Janin a Tomášův přelet z jiného pohledu

V pátek 5.9. mi volá Tomáš, že počasí vypadá moc dobře a že by mě rád vzal na výlet letadlem, který jsme plánovali už minulý víkend. Jelikož počasí na paragliding v poslední době moc nepřálo, tak se uspokojíme alespoň ulla. Že bychom byli přeci jenom závisláci? V poledne odjíždím z Mladé Boleslavi, kde jsem se byla zapsat do 3. ročního mého studia a chvátám směr Pelhřimov. Před 17:00 hod. odjíždíme směr Tábor, kde hangárujeme letadélko. Máme předem naplánovanou trasu – z Tábora do Jindřichova Hradce, Horní Pěna pozdravit Tomáše bráchu a potom náš cíl Dačice. Po cestě voláme Vlastíkovi a Zdeně jestli budou doma, že bychom je moc rádi pozdravili a křídly zamávali. Jen si tak říkám, jestli je v Peči najdeme. Vlasta nám všechno vysvětlil a dokonce nám pravil, že Zdena roztáhne na louce žluté prostěradlo, které určitě nemůžeme přehlédnout. Vše je domluveno a můžeme se jen těšit. V 17:45 přijíždíme na táborské letiště, kde je opravdu hodně živo, protože se tady tento víkend koná mistrovství balonářů České a Slovenské republiky. Ani chvilinku neváháme a připravujeme letadlo pro vzlet. Tomáš udělal předletovou kontrolu, pár nadšenců si nás fotí a my můžeme vyrazit. Tomáš se hlásí do rádia, popojíždíme na vyčkávací plochu. Musíme dávat pozor na balony, je jich tady opravdu hodně. Konečně máme volnou dráhu a můžeme startovat. Letadlo se odlepuje ze země naprosto s přehledem, postupně nabíráme výšku a točíme to směr Jindřichův Hradec. Po cestě míjíme balon ,,Motorové sekačky z Budíškovic ´´  a hned víme, že to je Zbyněk. Za chvíli máme na obzoru J. Hradec, letíme nad Otín, kde stavíme nový autosalon. Tomáš letí pozdravit svého bráchu v Horní Pěně, ale nezdržíme se moc dlouho, protože nemáme moc času. Přelétáváme Kunžak a v dálce už vidíme náš cíl – Dačice. Po pravé ruce míjíme Český Rudolec, tudíž už jsme někde poblíž Peče. Během chvilinky jsme nad Pečí a vyhlížíme Novákovi. Nedají se ani náhodou přehlédnout, jsou na nás tak krásně připravený, že zíráme. 

Tomáš mi do rádia říká, že uděláme nižší průlet, tak souhlasím. Tak krásně nám mávají, že říkám Tomovi, ať taky křídly zamáváme. Ještě jednou se otáčíme zpět a pak už musíme mazat, protože v tomto ročním období se stmívá už dříve. Letíme se podívat ještě nad Dačice, kde fotím Petrovi Pšenčíkovi jeho firmu PKD a ještě nad Velký Pěčín, kde zdravíme sestru a Petra. Stáčíme to směr Počátky, že ještě pozdravím svojí rodinu a že si z vrchu prohlédnu terén pro můj vysněný přelet na padáčku. 

V Počátkách jsme opravdu rychle asi za 10 minut. Zdravím rodinu a už musíme letět směr Tábor. Při cestě míjíme Žďár, kde už teď Matějíčkovi bydlí. Tomáš se mě ptá, jestli si nechci jen položit ruku na knipl - nejdřív říkám, že ani náhodou, ale pak mi to přeci jen nedá a beru knipl do levé ruky, přičemž Tomáš si stejně drží řízení. Letím rovně, sem tam si zkouším s jeho spoluprácí nějakou zatáčku a moc se mi to líbí. Za chvilinku jsme před Táborem a Tomáš hlásí do rádia vstup na letištní dráhu, řadíme se do okruhu a za chvíli krásně ladně přistáváme až čumím. Popojíždíme k hangáru, kde musíme letadlo umýt a obléci do kabátku, aby se na něj neprášilo. Výlet se mi moc líbil a Tomáš mi nasadil brouka do hlavy, jestli taky nezačnu lítat letadlem. Chlapi se mě na letišti ptali, kdy začnu s výcvikem, že tam můj táta říkal, že začnu lítat taky. Kdyby k tomu jednou náhodou došlo, tak určitě vím, že paragliding bude pro mě vždy na prvním místě. Chtěla bych poděkovat Vlastíkovi a Zdeně za krásné přivítání nad Pečí.

Jana L.
http://www.pgv.cz/