Krosnový víkend

Víkend se blížil a sliboval krosnové počasí, tak jsem se snažil vyprovokovat zamlhované jižany k přejezdu k nám. Vlasta mi nevěřil, že na Vysočině svítí slunko a pro Milany prý bydlíme moc daleko. To by mě teda zajímalo o kolik to mají dál oni k nám, než my k nim L.

Něvěřila mi ani Jana, ale jako doprovod se mnou nakonec vyrazila. Během cesty si mě dobírala, že jsem se asi úplně zbláznil, když věřím jediné zamrzlé kameře ze Svratky.

Už před Bohdalovem však bylo vidět, že na Žďár svítí první paprsky. Proto jsem hned za městem zastavil u první vhodné loučky a nachystal se na start. Po chvilce jsem už pelášil směrem na Nové Město, kde byla velká díra v oblačnosti.

Původně jsem chtěl letět ještě dál na SV, ale méně oblačnosti s bezpečným dohledem na zem bylo spíš na SZ. Chvíli jsem letěl nad tou nádherou, která se určitě pozoruje příjemněji z hora.

Letělo to celkem pěkně, ale před 2 otočkou jsem raději stáhl otáčky a vyklesal do šediva, kde foukalo víc od S, což se mi hodilo pro cestu zpět.

Chvilku trvalo, než jsem si zvykl na jinou viditelnost a taky jsem trošku zalitoval toho, že jsme nevyrazili dřív. Měl jsem v plánu konečně překonat kilo, ale začalo mi být jasné, že tentokrát to nebude.

Riskovat návrat těsně před  západem se mi nechtělo, tak jsem to raději zavčas otočil zpět ke startu, kde už Jana vyčkávala a čistila nasbírané hubky.

Cestou domu jsme se ještě stavili u rodičů vypomoct se zádrhelem na nové dědové hračce. K 70. narozeninám dostal totiž počítač a náramně ho to chytlo, což upřímně obdivuju. Podle tabulek bych měl patřit do produktivní skupiny, ale občas se musím dost přemáhat, když se mi v nějaké té všudypřítomné „krabici japonci“ splaší.

Neděle se oproti předpovědím vylepšila s větrem, ale důvěru mezi přáteli jsem si ani tak nezískal. Nakonec mě zachránil Honzina, který mi jediný nedal košem a tak jsme už před obědem vyrazili po dálnici směrem na Prahu, kde kamery ukazovali čistou oblohu. Už před Humpolcem na nás zasvítilo příjemné slunko a tak jsme na nejbližší Schellce dokoupili olej a sjeli na vytipované místo u Kaliště. V létě jsem tudy několikrát letěl na volno a všiml si pár zajímavých míst.

Junior si tréningově procvičil pár startů a přistání a pak mi to se slovy, že by to dneska určitě šlo i bez motoru, předal a pomohl nachystat na další pokus o uletění FAIkila s Ačkovým křídlem a klasickou krosnou bez přídavné nádrže.

Hned po startu jsem na první návětrné hraně začal na půl plynu stoupat i 3 metry a po vypnutí to zkoušel i točit, ale odpor rámu, váha krosny a moje neohrabanost v ní mi nedovolila stoupat víc jak o pár desetin. Tak jsem toho raději nechal a začal se s motorem a speedem prokousávat k JZ.

Letělo to pěkně houpavě, ale padák to pobíral v pohodě. Občas mi to nedalo a zkusit to znovu otočit, ale bohužel vždy se stejným výsledkem jako na začátku. Po 2. otočce u Cerkve jsem chtěl využít hlášeného svižnějšího jižního proudění ve větší výšce, ale opak byl pravdou.

Tak jsem za Křemešníkem zase vyklesal na 300 m a pokračoval dál. Nad start mi to vyšlo bez problému  a asi 2 litry. Podle odhadu mi do 100 scházelo ještě tak 10 km, takže jsem se vydal k S a začal propočítávat kam až musím a kam až asi tak můžu, abych se stihl vrátit. Na okraji Kaliště jsem si všiml zvýšeného hemžení kolem místního hříště.

Po jeho nafocení jsem zjistil, že se jedná o hromadné pouštění draků. Ještě jsem si řekl, že jim dole asi moc nefouká, protože draci poletovali dost nízko. To jsem ale ještě nevěděl, že je mezi nimi jeden šikula, který svého draka vyvlekal až do mé výšky. Místa bylo sice ještě dost, ale při představě, že těch šikovnějších jsem po cestě mohl potkat víc, mě trošku zamrazilo. Jelikož jsem si zapomněl  přesně změřit 2. rameno, rozhodl jsem se pro natažení toho 3. na 35 km. To se ale za pár minut ukázalo jako špatné rozhodnutí. Zrcátkem jsem se suchou hubou sledoval, jak mi proti větru rychle vysychá i moje nádrž a kilometry neubývají. Moje poslední nesmělé přání bylo přistát alespoň u draků, abych na to nebyl sám. Kousek před Kalištěm mi to zakuckalo naposled a i když jsem měl dost výšky, tlačit to nadoraz  přes vesnici a riskovat eventuelní zajiskření na drátech, se mi rozhodně nechtělo. Dal jsem raději levou a udělal snad dětem i trošku radosti před přistáním. Po chvilce pro mě dorazil Honzina z obhlídky po okolí a mohli jsme tak spokojeně vyrazit za našema báječnýma holkama a taky štěňatama.

Po stažení dat z GPS jsem zjistil, že do uzavření mi scházelo pouhých 400 m a dalo by to FAI 104 km. Panák benzínu, 1 otočka, 3 minuty plného speedu, … Ale i tak jsem byl spokojenej, že se mám na co těšit na příště.

Jan Krátký