Dorazil
i Míra a povídal o svých
zážitcích z Kobaly. Fotit jsem ani
nestačil.
Prý se více dozvíme
z připravovaného článečku.
Postupně
přijížděli další a
další, ale nikdo si
nádobíčko nevybaloval. Většinou jen
debatovali a někteří si vybírali a kupovali
trička s naším znakem od
Františka L., který je zhotovil. Já
byl trochu
netrpělivý a tak jsem Mácu uháněl, že
chci do vzduchu.
Slíbil
mi první vlek zadarmo, ale s podmínkou,
že se nechytím. No přeci ho nebudu rujnovat a tak jsem se
hóóóódně snažil.
Takové
skoro nulové nic ve výšce 200 až 300m
nad zemí jsem naháněl asi čtvrt
hodinky a přitom ještě stačil zhotovit i pár
fotek. Ale za celou dobu se nikdo
jiný na start nechystal, nějaký kolega by se mi
určitě hodil.
Za
Velkým Pěčínem jsem prvně ucítil vůni
lesa, pak
zhoupnutí a na to se rozpovídalo
vário. Prostě paráda. Ani
v té chvíli to
nebylo silné, ale zvednutí o 500 m bylo
milé. Jak to přestalo, stočil jsem se
k meteostanici
u Kostelní Myslové, ta je postavená na
nasvíceném kopěčku.
Po
cestě jsem něco potkal, ale opět žádná
sláva,
ještě jsem si zaletěl nad Krahulčí vyfotit novou
zástavbu a hlavně místní
vyhlášenou masnu.
Za
obcí jsem po 40 minutách letu a 12,4 km
přistál
a dal si své oblíbené
přeletové pivíčko. Určitě jsem si ho zasloužil, i
když
nebylo vychlazené podle mých představ.
Vše jsem
sbalil a vydal se hlubokuu orbou
k lepším
zítřkům.
Zdenča pro mne přijela, ale už jsme se na Pěčín nevraceli, raději jsme skončili na dačickém bazénu. No a druhý den mi objednané tričko František dovezl až domů. Je to přeci jen sportovec! Jo a měl sebou i manželku (nebo přítulkyni, ani nevím, nebyli jsme představeni), ale ta fotka s ní se mi bohužel nepovedla. Třeba ji někdy vezme sebou na létání a já to napravím.
Pěkné
to bylo, i když dost náročné.
Vlasta
http://www.pgv.cz/