Pecin 19.4.09 - Vlasta

Už v týdnu mi nebylo nejlépe a v pátek jsem od doktorky dostal léky. Jak říkají ženské: „Má tu těžkou mužskou nemoc – rýmičku a kašlík“, ale my chlapi víme své, že! Počítal jsem, že víkend bude neletový a že se přes sobotu a neděli vyležím, abych se v pondělí mohl s radostí vrátit do pracovního procesu. Sobota mi vyšla, ale neděle 19.4.09 už vypadala nadějněji na létání. Sice mne manželka nechtěla pustit, ale když jsem jí vysvětlil, že nachlazení není až tak hrozné proti případnému infarktu či nějaké duševní poruše, uznala to a zvýšeným hlasem řekla: „ Tak si táhni!“ A já tedy hned vyrazil.

I tak jsem na Pěčín přijel o půl hodiny déle, než byl domluvený sraz (v 11:30 hod). Jenže ouha! V té chvíli se už na nebi vozil Tomáš z Bítova a Macík měl domluvené vytáhnout jen Frantu L., Míru M. a Miloše. Tím chtěl skončit a sám měl domluvené vytažení od Petry, aby byla celá partička Poupat ve vzduchu a na dlouhém přeletu. Mě Petra odmítla vytáhnout a tak to chvíli vypadalo, že nebudou vlekaři. Želetaváci mi dali košem už předtím, prý Milan musí sbírat rodinné plus body, ale to asi ještě neví, že jistější a přesnější bodování bývá u ČPP než u ženských. Ale naštěstí pro mne všechno dopadlo jinak.

Franta L. a Míra se na poprvé nechytli a tak jsem se mezi ně nacpal. Františkovi jsem ještě říkal, že při prvním startu moc neutíkal a hlavně neřídil padák, že ten jediný strom u cesty od něho nebyl tak daleko a když na 3x startoval Miloš (téměř bez sprostých nadávek, vždyť ho známe), měl jsem takové řeči, že zavoláme vlekaři, ať ho už odpojí a raději vezmou mne.

Někdo do toho přihodil, ať zavolám rovnou Milošovi, že dnes to není pro začátečníky. Prostě samé legrácky! Pak konečně vytáhli Miloše, po něm Petra svého Tomáše a oba se hned zvedali, jenže nejvíce srandy asi bylo, když jsem startoval já.

Na ten jediný strom jsem to při startu pověsil já J Samozřejmě jsem musel počkat než se všichni vysmějí a nafotí mě. Pak mi to pomohli sundat a vymotat větvičky. Hned jsem říkal, že většinou čím mám horší start, tím mám lepší polétání .

A vyšlo to! Ke konci vleku mi to klesalo a tak jsem po odpojení letěl dál nad Hříšice. Tam něco naletěl a pomalu se zvedal. Po mně asi startoval opět Míra, chtěl jsem na něho počkat, ale on se nechytil a po něm dlouho nikdo nestartoval (nevím proč).

Miloš s Tomášem byli vidět hodně daleko a tak jsem si letěl sám podle svého a hodně fotil. Tady máte Malý Pěčín a Dačice, já mám těch dědin a okolí více (jen za tu dobu, co jsem byl ve vzduchu, mám přes 220 fotek).

Tady jsem si fotil, jak to pěkně stoupá a o kousek níže je rybník s restaurací a chatkami na Chytrově.

Pak jsem Tomáše doletěl kousek před Studenou (Horní Němčice), Miloše jsem neviděl, ale já byl nízko a Tomáš pod základnou. Než jsem se vyhrabal, už byl pryč.

Jenže jak jsem viděl tu kumulostrádu a musel ji vyzkoušet. Zatím se mi to nikdy nepovedlo moc využít, při tom si to chválilo tolik lidí, ale tentokrát to dopadlo dobře. Na malým speedu v rovném letu jsem uletěl asi 15 km, přitom výšku jsem prvně nabíral a postupně se vracel na původní. Krásné! Jenže na konci kumulostrády byl vidět Temelín a tam jsem nesměl.

Před Jindřichovým Hradcem jsem doletěl Tomáše z Bítova a někde tam se mi z očí ztratil Tomáš S. S Tomášem jsme kousek letěli spolu a fotili se (já mám všechny fotky zblízka rozmazané L).

Já potom šlápnul do speedu, abych nějak přeletěl mé kritické místo (okolí Kamenice). Nevypadalo to nejlépe, ale zadařilo se. Tomáš s Kamenicí ještě nemá ty letité zkušenosti a tak byl nucen přistát.

Jenže místo věnování se řízení jsem se díval po něm, kde a jak přistane a trochu jsem to pokazil. Prostě najednou termika pryč! Pak za lesem obec Deštná, za ní vše zastíněné a před ní poslední možnost. Řekl jsem si tedy Termoskovi o km nahoru a on mi ho dal. Nahoře se mnou udělal nějaký větroň dvě otáčky a letěl dál.

Opět jsem si naletěl kumulostrádu a kvůli Temelínu se tlačil na SZ blíže k Táboru, jenže na boční vítr. Nevím, čím to je, ale celý let to foukalo jen a jen na elektrárnu. Nemají tam na to spalování nějaké extra velké sání?

Ještě jsem tam potkal jednoho dravce, ale vypadalo to, že se řídí podle mne. Vždy, když jsem něco výživného našel, vrátil se za mnou. .

Jenže díky kumulostrádě bylo vše na SZ zatažené, na západ jsem díky Temelínu nemohl a tak jsem se mořil a mořil až do přistání mezi Čenkovem a Malšicema.

Dalo mi to 2,40 hod a 74 km. Do toho se ozval Tomáš z Bítova, jestli ho svezeme autem zpět, že na nás počká v Jindřichově Hradci, kam se dostal stopem. Já už od Hradce Zdeně posílal za letu sms, kde jsem a tak to netrvalo dlouho a přijela za mnou.

V místní restauraci jsme si zase dali pizzu (já tu přistál už loni), ovšem asi jsem trochu vyděsil číšníka. Když se ptal, co si dám k pití, chtěl jsem teplejší pivo, že mě bolí v krku (musím přeci myslet na své zdraví), to neměl, tak jestli nemá ohříváček, taky neměl, a když jsem se zeptal, jestli by mi tedy to pivo nepřihřál v mikrovlnce, tak po tom jeho vyděšeném výrazu v obličeji, jsem si radši dal čaj. Než jsme dojedli, ozval se ještě Míra, že se mu nedařilo, že raději celé odpoledne dělá vlekaře a že Máca přistál někde vedle Temelína a jestli ho vyzvedneme, že na mě nemá číslo. Na moji námitku, že co dělá v zakázaném prostoru, tak prý to vyjednal Tomáš S. než začínali vlekat, ovšem mně to nikdo neřekl (když už mě má Máca vymazanýho z mobilu, tak co můžu chtít L). Ptal jsem se Míry po dalších přeletářích, ale Miloš to prý utavil u Kunžaku a před chvílí dal další pokus (že nás ještě všechny přelítne, s tím už nikdo nepočítal). Petra s Tomášem mají svůj odvoz a Olda si přistál doma v Buku za Jindřichovým Hradcem. Nebylo by vhodné na příští takové létání domluvit na svoz rovnou autobus?? Štefl Tour by to třeba vzal!!

Dojeli jsme tedy pro Macíka a hned spolu zapili pěkný přeletík. Do Temelína to neměl daleko!

Při cestě zpátky jsme v JH vyzvedli Tomáše. Sice na nás čekal dlouho, ale nadšení z jeho prvního velkého přeletu ho neopustilo. Při cestě zpět nám ještě pověděl o nějaké nové kamarádce, se kterou se seznámil při čekání a ona si kvůli němu nechala i ujet autobus (tak kdo ví, z čeho bylo to nadšení?). Prý tam viděl i dva padáčkáře, z přeletu z Nových Sadů, kteří se odtud vraceli autobusem.

Ještě poděkování starému Termoskovi za syna. Naučil ho to dobře a hlavně na víkendy!

Prostě ten den byl na létání super a v ČPP je nahlášena spousta přeletů (navíc někdo nemá GPS, někdo to ani nepřihlašuje). Při tom podle Flymetu to s tou termikou nemělo být až tak slavné ani po poledni! Takže Miloši, jak jsi nám to mohl udělat a letět i tak pozdě? Nemáš u toho nějaké motůrky?