Krosnění u Třeště 25.1.2009

Je neděle ráno, já mám dost práce na počítači a říkám si, že tentokrát se nenechám od nikoho ukecat na lítání, protože „není nad neděli strávenou doma“. Kolem jedenácté mě volá Radek, že se letecká kumpačka sejde u Třeště. Nic mu neslibuju, ale pro jistotu se podívám na turistickou mapu, co by stálo v okolí Třeště za leteckou návštěvu. Nakonec se teple oblékám, nakládám krosnu a hajdy do Třeště. Cesta probíhá bez problémů, jen v Kostelci mi do auta pronikne nesnesitelný puch z masny. Kdo v tomhle smradu může bydlet?

Na start za Třeští směrem na Batelov přijíždím kolem půl třetí. Radek a Jirka už mají první let za sebou a pomalu rozmrzají. Dále je zde Láďa, který je prý po vydařeném plesu a na létání nemá ani pomyšlení. Nutno dodat, že podle vyhlášky 100 by nemohl řídit ani auto, natož krosnu. Ke své startovní produkci se chystá Petr, kterému krosna nestartuje a tak ho startuje  Radek a potom Jirka za vrtuli. Já se k této činnosti příliš nehrnu, protože bych si ještě někdy rád zahrál na housle. První pokus se Petrovi nedaří (vlastně všechny pokusy), ale je to bojovník, protože dokáže po zemi s krosnou přeběhnout několikrát skoro celé pole.

Jinak se na jeho počínání přišlo podívat několik lidí na nedělní procházce, protože slunečné počasí do přírody přímo vybízelo.

Pak startuji i já. Je téměř bezvětří a tak s Petrovou pomocí jdu do vzduchu až napotřetí. Ještě několik minut ve vzduchu po vyčerpávajícím běhu vydychuji a tep se vrací na původní hodnoty.

Do vzduchu jde i Jirka, který lítá jen místně.

Ve vzduchu se připojuji k Radkovi a společně se jdeme podívat na zajímavý srub u Hodic, který je postavený uprostřed rybníka. Po návratu vidím, že Petrova startovací skupina změnila místo startu a Petr opět s nahozeným padákem a nastartovanou krosnou pobíhá beznadějně po poli. Asi by měl svoji leteckou výbavu trochu upgradovat, protože jeho padák zřejmě neví, co je vztlak.

Po 40 minutách přistávám. Radek už je taky na zemi. Petrova startovací skupina opět změnila místo startu se stejným negativním výsledkem při startu.

Při cestě domů jsem v Třešti narazil na zajímavé sousoší ze dřeva v nadživotní velikosti.

Nutno konstatovat, že se létání vydařilo a že u Třeště jsou zajímavá místa, která stojí za shlédnutí z vrchu. A Ti co neodstartovali si alespoň zvýšili svoji tělesnou kondici.

Franta
http://www.pgv.cz/