O víkendu jsem se věnoval návštěvám známých i příbuzných ve východních Čechách. Padáček jsem si sebou ani nebral, moc se to nehodilo. Páteční večer jsme strávili u první návštěvy na bezva akci v místní restauraci.

V sobotu 4.4.09 před polednem jsme se přesunuli o kousek dál na návštěvu příbuzenstva. Bylo to kousek od Hořic, kde jsem si pěkně polítal v loňském roce – viz ZDE.

Kolem poledne už naskakovaly kumuly, ale jelikož nejsem žádný závislák, tak jsem byl v klidu, ani Štefan se Čmelákem mě nerozhodil. 

Až později jsem si přečetl pěkný článeček, jak si ani né tak nedaleko od nás pěkně polítali na Černé Hoře – viz ZDE. Kdysi jsem si tam létání už taky vyzkoušel, a to v roce 2005, kdy jsme se Zdenou trávili dovolenou objížděním českých severo-východních letových terénů. To byla taky pěkná dovolená – viz ZDE.

No a v sobotu 4.4. se taky i na Pěčíně krásně létalo. Článečků se nakonec urodilo více – zatím souhrn je ZDE, přídavek stále očekávám. Jen za tu sobotu je v ČPP z ČR nahlášena spousta slušně bodovaných přeletů – viz ZDE.

V neděli 5.4. při našem návratu domů jsme potkávali přeháňky a bouřky a tak jsem ani moc nevěřil, že je u nás letovo. Mýlil jsem se! Např. pěkný přelet si udělal z Jakubova Tomáš a z Pěčína krásný přelet Honza.

Při pondělním odpoledním návratu z práce domů jsem sice měl myšlenku na vytáhnutí alespoň vrtulky, ale potřeboval jsem pokročit na zahrádce (vždyť to jaro přišlo tak rychle) a jelikož nejsem žádný …. ale to už všichni víte, tak zahrádka vyhrála.

Jenže v úterý 7.4.09 bylo zase pěkně. Takové krásné létací počasí trvající minimálně týden kdysi bývalo vždy začátkem května (mimo loňského roku!), jenže co se loni nepovedlo, asi chce letos dohnat.

Takže jsem se po práci konečně ukecal, vytáhl krosnu a jel to vyzkoušet. Po 16. hodině jsem dojel na svoji startovací loučku a rovnou s autem zapadl. Nikde nikdo a tak jsem vybalil létání a na auto se vybodnul. S krosnou jsem naposledy letěl téměř před třemi měsíci – viz ZDE a nyní jsem se divil, že se s ní na zádech nemohu postavit. Že by ztěžkla? Je holt třeba více trénovat!!!

Trochu od východu pofukovalo, takže odstartování na křížák a jen na pár kroků nebyl problém. Pěkně jsem se zvedal, zamával právě projíždějícím kolařům, zaletěl si nad naši řadovku zamávat sousedům a přeletěl se nad naší obcí co by upozornění, že zatím jsem s tím lítání ještě nesekl. 

Za vsí jsem si naletěl stoupáček a i za jeho pomoci se vyzvedal přes kilometr (přišly mi dvě SMS, že mne vítají v Rakousku). Zaletěl jsem si po dlouhé době opět nad Dačice, pak až k Bábě, obhlédl okolí se spoustou rybníků, v menší výšce se zase vrátil nad Dačice a udělal spoustu fotek. Dole už alespoň nebyl vidět ten mlžný opar.

Nad Nivama (nad Hečkovic chalupou) jsem se zase za pomoci už o hodně slabšího stoupáčku opět vyzvedal a vrátil se nad startovačku. 

Vypnul jsem si motůrek, trochu se pohoupal, zatočil, ukázal klapání oušek a po chvíli přistál. I těm malým choulícím se divokým zajíčkům se to snad líbilo (že by už velikonoční zajíčci?), jen asi jejich máma to se mnou nevydržela (později si je naštěstí odvedla).  

A štěstí jsem měl i já. Právě po mém přistání přijel soused i se svojí dcerkou, pomohli mi sbalit lítání a hlavně mi za pomoci jejich auta vytáhli to naše autíčko. Ani na něm nebylo vidět, že právě v pátek před návštěvama vyjelo z mycí linky! Musel jsem to doma dohnat s kartáčem a kýblem teplé vody. Není nad silné zážitky! J Zdeně jsem to raději ani neříkal, dočte se to až z článečku.