Na
sobotu 22.11.2008 jsme si podle pozvánky udělali sraz na Pěčíně ve 13 hod. I
když jsem tam psal, že počasí je domluvené, část partičky tomu nevěřila a přes
Skype si domluvili sraz na 14tou hodinu. Nejen že to nedali předem vědět všem
rozesílačkou a nenapsali to ani do vzkazů, ale nestihli to ani na tuto hodinu.
Jenže tím se připravili o spoustu zážitků. Já se tedy taky trochu zdržel,
protože jsem ještě narychlo dodělával video z dálkového přeletu, abych se
s ním večer mohl pochlubit a tím ho poprvé zveřejnit (nyní se můžete taky
podívat ZDE, článeček o tom je TADY a TADY).
Takže když jsme dorazili do Pěčína,
pár nadšenců tam již bylo a první dráček už to měl za sebou.
Říkal
jsem, že létat musíme z druhé strany, ale
dozvěděl jsem se, že Macek
s sebou nemá vlekání a téměř nikdo
nemá PG výbavu, že tomu počasí nevěřili!
Jak je to možné?!? Mně se to zdálo v pohodě a abych jim to dokázal,
vybalil jsem to a předvedl, že ten můj hadřík nad hlavou nejen udržím, ale dá se s tím
i jít dopředu. Nakonec mě alespoň přivázali na provaz a vlekali místně. Ani
utíkat přede mnou nestačili, protože foukalo opravdu jen málo. Později přijel Miloš a
nakonec Želetaváci, ale odviják nepřivezl nikdo. Škoda L Takhle jsem byl jediný, kdo se ten den alespoň trochu
proletěl. A takovýto jsem k tomu měl pozemní personál!
V té
době už někdo vytáhl Kajtíka, pěkně si poletoval, pak to půjčil Boeingovi. Bylo
znát, že to zkouší poprvé.
Pak jsem si to zkusil i já. Dostal jsem krátkou lekci,
jak to řídit a ne vždy se mi to dařilo. Jenže až když jsem toho už měl dost,
zjistil jsem, že mi chybí proškolení, jak to ukončit a dostat ho dolů.
Pak
jsem vytáhl lyže a jelikož nebyl odviják, zapřáhli
mě natvrdo za auto, ale
Milošek se mnou jezdil s citem. Nikdo další
lyže nevytáhl a mé si nikdo půjčit už nechtěl. Tak
nevím, nejsem nějakej divnej?
Želetaváci
dorazili později i se svým strojem na lyžích, ale ty suché zipy asi nebyly nic
moc a tak se za chvíli jezdilo jen na kolečkách.
Tuhle atrakci si vyzkoušelo
více zájemců, některé do toho sice museli trochu nutit (Janu i donést), ale pak byly obě
spokojené.
To se
už dostavili i všichni JaHovi, holky doplnily Zdeninu kuchyň
a chlapi se přidali
s Kajtama, tentokrát i na prkýnkách.
Do
toho jsme vytáhli i draky, někteří si stěžovali, že by se taky rádi přidali, ale už
je nikde v obchodech nesehnali. Prostě nedostatkové zboží! Za celé to
odpoledne se nám stala jen jedna nehoda a to, když se nám srazili 3 dráčci,
zamotali se, jeden to nevydržel a u druhého odešla šňůra. Třetí se osvědčil J
Naštěstí
to nikdo jako leteckou nehodu nenahlásil a tak jediný,
kdo to opět nepřežil,
byl Termoska. Udělali jsme mu pěkný hrobeček, i ta
květinová výzdoba byla
lepší než loni. Jak říkal Honzík -
„Letos mi dal stovku (pro neznalé - uletěných 100
km) a tak jsem mu koupil kytku taky za stovku“. Jen se s
ní nedal vyfotit. Asi je pověrčivý.
Účastníků pohřbu bylo letos
méně, ale i tak to měl Termoska moc pěkné.
Pak
jsme se po obřadu vydali na
občerstvení do vyhlášené Dačické
restaurace
Stadion. Před restaurací jsme potkali nedočkavého
Míru Marečka a na dotaz, proč
se nezúčastnil pohřbu řekl, že se s ním letos nepotkal,
tak proč by se s ním loučil. Po zahřátí
teplými i svařenými nápoji jsme trochu pokecali a
pojedli (mám pochválit kuchaře!).
Dorazilo
i pár opozdilců, kteří nebyli na Pěčíně (jejich
chyba) a pak bylo vyhlášení
vítězů v různých disciplínách. Opět
nejvíce toho připravili JaHovi. Tady je například jako
každý rok přivítání nováčků i s
jejich přísahou na Termosku (a to ho přitom předtím
pohřbili).
U této
ceny určitě nemůžete uhodnout, kdo ji dostal. To vědí jen ti, co byli přítomni a
dotyčnému to nemohu udělat, abych ho zveřejňoval.
K vyhlašování
se přidali i Milanové a měli také několik
výstižných a vtipných cen. Tady jsou
například ti, co letos přežili ten ukrutný uragán
na Pěčíně a už pro ně není problém
žádný čertík, a Zdena dostala něco na další pečení.
Míra
nám promítl zajímavá videa z
letošního výletu na jih Evropy s Macíkem. A
jelikož zbylo ještě hodně cen od různých sponzorů
z řad zúčastněných, byla
vyhlášena bezplatná tombola. Vždy, kdo
vyhrál, losoval dalšího. A že jich bylo!
Pak
už
následovala jen volná zábava a
doplňování tekutin dle předepsaného pitného
režimu (každý ho
měl jinak nastavený).
Já se divil, proč Milan chodí tak často na kouření.
Míša
se mi nabídla, že mi pomůže s článečkem a začneme
psát už večer do mého notebooku, ale asi ji už chyběl v
prstech cit, prostě mi tu klávesnici rozlámala. A tak
jsme ji společně se všemi snědli. Díky Fikare!
Móóóc dobrý computer.
Pavel
Lacina dovezl ochutnávku ze zabíjačky a s odbytem nebyl problém.
Jana
Krátká za svůj letošní rekordní přelet 234 km dala 23 piv (místo desítek ale
dvanáctku) a prcka za načatou další desítku.
No stále se hodně debatovalo a už taky tančilo.
Tady
jsou prý vítězové dalšího ročníku ČPP v juniorech. Jen se nemohli
domluvit, v jakém pořadí budou stát na stupni vítězů. Tak za rok uvidíme.
Míra s oblibou
zkoušel svůj nový zapalovač, jen aby si ho sebou nevzal někam do seníku.
Silnější
jedinci vydrželi až přes půlnoc. Největší katastrofa je, že jsme si zapomněli
udělat společné foto. L Tak snad příště.