Tentokrát
jsem v pátek
24.4.09 výmluvy zkusil na
šéfa v práci. Že mi
není
zdravotně nejlíp a že chvílemi to vypadá na
infarkt. Hned mu to bylo jasné! Dal mi na
odpoledne volno, ale s tím, že na
oplátku místo toho budu mít
v květnu jednu
pracovní sobotu. Macík se nade mnou slitoval,
přijel mě vyzvednout
z pracoviště v Telči, dovezl do Dačic na
firmu, kam jsem si čistě
náhodou ráno přivezl i
létací výbavu (zapomněl jsem na boty a
tak mi zůstaly
pracovní) a dojeli jsme na Pěčín.
Už tam byl Mirek a chyběl jen
Miloš, který měl
vlekat, nikoho jiného tam ani nechtěli. Já
jediný se zastavil u hrobečku Termosky a
možná
právě to mělo vliv. Připravili jsme se, ale
Miloš stále nikde. Přijel až
na telefonát, POUPATA se původně asi nějak špatně
domluvila.
Do vzduchu mne
poslali prvního, měl jsem dělat chrousta, ale
nejdřív jsem musel zapět jejich hymnu, jinak bych měl
smůlu. Žádná sláva. L Mám to prý
na příště lépe natrénovat. Tady si ji taky můžete pustit a
trénovat. J
U Miloše jsem si
objednal vlek přímo do stoupáku, ale to se
nepovedlo! Dlouho jsem se mořil a
hledal něco na vyzvedání.
U Zadního
Vydří to už vypadalo na přistání, ale
nakonec jsem to
vybojoval a u Řečice se dostal až
k základnám. Dnes byly nízko,
v té
době jen 1700m n. m., ale postupně během letu vylezly do 2000m n.m.
Mraků jsem si
nechtěně opravdu jenom líznul u Strmilova, jinak jsem vždy
zavčas klapnul ouška
a nebyl problém.
Dnes to letělo trochu hůře než v neděli, navíc byla špatná dohlednost.
Máca
taky ve vzkazech radil, jak se má létat podle
mraků, ale mně to nějak nejde.
Občas pod větším tmavým mrakem nic
neobjevím, a když chci přeskočit pod jiný,
tak po cestě místo očekávaného
klesání, stoupám. Jindy zase vpravo
vedle mne je velký
mrak, než bych k němu doletěl, bude se rozpadávat,
vlevo se dělá chmurka,
letím k ní, ale najednou přestane růst,
rozpadává se, za to ten velký
roste dál a sbírá teplo
z celého okolí. Tak nevím,
prostě to neumím. Jsem
ještě začátečník. L
V jednom místě jsem hledal stoupáček a nevěděl, kterým směrem by mohl být, ale pak jsem v té výšce ucítil vepřín a bylo jasné, že jsem blízko. Byl tam, ale podle čuchu (smradu) se stoupák točit nedal, vário bylo přesnější. J
A dravce jsem za celý let neviděl ani jednoho. Že by na dnešní létání nedostali volno? J
Tentokrát
jsem u Kamenice neměl takový problém,
díval jsem se po terénech posledního
přeletu a v dáli viděl i místo, kde jsem
vyhnil.
Temelín jsem uviděl až
kus za Soběslaví. Minule byl vidět už před Jindřichovým Hradcem.
Naštěstí jsem tentokrát o povolení vletět do
prostoru věděl, protože na popud Macka jsem
to s Prahou vyřizoval já, i když jsem původně nevěřil, že to bude potřeba.
Kousek před Bechyní se přede mnou objevilo velké letiště, honem jsem koukal do mapy, ale asi se tam vyhýbat nemusíme.
Nahoře dnes bylo chladněji než před týdnem - tady to na pultíku měří 6,4 st., a při tom si minule někteří stěžovali, jak byli zmrzlí.
Fotil
jsem si i Bechyni, ale byla zastíněná a i
celé okolí dál. Nevěděl jsem kam
letět, ale když se to za mnou začalo otevírat a nasvětlovat
město, vrátil jsem
se na odfocení a využil nově se
tvořící stoupáčky.
Občas se něco dál
protrhávalo, ale hned se to zase slévalo a
tvořilo přízemní tmu. Přede mnou byl
nějaký větší zalesněný
podélný kopec a to právě
vytvářelo tu hradbu mraků.
Vyčkával jsem, snažil se nabrat výšku na přeskok, ale už to přestávalo fungovat i nade mnou a tak jsem to zkusil.
Nepovedlo se. L Nad lesy bez možností
bezproblémového přistání
jsem
si netroufl a tak jsem před nimi přistál. Přitom za mnou se
to po dlouhé době konečně protrhávalo. Měl jsem
ještě chvíli počkat. L
Po třech hodinách letu
mi to dalo 98
km - zde výpis z ČPP. Byl
jsem kousek od Písku, ten byl hned za lesem. A
to jsem se těšil na
čokoládu v klubu kilařů. No nic, třeba
příště. A slivovička na zahřátí po přeletu mi bodla.
Po pár
telefonátech jsem
vše sbalil, po cestě zpět omrknul čtyřkolkáře a
slíbil jim poslat leteckou
fotku jejich terénu. Mě letět neviděli, asi se po nebi
nedívají jako my J.
Došel jsem do vsi Kluky
a zjistil, že poslední
autobus odjel před půl hodinou. Po chvíli jeli domů kluci od Yamahy a tak mne
kousek svezli na křižovatku. Původně mi nabídli odvoz buď do
Písku, anebo že se
se mnou otočí do Záhoří. Do
Písku jsem nechtěl a že z křižovatky dojdu, že
mě tam vézt nemusí. Když mě padáček
tak pěkně povozil, tak proč bych ho zase
trochu neponosil já a čas jsem měl taky. To byl blbej nápad!!! Ta
rovinka byla nekonečná (2,3km) a stopovat
jsem na ten kousek nechtěl, protože do Záhoří pro
mne jel tentokrát zeťáček.
Pěkná
procházka! Stačil jsem si ještě udělat leteckou
fotku nějakého hradu. J
Na autobusové
zastávce u kostela jsem sebou fláknul na lavičku,
dal
si pivo a slivku a počkal na svoz. To se už čekalo dobře. Přijel do
15min.,
jelikož ho Zdena díky mým SMS, kde
právě letím, z baráku
vypakovala a
nasměrovala předem.
A
jak dopadla „Poupata“? Pokud vím, tak víceméně nikam neletěla. Asi drželi basu
s Milošem, aby mu to nebylo líto. No a
já budu mít klidný víkend a
budu se
moci věnovat vnoučeti. Jsem vylítaný,
navíc v sobotu má víc foukat
a
v neděli to vypadá přímo na vichřici.
Želetaváci díky tomu přesunuli o
týden jejich krosnové závody.
A tady je můj páteční přeletík.
