V pondělí 2.2.09 jsem dostal e-mail, asi jako všichni účastníci fotosoutěže, s pozvánkou na vyhlášení prvního ročníku fotosoutěže.
Vážení
účastníci Fotosoutěže
Pilota LAA ČR, milí partneři,
dovoluji
si vás informovat a také vám trochu
připomenout, že vyhlášení
celkových výsledků Fotosoutěže Pilota LAA ČR za
rok 2008 proběhne již tuto sobotu 7. února 2009 na letišti v Příbrami
v
komplexu CAVOK. Konečné výsledky jsme
zpracovali před malou chviličkou, ale až do sobotní 19.
hodiny je budeme držet pod pokličkou a první možnost dozvědět
se je bude právě v Příbrami. Od
14 hodin začne bowlingový turnaj, od 17 hodin bude
připravena přednáška na téma
"Focení pohybu v pohybu", kterou povede dvorní
fotograf časopisu Pilot Ing. Kamil Večeřa a v 19 hodin
vyhlásíme výsledky 1.
ročníku Fotosoutěže.
K účasti srdečně zve a na setkání se
těší
Miroslav
Oros
Jenže už kousek před Sedlčanama se počasí zkazilo, ale
když jsme tam projížděli, tak jsem si vzpomněl na můj móóóc krásný bezmotorový
přelet v roce 2007. Byla to má první STOVKA!
Tenkrát ta cesta tam ale byla příjemnější a
záživnější. Míjeli jsme místo, kde
jsem dlouho stopoval, ale nikdo
mi nechtěl zastavit a nakonec mne vyzvedla manželka.
Jelikož jsme měli dobrý mezičas, zastavili jsme se alespoň
obhlédnout Příbram,
kde jsme ani jeden z nás nikdy nebyli. Mají tam na
náměstí hezký kostel, hlavně nás nadchly ty
zajímavé boční věžičky. Jen to lepší
počasí k tomu chybělo.
Před 14. hodinou jsme se dostavili na letiště u Příbrami, do komplexu CAVOK,
kde nás
přivítal Mirek Oros. Postupně přicházeli
další a další, někoho jsem znali a
s některými
jsme se nově seznámili.
Pak nás Mirek přivítal, seznámil s programem a
všechny pozval na turnaj v bowlingu. Prostředí moc pěkné, dráhy suprové, ale
přeci jen bych měl připomínku. Kresby na zdech jsou nádherné, ale nemohl by tam být
nakreslený taky nějaký paraglidistka? Alespoň motorový? Ten nám tam přeci jen chyběl J
Na
bowling jsme byli rozděleni do šesti skupinek po pěti
borcích
a tady vám předvádím ty moje.
Nejspíš jsme byli nejlepší a nikdo na
nás neměl, ale
nechtěli jsme se moc zviditelňovat J. Prvně jsme se posilnili a pak jsme se do toho pustili.
Po prvním kole jsem se byl podívat venku na
místního modeláře. Vrtulníček měl na baterky a byla nádhera pozorovat, jak to
s ním uměl. Zastavil ho ve vzduchu, odcouval s ním, létal s ním i
vrtulí dolů a předváděl nám autorotaci při výpadku napájení. Nádhera.
Než nám začalo druhé kolo bowlingu, stačili jsme se
ještě ubytovat. Pěkné pokojíčky.
Z oken na chodbě bylo vidět i do hangáru.
Na druhé kolo jsme si vzali prostřední dráhu a Mechymu
se hodně dařilo. Nahrál téměř dvojnásobek bodů než v prvním kole a tak všichni
měli štěstí, že se třetí kolo kvůli pokročilému času zrušilo. Kdyby pokračoval stejným
tempem, mohl mít závratnou kariéru!
V hlavní místnosti už měli vše nachystané k vyhlašování.
Prvně ocenili bowlingové borce,
a
pak jsme si poslechli přednášku o
fotografování od
Kamila. Ukázal nám nějaké fotky, mluvil o
rychlostech expozice na různé letící objekty,
o fotografování vrtulí, o výřezech fotek, o
úpravách, o převodech a ukládání
fotek aj.
Né se vším bych s ním souhlasil, ale
to je na každém z nás, komu co vyhovuje.
No
a pak nás zase krmili. Výborný
gulášek! Prostě starali se tam o
nás jako o vlastní. Někteří z toho byli hodně
nadšení a bylo to na nich vidět. Byli si i přidat.
Já ho viděl !!!
Když jsme měli plné žaludky, začalo vyhlašování 1. ročníku
fotosoutěže. Všechna jména neznám a tak je nebudu uvádět. Zveřejněna budou
v dalším čísle Pilota. Tady je jen pár fotek.
První
ročník fotosoutěže byl oficiálně ukončen a uzavřen
přípitkem všemi přítomnými.
Následovala volná zábava a ochutnali jsme od
jednoho z vítězů i dobrou slivovičku
z Moravy.
Postupně s přibývajícím časem osazenstvo řídlo,
někdo byl místní nebo to neměl daleko a někteří odjeli, i když je čekala dlouhá
cesta. Ale těch, kteří se rozhodli přespat jen o patro výše, bylo taky dost.
Když jsme se vyspali, vyrazili jsme na snídani. Jelikož
nejsme ranní ptáčata, loučili jsme se už jen s několika opozdilci. Po snídani jsme
se vydali domů. Tentokrát nás kousek pod Táborem místo pěkného počasí přivítala sněhová kalamita. Prostě - změna je život.
