V sobotu 3.1.2009 jsme
se letos poprvé v tomto
roce sešli na létání. Svolal jsem
zájemce na Pěčín na 12. hodinu. Né že by byla
moc velká účast, možná většinu odradila
trochu nízká teplota (v 10hod. ještě
-8 st.), ale svítilo slunko a bylo téměř bezvětří,
takže to bylo milé. Už kolem
11. naskakovaly pěkné termické kumulky a než se začalo
létat, bylo jich už dost.
Aby nám neclonily, pokoušel se je František L.
odehnat zbylými silvestrovskými petardami.
První letos letěl Boeing, no a samozřejmě měl termiku tak rozstřílenou, že ani nedoletěl zpátky.
Když už mraky sluníčko zastiňovaly moc, vyslali
mne s vrtulí, abych v tom udělal pořádek.
No
a to byla paráda! Během chvíle jsem si naletěl
stoupáček,
který mi z obvyklých 2,5 m/s dělal nad 4m/s, a
netrvalo dlouho a já měl výšku
základen – kolem 750m. Udělal jsem jako vždy spoustu fotek
celého okolí, krásné
byly jak mraky, tak z východní strany namrzlé
stromy na Bábě, i celá nasvícená
krajina. Jenže pak mi foťák nahlásil slabé
baterie, ale přitom jsem si je před letem
měnil! Rozepnul jsem si kousek kombinézu a zastrčil si tam
foťák. Zapnout zpět ke krku už nešla. Pak jsem se zvedl
až nad vršky kumulů a kochal se tou krásou. Měl jsem i přes kilometr. Foťák
se naštěstí vzpamatoval, i když
opět jen na pár snímků, ale řekněte, není to
nádhera? Měl jsem si sebou vzít kameru, byla dole v autě!
Moc teplo nebylo ani navrchu, v té zimě mi vypověděla
službu i vysílačka a tak taky putovala pod kombinézu. Při cestě zpět jsem si ještě
né příliš předpisově proletěl dvě chmurky, ale byly takové osamocené a bylo i přes
ně vidět. Jak se mi vzpamatovala vysílačka, zkusil jsem ji ve vzduchu
opět naladit na náš pátý kanál. Musel jsem si na to sundat rukavici, ale pak jsem
si ji ani nemohl navlíct, jak byla ruka zmrzlá. Opět jsem se ještě vyzvedal nad
mraky, pokochal se, udělal si pár snímků a po více jak půl hodince přistál zpět.
Tam stále probíhalo vlekání a mraky jim už nepřekážely. Vždyť jsem jim je taky vzorně
rozehnal!
Vše
jsem si sbalil a že za chvíli pojedeme domů. Jenže
pak vytáhl krosnu Tomáš a když jsem volal
Želetavákům, tak že za chvíli taky dorazí.
Dobrá, tak jsem to zase vybalil a připravil se na start. Do toho
volal Zbyňek, že
bude u Velkého Pěčína startovat s balónem.
Paráda! Jenže pak volám Milanům,
kde jsou, a že prý jim zdechává auto, tak si
polétají doma. No nic, my už byli připraveni a tak
hurá do vzduchu.
Zaletěli jsme si nad Velký Pěčín, našli balónáře,
udělali si pár fotek, a letěli zpět. Já ze vzduchu všechny vyburcoval, ať se jedou
podívat na balón a letěl tam, ale Tomáš raději přistál, prý mu byla zima. Balón
byl stále vyfouknutý a vypadalo to tam, jako že někdo řeže ruční pilkou. Až blíže
jsem poznal, že asi ventilátor nemohou ručním startováním nahodit.
Letěl jsem
se tedy zatím podívat do Černíče, kde z dáli byl vidět velký zamrzlý
rybník (s ostrůvkem) a na něm z jedné strany spousta dětí na bruslích.
Sletěl jsem dolů a trochu se předvedl nízkým průletem. Při míjení jsme si zamávali,
já opět udělal několik fotek a letěl zpět na balónáře. Ten právě startoval a tak jsem ho oblétával a fotil.
Možná se mu to nelíbilo, protože pak zatopil pod kotlem a i když já měl plný plyn,
měl větší stoupání a uletěl mi.
Po 3/4 hodince jsem přistál a ještě všechny na zemi přemluvil na společné foto, že ho pošlu do novin. Tak třeba uvidíme.
