Sice se už blíží jaro a já už se chystám na svoje pravidelné výlety k vám na nejlepší letové terény v ČR (tímto hluboce prosím o popohnání Termosky k činnosti), vzpoměl jsem si, že jsem sesmolil jeden článeček, atk ho posílám.

Z Jamného do Nové Bystřice aneb můj nejoblíbenější let roku 2008

Některé lety zůstanou v paměti pilota, protože byly dlouhé, jiné plné ruce práce, a některé prostě jenom proto, že byly „supiš“. Ten, o kterém chci psát, byl jeden z nej, takže případ posledně jmenovaný.

Psalo se 27. července l.p. 2008 a po zavolání Jany Krátké jsem vyrazil na létání do Jamného kousek od Jihlavy. Air Centrum tam mělo naviják na komerční lety a vývoz byl domluven. Z Brna cesta ubíhala plna očekávání, protože beránci na obloze vesele naskakovali a díky tomu, že jsem výjimečně nezaspal, tak zbývala i nějaká časová rezerva.

Horší to bylo po příjezdu na místo, kde se na poli mačkalo poměrně hodně pasažérů a atmosféra byla tím pádem trochu napjatější. Takže se rychle rozbalit a počkat až tandemáři nebudou stíhat a šup na vlek. Bohužel to vyšlo zrovna na zastínění, takže se žádný výtah po odepnutí nekonal. Taky jsem přistál docela daleko od startu a  pochod s květákem na zádech mi na náladě opravdu nepřidal.

Nicméně, na druhý start jsem se protáhnul relativně brzo a odepínal se ve slabém a rozstříhaném stoupáčku. Protože však šance na další start byla mizivá, bral jsem co bylo a  snažil se ušmudlat pár metrů i z mála. Za dálnicí D1 jsem z toho bohužel vypadl a začal si hledat vhodnou přistávačku (to bylo asi po 2 km letu). Tu jsem si už i vyhlédnul, když tu: „ťuk, ťuk, já jsem stoupák, smím prosit?“. A začal nejdřív nesmělý, ale stále vydatnější taneček. Takový trochu hopsák, ale když mě se tak chtělo tancovat! ;-) Každopádně to končilo ve 2200 m.n.m. a hned se mi zlepšila nálada. Pak během toho radování, najednou padák za zády a hned chuchvalec skytexu přede mě. Prostě mi to řachlo za zády a dopředu to vyjelo jenom na půlce padáku. Kontra samozřejmě pomohlo, takže jsem mohl už v klidu nemocnou půl vyklepat a pokračovat vesele dál.

A že bylo kam! Nad Vysočinou lítám hrozně rád, protože do tohohle kraje průmysl ještě moc nezasáhl a pohledy z výšky rozhodně stojí za hřích. Ve směru letu jsem měl Třešť 

a vědomí, že stejným směrem, jenom dál, leží moje oblíbená Česká Kanada, mě hnalo dál a výš. Dokonce i nějaké ty stoupáčky přišly, takže mi v té chvíli připadal let neskutečně optimistický, 

což mělo být varování. Ještě jsem se vyzvedal nad kempem Řásná

a kousek od Roštejna (ten z lesů trčí hodně viditelně), 

vyfotil Kamenné moře u zatopeného lomu Štramberk, a pak to začalo být zajímavé.

Samozřejmě, že když se člověku začne zdát, že něco jde moc dobře, něco je špatně. To jsem poznal u Mrákotína, 

kde jsem ten rok už přistával a začalo to vypadat, že historie se bude opakovat. Hned vedle Mrákotína je takový malý hrbol a na něm rostou stromy, jejichž šišky jsem hodlal okopávat. Chvíli jsem bojoval a doufal, že vítr, který se do té hroudy opírá, dá nějaký stoupák, ale  když už jsem viděl i veverky, kterým se hrůzou z létající příšery začala ježit srst, začal jsem se vzdávat naděje. Když tu ouha, s padákem to škublo a já pocítil něco jako stoupák. Sice ne nijak výživný, ale nahoru to šlo. Bohužel směr snosu byl přímo na nejbližší velkou a dlouhou zalesněnou plochu bez možnosti si to rozmyslet bez přistání do stromů. Ale sotva jsem se dostal nad stromy, stoupák dostal rozum a už to zase šlo jako na drátkách. Ještě jsem si vyfotil Mrákotín i hustoles na rozloučenou

a mazal dál na jihozápad.

Nad silnící mezi Dačicemi a Kunžakem jsem nesměl zapomenout vyfotil Markvarec, 

důležitou ves pro jednoho nejmenovaného místního lítače. To už jsem pokukoval po Nové Bystřici

a zároveň si uvědomil, že se mi do cesty staví rakouská hranice. Ale než jsem stačil začít řešit co s hranicí, v mozečku mi zapracovala myšlenka, že někde pode mnou musí být dětský tábor, kam jsem jezdíval jako vedoucí a že tam pravděpodobně budou i kamarádi. Jenže výšky bylo přehršel, takže zase jenom fotky a Lála udělat pápá.

Čekal mě totiž Landštejn

a řešení co se státní hranicí (spíš kvůli svozům). Rozhodl jsem se zkusit to na západ podél hranice a potom pokračovat na jihozápad směrem na Budějovice.

Naneštěstí Termoska to rozhodl za mě, protože už ho to asi přestalo bavit. Takže jsem dal poslední dlóóóuhý dokluz na Novou Bystřici (při něm nepotkal ani prd) 

a poté, co jsem objevil, že ty divné tvary v trávě jsou golfové hřiště, 

jsem na něm způsobně nepřistál, nýbrž si vybral louku kousek od něj.

Na obloze se sice ještě proháněly kumuly, ale už si se mnu asi nechtěly zahrávat nebo co, a na zemi mi to přišlo trošku líto. Nálada se mi však zlepšila, když jsem si vzpomněl, že kousek ode mě je útulná hospůdka s dobrým jídlem, pitím a zahrádkou. Svoz proběhl téměř již standardně na výbornou až velmi dobrou a já po cestě domů myslel na to, že přes zimu budu mít na co vzpomínat.

Let je možno shlédnout zde: http://www.xcontest.org/2008/cesko/prelety/detail:THUD/27.7.2008/10:40

THUD
http://www.pgv.cz/