XCamp 2.dil 4.-5.5.09

Gradient XCamp 2009 – 2. díl

Takže v předchozím prvním díle jsem ještě zapomněl napsat, že při nedělním létání jsme nahoře zažili sněhové přeháňky. Já byl od nich dál, já potkával jen menší zmrzlé krupky, ale někteří hlásili, že schytali pěkné sněžení, jenže díky vlastnímu opadání na ně sněžilo hlavně zespodu J

A tady je výpis všech letů z toho dne.

V pondělí ráno 4.5.09 oficiálně začínal XCamp. Spolubydlící Petr a Pavel si v naší chatce vzali službu na úklid a móóóc jim to slušelo.

Pak ještě Janě vyřezali nový prst, tedy spíš dlahu, aby mohla létat. V nemocnici jí s tím nic moc nenadělali, byla na ně pěkně nazlobená. Rentgen ani nezapnuli, takže nevěděla, nemá-li to zlomené.

Po snídani jsme vyrazili na brífink, který byl každý den v 9 hodin.

Hlavní slovo měl vždy Charlie a pak meteorolog Scorpi. Vzadu jsou trochu vidět asistentky a na druhé fotce naši hlavní svozaři.

Viděli jsme, že počasí není nic moc, ale tam se počasí může změnit dost rychle. Jenže Scorpi nás vyvedl z pochybností a pondělí vyhlásil jako neletový den.

Takže každý si naplánoval jinou náhradní činnost, ale takhle hrát fotbal, to je opravdu o život.

Konečně jsme se taky mohli podívat do města, u kterého už pár dní žijeme, a které jsem viděl jen při průjezdu na kopec či za letu.

Městečko pěkné, dost luxusních hotýlků a úzké uličky jako např. v Benátkách.

Pak jsme ve městě potkali další naše známé - bruslaře a téměř všichni chtěli zajít někam na pizzu. A tak šli, jen já se Zdenou a Míra jsme šli na chatky dojídat vlastní zásoby.

Ani jsme nestačili pojíst a partička z pizzy se vrátila. Nějak jim nevyhovovala obsluha. Na cestu zpátky už měli horší počasí, že by na to měla vliv má pláštěnka? J Ale u Karla bylo dobře!

Někdo trénoval na budoucího dědka, zkoušely se nové sedačky, každý si mohl nastavit i tu svou,

ale tohle byl zážitek! Vypadalo to jednodušeji, než byla zkutečnost!

Byli i tací, kteří to přešli, otočili se a vrátili! Viď Jiří! No a koukněte i na nás!

A jestli si myslíte, že jsme tak dobří, tak jste úúúplně vedle. Drželi nás a jen na focení ucukli! J

A co že je Mírovi? Právě se vrátil z tenisu! Hrál ho s Honzou Krátkým, ale ten se raději ani nepřišel ukázat. Asi ho Míra řádně rozcupoval!

Navečer se začalo počasí zlepšovat a aby to vydrželo, muselo se to pořádně zapít. Mírova Grappa se na to hodila.

Večírek u naší chatky se povedl. Sousedi si ani nestěžovali - alespoň nahlas. A nebo že by je nebylo slyšet? J

Úterní ráno bylo nádherné a všem bylo jasné, že dnes to bude! Oblíkli jsme si vyfasovaná trička, udělali pár fotek

a přistaveným autobusem a s pár auty vyrazili na kopec.

Tentokrát tam už rogala nebyla, celý plac byl zablokován pro XCamp.

Na kopci byl brífink vždy v 11 hodin, to už někteří měli éra připravená na start. Kdo se podepsal, že poletí, dostal tatranku.

No a kdyby někdo hodně protestoval, byl na něho řádně vyzbrojený zdejší hlavní padáčkář. Občas organizátorům (a tudíž i nám) dával rady o místních podmínkách.

Jak to začalo některému chroustovi létat, ihned se před startem tvořily frontičky. Ale šlo to rychle, svozaři pomáhali roztahovat padáky a tak nebyl problém.

Tady už letím s Boeingem, to mu už bylo dobře.

Letělo to pěkně, občas opět dost výživně. Vzadu nad těma sněhovýma pláněma bylo i pár křídel vidět, ale tam jsem si netroufnul. Kde se nad sněhem bere termika? Až později mi Scorpi a i Brába s Vaňousem říkali, jak to tam pěkně chodí. Scorpi si tam v neděli udělal krásný přelet a ani prý nemusel moc točit.

Jak skončilo hlavní údolí a rozdělilo se, začaly se mraky nad údolím objevovat níže, než jsme letěli. Navíc ty nad horama byly jen kousek, dostupy už nebyly tak vysoké a pro nás Česko - Pěčínské to bylo dost nezvyklé. Navíc neznámý terén a malá dohlednost kombinovaná s živějším prostředím dělaly své.

Vidíte toho chlapa u křížku? Zaletěl jsem mu zamávat a vyfotit si ho. Pak jsem si přeskočil kopeček a tam se objevil tenhle hřebínek. Byl jsem kousek pod mrakem, výška nádherná, prostě paráda.

Jenže za chvíli jsem se divil. Klesání slušné a dopředná rychlost malá. Vzpomněl jsem si na Scorpiho, který říkal, že je jedno místo, kde je problém přistát. Že je tam spousta lesů a jen malý plácek u vesnice a ještě k tomu ve stráni (je na první fotce). A už jsem se tam skoro viděl! L

Strach byl předčasný, ale s mýma zážitkama a uměním už vím své. Opět jsem se i s několika dalšími vyzvedal k základnám, jenže najednou nás to nahoru tahalo všechny. Někdo točil spirálu, ale většina zvolila ouška. Já taky, i tak to šlo pomalu nahoru, náklonama jsem volil cestu mezi mraky, kde alespoň trochu prosvítalo modro. Opět to byl velký zážitek!

Když už jsem byl mimo, oddechl jsem si, ještě dvakrát mě to houplo nahoru, ale už jsem nechtěl.

Opět ale netrvalo dlouho a já se zachraňoval v malých výškách. Už to vypadalo, že ani nedoletím na úroveň Feltre!

Měl jsem už i vybranou loučku na přistání, trochu mě to přidržovalo a jak se říká, musíš tam létat tak dlouho, dokud se stoupák nevytvoří. A povedlo se! Postupně jsem se zvedal, v té době se ke mně přidal i Honza Krátký, pak jsem si popoletěl dál, pod tmavší mrak, jenže ten mne vypekl. Byl to spíš jen líný bubák, a jelikož Honza zůstal pod tím prvním, sice světlejším, ale při chuti, vyzvedal se rychleji a výše. Já to prostě neumím! L

I tak jsem měl výšku pěknou, byl jsem kousek za Feltre, a jelikož údolí i kopce jsou spíše na VSV, takže touto dobou už málo nasvícené, zvolil jsem cestu zpět.

Výšku jsem si opět dobral pěknou, objevil se tam i nějaký další kolega, už jsme byli pod mrakem, on byl o kousek výše, ale nikam neletěl. Já to vzal dál od kopce pod pěkně rostoucí mrak nad údolím, ale asi na mne byl daleko a pak přestával fungovat. Otočil jsem to zase zpět ke kopcům a tiše záviděl tomu kolegovi, který si teď pěkně přeskakoval nad skalisky a asi ani žádnou výšku neztrácel. Ten to nejspíš dotlačil až zpět na start!

Slunko bylo troch zamlžené, já původně letěl špatným směrem, nyní jsem měl malou výšku a místo abych se věnoval záchraně, musel jsem fotit. V té chvíli se mi ve vysílačce ozývala i Jana Krátká, ať přistanu u nich, že jsou nedaleko, ale já je neviděl a ještě zkusil druhou stranu říčky.

Chvíli to vypadalo, že ty dráty od vodní elektrárny nepřeletím.

Na tom velkém zeleném plácku jsem nakonec přistál. Dalo mi to 63 km – viz ZDE.

Tenhle děda mě tam přivítal, a i když viděl, že mu nerozumím ani slovo, stále něco říkal. Jo a ty ruce z kapes za celou dobu ani nevyndal, třeba že by mi pomohl, a já měl jen jedno přeletové pivo a s tím jsem to zkoušet nechtěl J Ušel jsem snad jen 100m a hned první auto jsem si stopnul. Co jsem pochopil, tak paní jela do Feltre a že mne v údolí vysadí. Paráda!

A když viděla, jak se mi všechno líbí a jak si všechno fotím, zastavila mi na parkovišti u tohoto splavu a dala minutu, ať si to odskočím z mostu odfotit. Nádhera!

V údolí na křižovatce jsme se rozloučili a asi po čtvrt hodince stopování mi zastavil tenhle páreček a dokonce sjeli z hlavní silnice, projeli celé Levico Terme a vysadili mne až přímo u recepce v kempu.

V hlavním stanu se každý musel zase odepsat, že se v pořádku vrátil. Né vše se dařilo, jak mělo. Někdo čekal dlouho na svozové auto (sváželi nás dle SMS), ale bylo i jedno přistání na záložce (nic se mu nestalo) a minimálně jeden drevokocůr. Byl prý dost vysoko v kopcích, padák se mu nepovedlo sundat a tak ho tam nechal přes noc a až druhý den ho šli sundávat.

Tady je mé nejvyšší zaznamenané stoupání, prý byli i lepší, přes 9 m/s. Ale když se dívám na ČPP, tak se zdá, že ta stoupání a klesání nebyla nic moc. To průměrování dělá své, ale kdo to má vydržet! L Na to je nejlepší Grappa! J

A tady je výpis všech přihlášených letů z toho dne.