Už dopředu jsem musel mít domluvenou dovolenou a bohužel ji nemohl měnit podle počasí. Takže nám začala v sobotu 13.9.08 a nevím čím to bylo, ale zrovna v ten den se v celé Evropě silně ochladilo a původní krásné počasí se změnilo na mračna, deště, silný vítr, přízemní mrazíky a místy v horách chumelení.
Naplánovali jsme si tedy pobyt u moře s výlety po okolí a vyčkávali na zlepšení. Jelikož nám v pondělí Míra v SMS doporučil od úterý do soboty Lijak, dokonce na středu ideální Kobalu, přestěhovali jsme se tedy do Slovinska do kempu pod Lijakem.
V úterý ráno bylo ošklivo a tak jsme si tam zatím udělali výlet do krásné jeskyně Postojnska jama (všem doporučuji) a při návratu se vydali na kopec jen na sletík. Zrovna tam byla nějaká německá škola paraglidingu a tak jsem alespoň nebyl sám.
Troška slabého posvahování, pár fotek, zamávání sklizečům hroznového vína a při přistání jsem se téměř trefil na střed přistávacího terče. Sklidil jsem potlesk od přihlížejících Němců a tak mě ten let docela potěšil. Sletík zde.
Středa od rána vypadala opravdu nadějně, bylo úplně jasno, bezvětří, a tak jsme jeli do Tolminu na Kobalu. Tolmin nás přivítal mlhou a dobrým kapučínem.
Na kopci už bylo pár nadšenců, ale Češi žádní. Pokecat se dalo jen s partičkou Slováků někde od Žiliny, ale chtěli honem do vzduchu a tak neměli moc času. A létali dobře!
Já se docela pěkně vyzvedal hned po startu a pak se vydal na Stol. Šlo to slušně, klidné a pohodičkové stoupáky i klesáky, hodně jsem fotil i filmoval, jen ty základny mohly být výše.
Většina padáčkářů už byla pryč, někdo hodně dole, jiní dost daleko přede mnou, téměř pořád jsem letěl sám, až teprve nad Stolem jsem se k někomu přiblížil. Dost tam bojoval, ale pak to vzdal a letěl zpět. On totiž byl celý kopec trvale zastíněný.
Já věřil na svahovačku a tak jsem letěl při stráni, chvíli nic moc, ale jak jsem se dostal za hranu nejvyššího bodu (1673 m n.m.), pěkně jsem se vyzvedal na západní stěně. V dálce k Itálii jsem ještě jedno křídlo viděl, ale vše bylo zastíněné a tak jsem to neriskoval.
Letěl jsem kousek zpátky a podle výpisů z ČPP jsem věděl, že někdo přeskakuje na souběžný severní hřeben. Zkusil jsem to tedy poprvé i já. Chvíli jsem přemýšlel, jestli nejsem na špatném místě, abych nemusel vstupovat do Mírova Rotor-klubu. Jak mi vário hlásilo padání přes 5m/s a viděl jsem rychle se přibližující malé údolíčko s korytem řeky, nebylo mi nejlépe. Přibližoval jsem se k zalesněné stráni a žádal Termosku, ať mě v tom nenechá. Nenechal! Občas jsem na něj dokonce spouštěl, ať to zase nepřehání!
Vyzvedal jsem se až nad hřeben, ale ten další přeskok na skaliska u Krnu (2244 m n.m.) jsem nemohl udělat, protože mraky byly níž než já a kopce byly zastíněné a vršky měly v mracích. Kus za sebou jsem uviděl jeden padáček (to byl asi ten od Itálie) a u Kobaridu dva se zachraňující. Letěl jsem nad ně, ale už po cestě další pěkné zvedání a čím dál jednodušší.
Začal jsem mít dojem, že mě to veliké tmavé mračno nasává a dal se do mě strach. Honem speed a ušiska a letěl jsem nad údolí. Vzadu vidím jednoho, jak si klidně v polovině mračna už dost vysoko točí termiku - třeba měl zkušenosti a jistotu. Přidal se k němu asi i ten druhý a brzo mě doletěli.
Já to ještě vzal zpět nad Kobalu, abych uzavřel trať, a tam se opět vyzvedal až pod základnu.
V té době ještě startovali a létali další zájemci, termika fungovala, možná jsem si měl ještě trojúhelníček prodloužit na východ, ale raději jsem si oblétal a fotil Tolmin. Bohužel mi už v kameře došly baterie (mám natočených asi 50 minut) a tak mi bude chybět konec. 

Přistál jsem tedy po 3,5 hodinách a téměř 60 km u Zdeny na původní oficiální přistávačce (ta nová je hned vedle). Přeletové pivíčko a už připravenou večeři jsem si určitě zasloužil.

Pěkné to bylo!

Video zde!

Pokračování příště...
http://www.pgv.cz/