Trening 28.3.09

Předpovědi počasí na víkend nevypadaly nejlépe, ale příprava na písknutí poplachu musí být vždy! Takže ještě v pátek večer jsem si opravoval létací výbavu.

No a ráno na internetu, stejně jako dříve v počasí na Čt1, strašili se silnějším větrem. Kostelní Vydří předpovídalo sice svižný, ale postupně zklidňující se vítr. Už v 15 hod. UTC na 3 m/s. Flymet to plánoval sice silnější a zesilující, ale když jsem po něm chtěl oblačnost, raději neukázal nic. Že by nevěděl?

Tady je METEOGRAM Jihlavy z FLYMET , kde nepředpovídal vůbec nic. Je tu i mapka skutečného větru v 10.00 hod., který bude i díky termice zesilovat, u nás zatím nějakých 7m/s - prostě na létání klídek a pohoda.

No a tohle je skutečnost ve 12 hodin UTC stažená až večer. Směr větru se podle výšky hodně měnil.

Chuť na létání přeci jen byla i u těch nezávisláků a věděli jsme, že podle směru větru nemůžeme narušit už i námi předem upozorňovaný zakázaný prostor nad Hlubokou, kde byl sraz velice důležitých státníků z mnoha zemí. Ale kontrola povolených prostorů před létáním je důležitá. Tady je mapka z dost spolehlivého webu. Dopuručuju všem se před každým letem na něho kouknout, nikdy nevíte (ani začátečníci), kam třeba poletíte a i v podvědomí se to někdy hodí.

A tak jsem v sobotu 28.3.09 poslal rozesílačku na mobily a do vzkazů na na www.pgv.cz napsal -

"Tak pánové a dámy! S Macíkem jsme se domluvili, že bychom konečně mohli vyrazit na tu Borovnou potrénovat startování a vodění padáku. Při dnešním dost silném větru to možná bude i na svahovačku, popř. to nepůjde vůbec. Ale dle předpovědí z Kostelní Myslové se to má zklidňovat a tak uvidíme."

Sraz byl na 13. hodinu. Doma jsem vyhlásil pohotovost a hned na to Zdena honem začala péct buchtu. Nechci to předbíhat, ale nakonec se nás sešlo jen pár, takže se buchty ani nesnědly a dokonce jsme jich pár dovezli i zpět domů (co ty na to, Milane!) a já se o ně musel postarat sám (jak mám potom něco zhubnout? Už abych si pořídil větší padák!).

Pak jsme tedy vyrazili na Borovnou. Byla jedna hodina odpoledne, nikde nikdo a tak volám Macíkovi, kde je? A on na to, že právě doma dopíjí kafe a přijede za náma! Miloš mne taky nenadchnul, byl taky ještě doma! Já si prvně spletl kopec (asi by byl super na výchoní vítr), a tak mě po telefonu Miloš navedl na ten správný kopec. Naštěstí alespoň na Michala je spolehnutí a i když se mi předem po telefonu omlouval za pozdější příjezd, dorazil chvíli po nás. S Michalem jsme se tedy vydali na kopec, ale moc se mi to nelíbilo. Vítr byl sice jižní, jenže kopec před námi ho měnil spíše na jihovýchodní (dole až na východní) a my ho tudíž měli z boku.

Tady na té první fotce je ten nesprávný (východní) kopec, ale vzadu mezi stromky je vidět ten náš správný.

Na předešlé fotce je vidět, kde jsem to zkoušel poprvé, jenže tam to opravdu přes stromky nešlo. Pak konečně dorazil Máca a převedl nás na jiné startoviště kousek vedle.

Protestoval jsem, že jsme v rotoru za stromy, že to fouká více ze strany od východu, chtěl jsem na Budíškovice, ale nebylo mi to nic platné. Mezi tím dorazil i Miloš a oba se shodli, že čím jsem starší, tím jsem protivnější, že si čím dál víc a víc vymýšlím, že už to se mnou stojí za prd, že se to se mnou nedá vydržet a přitom jak je to vše na obyčejný sletík v pohodě. Nechal jsem se tedy ukecat, já holt byl dnes první, který to poletování vyprovokoval (už to příště raději nechám na jiných!). Né tak úplně v pohodě byl start, ale sletík byl pěkný, místy takový záživný!

Do té doby si nikdo padáček ani nevyndal. Miloš si ho raději ani nedovezl a Máca si ho nechal dole v autě, ale radit uměli všichni. Jenže jak jsem to sletěl, Máca si pro padák taky doběhl, aby se proletěl. V té chvíli mu přál i větřík a tak to měl (pro mne bohužel) v pohodě! Taky pak machroval, že je zde bezproblémové létání a jaké jsou tam klidné starty a co se mi nelíbí!?

V té chvíli se u nás objevil i místní nový (?) padáčkář Míra Rada (ve vzkazech psal, že papíry na létání měl, ale už je má propadlé a jestli mu pomůžeme s legalizací) a taky se mu to pozorování líbilo, možná i jeho pejsánkovi Bohoušovi. Padáček si ale raději sebou taky nevzal! Michal už také vytáhnul to jeho krásné křidýlko a vrhnul se na létání.

Pak se už Mácovi tolik nedařilo, občas ho to i potahalo po zemi, až jsem z toho měl radost (nejsem škodolibý, ale prvně moc machroval, že mě to nešlo a přitom je to tááák v pohodě a bez problémů). Jen mi ty fotky chybějí! Lenka s Milošem buď nefotili a nebo byli moc shovívaví a raději mi je neposlali. Já byl sice dole, bylo to hodně z dálky, ale rád to zveřejním! J

Michalovi se blbnutí móóóóc líbilo a hodně si ho užíval. Nejspíš udělal i nejvíce sletíků ze všech! V té době dorazil i František a stěžoval si, že se utrhnul ze stavby a necítí ruce (což možná mělo pak příčinu i slabšího řízení padáčku).

No a tak se tam všichni s velikým nadšením vozili. František to na chvíli při startu přichytil do větviček
(za to mohly určitě jen ty ruce) a přihlížející mu z toho pomohli,

ale pak se také povozil. Není to jak na odvijáku, ale co bychom neudělali pro své zdraví.

Já se mezi tím se Zdenou konečně přesunul na Budíškovice. Prvně s náma nikdo nechtěl a tak jsem to tam zkoušel sám,

ale když Zdena Mácovi řekla, že tam s námi jsou i ty borůvkové buchty, Máca i s Michalem přijeli. Prvně byl trénink ve dvou,

ale když Máca viděl, jak nám to létá ve dvou, přidal se

a tak jsme to zkusili ve třech!!!!

No a jak většina z nás ví, tak ve třech je to nejlepší!!! A právě náš přeletík ve třech (zatím bohužel jen z kopce dolů) byl super ukončení polétavého dne.

Už při cestě domů byla vidět hrana přicházející fronty, takže zítra bude nejspíš opět neletovo. Tady je jedna fotka od domu a jedna ze satelitu (a to není žádná sranda si ho nad barákem stopnout a udělat si z něho fotku!).

Užili jsme si super dne a jak mi jeden velice dobrý padáčkář řekl – „Na jaře by měl mít každý paraglidista ten svůj hadřík alespoň 2 hodiny nad hlavou při tréninku na stráni“. A podle mne má pravdu!

I když já to více méně každý rok dělám, dodnes mi vodění padáčku na křížák tak nějak moc nejde a občas to má vliv i na startování na kopcích. Jak mi v loňském roce na Rané jeden asi místí a zkušený pilot řekl –

PS: Tak co? Posunuli a nastavili jste si letní čas ve všech přístrojích, které používáte při létání a které to neumějí samy? Mám na mysli fotoaparáty, kamery a někdo i u GPS. Pokud ne, udělejte to hned teď!