Boeing a kozleek v Monacu 3.09

Je páteční večer a já nastupuji do autobusu, ve kterém už na mě čeká kozleek, a vyrážíme směr Brno. Zde nás nabírá Jiří Večerek do svého Fordu Transit, po menších nákupech (kozleek si skoro zapomněl koupit jídlo, když mi pomáhal kupovat pivka) vyrážíme na cestu.

Výprava se skládá : vedoucí zájezdu Míša a její 4členný doprovod Béďa, Jitka, Dušan, Kamila. Dále Martin, Libor, kozleek, Já (Boeing ) a organizátor krásných chvil Jiří Večerek .

V autě se domlouváme, že se cestou zastavíme v Alassiu, kam dorazíme v sobotu kolem poledne. Po zkouknutí přistávačky vyrážíme na kopec. I když už tu pár lidí z výpravy létalo, podaří se nalézt jen nižší start. Jelikož fouká slabě na komoru, zbytečně nečekáme a postupně startujeme. Z předpokládaného 200m sletíku se díky slabé, ale zato velice klidné termice stává minimálně 30minut letu. Jen škoda, že jsme se po vysílačkách nedohodli a nezůstali ve vzduchu déle !!! Po přistání na písečné mořské pláži jsme v klidu pobalili a vyrazili se ubytovat do hotelu Le golfe blue ve mestě Cap Martin asi 5 km od Monackého království. Pro ty, kterým tento název nahání husí kůži, to je prostě shromaždiště všech českých výprav do Monaca.

V neděli ráno díky vývoji počasí odjíždíme kousek do vnitrozemí na terén zvaný Sospel. Zde se pomaloučku sletíkama rozlétáváme, na návětrné špici se dá lehce posvahovat. Bohužel se tam dá udržet pouze v malé výšce nad svahem. Lepší sletíky se létají celý den.

V pondělí ráno v 7 hodin vyrážíme na ranní sletík z Monte Gross. Je to prostě nádhera startovat z koberce nad Monacem, v klidném ranním vzduchu se kochat výhledem, řídit jen těžištěm a přistát na pískokamenitou pláž 50m od hotelu. Kdo to zažil, ten nezapomene !!!

Dopoledne vyrážíme opět na Sospel , kde se dá svahovat. Jelikož se vítr během dne pomalu otočil, vyrážíme k večeru na sousední kopec La Lavina, který si cvičně sletíme.

V úterý ráno vyrážíme na Monte Gross, který si zase v klidu sletíme. Jelikož v 9 hodin start začíná miznout v základně mraků, opět přejíždíme na Sospel. Vítr na startu fouká na komoru, ale jen slabounce. Vypouštíme postupně chrousty, až najednou Béďa je schopen se udržet na svahu, a dokonce i málo nastoupat. Proto vypuká panika a během chvíle startuje zbytek výpravy: Dušan, Martin, Boeing. Chytáme se na svahu a postupně se dopracujeme pod mrak. Zde provádíme vyklesávající manévry asi tak po 2 -5 minutách, neboť mraky krásně přisávají. Jiří neváhá a rychle vyveze z přistávačky chrousty. Ti neváhají a rychle startují za námi. Kromě nás zde ještě létá asi 4 - 5 padáků (4 - 5 proto, že jeden německý pilot při provádění přistání na start se prosedl ! Naštěstí ho zbrzdily větve stromu. S pomocí přátel vyvětvil padák, odstartoval a s německou urputností si to zopakoval celé z 5 metrů na koberec. Kozleek to slyšel o 300m výše ). Po 2 hodinách nám Jiří hlásí do vysílačky : “Kdo chce létat, ať přistane, já ho vyvezu na kopec!“. Tento pokus o vtip ovšem využíváme jako záminku a najednou se všichni z celého údolí vydáváme směr přistávačka a začneme vyklesávat. Jelikož se nad námi pořád vyvíjely mraky, tak to byl úkol velmi těžký! Zvlášt pro ty, co umí vyklesávat jen na malých uších a s hrůzou zjistili, že na uších stoupají 2m/s. Ale i oni nakonec našli místečko, kde vytočili Klesák. Než jsme se znova dostali na kopec, otočil se vítr, a tak jsme se vydali na La Lavinu. Zde se už lehce povalovala základna mraku, ale to nás neodradilo a v první mezírce jsme vypustili část grupy na sletík. Zatímco první skupinka už měla sbaleno na přistávačce, dva piloti (Béďa, Boeing) čekali na startu na další okno. Nakonec se přece jen malé okénko otevřelo a po potvrzení, že je mrak jen u startu, se podařilo odstartovat. Následoval odjezd na hotel, večírek na společenské místnosti, který nám trochu pokazila nezvaná návštěva s nápisem Police (přitom se nám žádná police nerozbila, tak nechápem, co tam ti místní opraváři polic chtěli). Hned po této kulturní vložce se německá část večírku odebrala do hajan, ale Češi v pohodě pokračovali do brzkých ranních hodin.

Ve středu ráno podle předpovědi pršelo, což jsme využili na vyspání večírku. Poté následovala prohlídka města zakončená večírkem.

V pátek ráno vyrážíme na Gordon. Hned po příjezdu si dáváme sletík a hned zpátky na start. Bohužel se otočil vítr a my se díváme, jak na protilehlém kopci, pro nás neznámém místě, startují. Po skoro dvouhodinovém čekání se objevují náznaky, že by se dalo odstartovat! Nakonec to první nevydržím já (Boeing). Namířím to s hradem po levé ruce na spodní přistávačku. U hradu nacházím stoupáček, začínám točit, ale po chvíli stoupáček slábne až zmizí. Ale i tak jsem přitočil 130m, díky kterým se dostávám až na spodní přistávačku. Za chvíli doletí s maximálně 100m výškou Libor a v klidu přistává. Dušan a Martin nedoletí, naštěstí přistanou v pořádku do zahrad. Někdy i 900m převýšení nestačí. Další už raději přistávají na vrchní přistávačce. Balíme a vyrážíme na hotel.

V sobotu ráno do 10 hodin vyklízíme hotel a vyrážíme do Alassia. Bohužel zde fouká silný a nárazový vítr a přistávací pláž je skoro celá pod vodou. Protáhneme se skotačením na pláži a částečně ve vodě a kolem jedné odjíždíme směr domov. Po druhé hodině ranní dorážíme do Brna.

I když jsme počasí neměli úplně ideální, přesto se tento výlet vydařil!