BEZ KUMULŮ  TO TAKÉ LÉTÁ

Krásná sobota, počasí jako malované , modrá obloha - azuro. PAR MAC vleky od 12,30. Dobrá zpráva.

Ani nevím, proč se  nikomu nechce do vzduchu. Opalovaní a konverzace o všem možném. Pouze Vlasta jako vždy vzorně připravený na startu. Vlek, výška a odlet. Odlet nebývale upracovaný, dřina v neustálém točení. Sledujeme Vlastu až někam ke hřebenu Javořice.

Obligátní buchty od Zdeny obešly každého pilota. Jediný kdo byl na startovačce smutný byla Vlastova krosna. Tolik se těšila. Nikdo ji ale nenastartoval, nepřipnul padák a neosedlal. Seděla si smutně na kouli a sledovala jak je ve vzduchu krásně. Jen vítr co skrze  ochranný rám profukoval jí sušil slzičky. Nikdo jí nepolitoval. Všichni rozprostřeli svá éra a šlo  se na to. Vlek  400 - 500 m i více + krátké či delší místní polétání a dolů.

Olda svezl na tandemu jednu pasažérku. Při přistání paní křičí "ještě, ještě". Ale do vzduchu už  nechce. Kdo ví, co s ní Olda ve vzduchu dělal. S přibývajícím časem to nosí čím dál lépe. Jeden mě neznámý pilot  s fialovým křídlem předvádí ve vzduchu ukázkové lety, ale přistání jaksi nezvládl. Přikryl svým hadříkem  starou boudu a velký šípkový keř. 10 lidí mu pomáhalo z této prekérní situace ven.

Vše dobře dopadlo. Padák nepoškozen, sbalen a i s pilotem odjeli nevím kam.

Zavítal na Monte Hnojník jeden mladý pilot - nováček od Šikece z města Jihlavy. Létal pěkně. Chytil pěknou termosku, povozil se, sklopil uši (asi zvyk z kurzu), přistál u stohu a jelo se domů. I když kromě Vlasty nikdo neodletěl, všichni byli spokojení. Sobota se vydařila.

Franta L.
http://www.pgv.cz/