Gradient
XCamp 2009 – 1. díl
Dovolená mě i manželce vyšla a jen po malém popíchnutí se k nám přidal i Míra Mareček. Na Mírovo dopuručení, že tam už v sobotu bude super letovo, jsme raději vyrazili už v pátek 1.5.09 před polednem. Ovšem ta cesta s kuřákama se dost protahuje.
Míra
měl speciální mapu a ukazoval nám, jak se odtamtud
dají dělat krásné a dlouhé přelety.
Místy to vypadalo, že už má přelet na Marmoládu
či do Aviána v malíčku.
Jenže když jsme dorazili k Levico Terme, kemp byl zavřený a my
se dozvěděli, že ho pro XCamp otvírají až druhý den - v sobotu.
Jak Míra uviděl startovačku nad městem, byl celý rozzářený. On tu již jednou byl, znal to tady, ale nelétal tu.
Ještě jsme navštívili místní modelářské letiště a pak malou přistávačku s bufíčkem.
Nakonec
jsme se ubytovali v sousedním kempu, kde byl docela problém najít volný flek.
No a než jsme ho našli a zapili, utekla nám recepční. Asi musela brzo domů, byla
taková malá. Když jsme tam poprvé přišli a ona seděla u PC, tak Míra chtěl původně
počkat na někoho z rodičů.
No a takhle to vypadalo v sobotu ráno před snídaní.
Pak jsme se konečně potkali s recepční a nahlásili
se i na další noc. Všichni tři jsme měli
v tom prvním kempu domluvené chatky
až od neděle.
I tak jsme se tam zajeli podívat a s prvními se přivítat.
Na mracích bylo vidět, že od severu někam dost pospíchají
a na létání to tady nebude, a tak jsme se s Mírou rozhodli vyzkoušet Bassáno.
Bylo od nás jen hodinku cesty a už při příjezdu bylo vidět, že jsme udělali dobře.
Nahoře u Hnátů nás bylo jen pár a nebyl problém se startem,
zato rogalistů a hlavně padáčkářům na kobercích bylo nepočítaně. Alespoň jsem si
to zaletěl nafotit a pak bez problémů nastoupal.
Ovšem
už nějakých 600m nad startem a hlavně blíže
k památníku
to začalo být hravější a byl problém
s ustřeďováním. To bylo asi tím větrem.
Zaletěl
jsem si až za památník na druhý kopeček, ale
vůbec se mi to tam nelíbilo a tak jsem to vzal zpět.
Ovšem asi v nejhorší dobu.
Postupně se mi vše zastiňovalo a nakonec jsem musel nouzově
přistát někomu na zahrádce mezi stromky. Bylo to
takové záživné. Tady je můj let.
Pan domácí na mne trochu spustil, ale když viděl, že si to jdu balit někam jinam, odešel. Jen mě kontrolovala asi jeho vnučka J
Míra
si v té době ještě krásně poletoval a nakonec si
přistál na oficiálce. Pro mne cesta zpět byla
dlouhá a náročná. Zdenu jsem si nepovolal,
protože by mne asi ani nenašla. Jen jsme se občas slyšeli
po vysílačce, ovšem na
stejném kanálu se občas domlouvali i nějaká Jana
s Petrem. Petr poletoval a
Jana měla chuť vyrazit do restaurace do Bassána.
Trochu jsem jim do toho mluvil, a když jsem dorazil
na přistávačku, chtěl jsem je poznat. To se mi sice povedlo, ale od manželky jsem
to pak pěkně schytal, že jsem se hóóódně vnucoval. Takže bylo-li to tak, Jani a Petře,
dodatečně se omlouvám L
Po
návratu z Bassána jsme se celí vyprahlí
zastavili
ještě jednou na návštěvu u XCampařů, ale tam ani
noha. Přitom se v hlavním stanu dalo načepovat
pivo a vybrat si třeba i nějaké padáčky či celé
batohy z úplně otevřených aut. Bylo tam i více jiných věcí. Nám ale to pivo
stačilo.
Až po delší době se pár účastníků objevilo, byli prý
sportovat, ale na Janě Krátké to nechalo následek. Při jízdě na kolečkových bruslích
se chtěla zachytit zábradlí a pohmoždila si prsty.
Charlieho
dítko - Amélku - jsme si občas půjčovali, je celý
táta. Bez pořádných stoupáků,
klesáků a turbulencí dlouho nevydrží J
Ten černoch je místní údržbář, kterého jsem si nemohl nevyfotit! A tou mašinkou nás nesvezli, možná to čeká až na závodníky.
V neděli ráno jsme si ještě před odstěhováním
obhlídli kemp a vyzkoušeli vodu v jezeru i v bazénech. Zatím nic moc!
Jenže
než nás pak naše oblíbená recepční
odbavila, tak
jen s chlupem jsme stihli přejet do druhého kempu a naskočit na
první vývoz na startovačku.
Zdeně jsem nechal vybalování a sám zmizel. Nejela
s námi jen Jana, která s bolavýma prstama vyrazila
k lékaři a Boeing, který po 100 metrech vystoupil, že mu
žaludek po několika propitých dní a nocí nedělá dobře a
vývoz by nedopadl dobře.
Startovačka
pěkná, ale malá, jen na dva hadříky. Navíc
plac vedle ní byl zaplněný rogalama a nebylo kde si
vybalovat to naše náčiní. Vršky kopců byly
zasněžené a dohlednost dobrá, prostě nádhera, jen
kdyby někdo nestrašil s osmičkovejma stoupákama.
Rogala
se dopředu moc netlačila a tak se dostalo i na
nás. Když jsem odstartoval já, tak jsem se bez
problémů zvedal, nafotil si startovačku,
padáček nade mnou, údolí i město Levico Terme.
Jenže pak vário začalo více a více pískat a najednou mělo pro mne nezvyklé tóny.
Občas mi ukázalo stoupání i přes 7 m/s, ale až na ten
zvuk to prostě bylo takové klidné a pohodičkové. Dalo se při tom bez problémů fotit a tak
jsem neváhal. Vytočil jsem si a mraků se téměř dotýkal ve 3.090 m n.m.
V pravo u vody je vidět ten náš první kemp a hned za ním pod lesíkem ten pro XCamp.
Ty
zasněžené vršky mne uchvacovaly, ale přiblížit
jsem se k nim nechtěl, více jsem se držel nad zalesněnýma
stráněma. Můj první pohodičkový zážitek z
klidného stoupání byl brzo vyměněn, místy
to se mnou pěkně házelo a výměny prudkého
stoupání s velkými propadáky byla
pěkná zabíračka jak na nervy, tak na ruce. Občas jsem i
foťák zahazoval!
Doletěl jsem si na konec údolí, kde se rozděluje, a jelikož dál bylo vše zastíněné, vydal jsem se na cestu zpět.
Pak
mi GPS hlásila slabé baterie a jelikož jsem o to nechtěl přijít, přehodil jsem do
ní baterie z foťáku. Já přeci fotit nemusím, né! J Měl jsem sebou i kameru a tak možná časem něco ještě nastříhám.
Ovšem v tom největším stoupáku jsem díky focení na ni ani nepomyslel. Doletěl
jsem si zpět a na radu Míry, že se létá
Velké
překvapení pro nás bylo, že ač se tam normálně
nepřistává, našla si nás tam naše
oblíbená recepční a že nám omylam dala
špatný účet. Až později jsme si poskládali
mozaiku, jak na nás přišla.
Po
chvíli u nás přistála i Jana. Doktor ji prý
ani moc nepomohl a pak si šla i se zavázanou rukou
zalétat. A tady jsou všechny přihlášené přelety z toho dne.
Manželka
mne radostně přivítala, Boeing ne. Pil u nás
čajíčky a stále mu nebylo nejlépe. Ale postupně
přucházeli spokojení piloti a tak bylo veselo.
Navečer jsme se zaregistrovali do XCampu a rozjeli večírek.
Prvně u naší chatky, kde jsme byli ubytovaní s Pavlem i Petrem Lacinovými. Petrovi se to móóóc líbilo.
a pak jsme se přesunuli do hlavního stanu blíže ke Karlovi a jeho výborné Černé Hoře.
Pavla tam začala obtěžovat nějaká holčina a je vidět, že byl spokojený. Boeing už taky ožil!
