Po
příjezdu do Greifu jsem si ještě dal sletík. Tohle místo mi k srdci nikdy
nepřirostlo, buď tam navečer údolím od
východu trvale dost profukuje, nebo jsem tam vždycky ve špatnou dobu, nevím. Bylo to i
tentokrát, už z poloviny kopce se musím vydat na oficiální přidávačku,
nebo tam nedoletím. Jednou jsem se zbytečně otočil v bublince a pak jsem
měl velké problémy. Bylo to tak tak. Sletík zde. No a večer se kompletně zatáhlo.
V pátek ráno hodně mraků a tak jsme se v kempu
sbalili na cestu domů s tím, že buďto po poledni chvíli polétám nebo
pojedeme dříve domů. Mraky postupně mizely a tak jsme vyjeli na startovačku. Už tam bylo pár zájemců, ale ty mraky byly níž než
my.
Čekali jsme dost dlouho, mraky se už zvedly,
já byl
dost netrpělivý, ale prý to pořád
není na létání (to mi tvrdil jeden
starší padáčkář s culíkem a
všichni ho
tam uznávali).
Jedna
kráva vypadala, že má zájem o tandemový
slet, ale neprošlo ji to. Divil jsem se rogalistům, dlouho to
své nádobíčko skládali a během chvilky byli
dole. Tam zase rozebírání a
vykecávání s ostatníma.
Létání pro ně asi není to
nejdůležitější.
Neměl
jsem v plánu dělat jim chrousta, ale
nedalo se nic dělat. Skočil jsem do toho a postupně klesal. Pak jsem
něco
naletěl a hned na to se mi křídlo téměř celé
zbortilo nad hlavou. To mi snad
ještě nikdy neudělalo! Nebyl jsem až tak vysoko nad stromy, ale
byl to jen mžik
a rychle se to zregenerovalo. Naletěl jsem do toho znovu a
s problémama se
zvedal. To už startovali další, ale většinou se
neudrželi a přistávali
v údolí. Nad startovačku jsme se vlastně dostali a
udrželi se jen tři. Ten
s culíkem byl nejlepší, většinou byl
nejvýš a často jsem se ho držel. Věděl, kde to
chodí.
Když jsem byl nejvýš a téměř v mraku, otočil
jsem to a vydal se na Lienz. Nikdo jiný se za mnou nevydal. Většinou jsem jen
klesal, ale i to bylo jak jízda napříč po bramborovém poli. Jen samé malé, ale
silné bubliny.
A když tam někde náhodou bylo stoupání, byl to spíše jen boj o
přežití. Divočina jak se patří.
Nakonec jsem to přeci jen dokodrcal na začátek
údolí Lienzu a po necelých dvou hodinách a 21,6 km s problémama přistál. Takhle mne ještě ruce od řízení nikdy
nebolely.
Ani to přeletové pivíčko jsem nemohl udržet! Sbalil jsem to, Zdenča pro mne dojela a vydali jsme
se domů. Jenže v té chvíli mi od Míry došla SMS, že právě
v Greifenburgu bude druhý den nejlepší letové počasí z celé EU. No a
na to přišla SMS od naší dcery, že u nás je a bude ošklivo a zima.
Zdena
otočila auto a těch pětadvacet kilometrů jsme
zase přejeli zpět. Do původního kempu se nám už nechtělo
a tak jsme se ubytovali
v tom druhém – za městem. Je přímo pod
startovačkou a přijde na stejné peníze. Ten by byl
hlavně ideální
pro rodiny s dětma.
V sobotu ráno hustá mlha, ale pak se rychle
vyjasnilo a tak hurá na start. Tam se opět vyčkávalo a kdo letěl, vzal to
rovnou dolů bez pokusu se udržet. Výběrčí startovného mi naznačoval, že to bude
hodně živé a turbulentní a ukazoval i na silný výškový vítr od severu. Moc
kuráže mi nedodal, ale opět jsem byl první, který se pokoušel vyzvedat.
A
zadařilo se hned. Překvapilo mě klidné a
pohodičkové stoupání a divil jsem se, že ti
další startující se nezvedají. Asi
tam byla jen velká partička sletařů, či co. Už jsem měl pěknou
výšku a mraky
nad hlavou, tak jsem se opět vydal na Lienz. Hned nad druhým
hřebenem opět
krásné stoupání a konečně byl vidět jeden
padáček, který se nad startem taky zvedal.
Ale za mnou pak neletěl.
Vydal
jsem se dál, ale jeden mráček mě vypekl a
další stoupání jsem nenašel.
Navíc se mi zastínila velká část
území díky mrakům
měnícím se z kumulků na ty podobné
lentilkám.
Naletěl jsem si k pěkné stráni, pomalu se
zvedal svahováním a čekal na sluníčko. Nepřišlo a i ten vítr mi vypnuli.
Nakonec jsem nedoletěl ani tam, kam den předtím (a to to vypadalo tak
nadějně) a po hodince a 16,7km přistál na pěkné loučce.
Když
dojela Zdena, vyndali jsme stoleček a židličky, dali si oběd a vydali se definitivně domů.
Už
před Salzburgem jsme viděli to ošklivé počasí. To je rozdíl, co?
A ještě v neděli jsem pro jistotu zkouknul počasí na internetu. Ještě že jsme už doma!
