mne v půlce letu z funkce vedoucího zájezdu sesadili, poděkoval jsem jim, že mne vytáhli.
