Už to bylo dávno, ale pro zajímavost.
Škoda že jste toho Pěčínského ďábla nikdo
nevyfotili.
Čerti
na Straníku.
To
si takhle jednoho horkého sprnového dne
roku 2001 píšeme na Straníku
hrdinské
protokoly na neuvěřitelné přelety, když
tu někdo vykřikl neartikulované
„Heee!!!“: ve
vzduchu, asi 8 m vysoko,
levitovala větévka která ještě před
chvílí ležela poklidně na okraji
startovačky. Á, navštívil
nás
čertík, zmenšené tornádo,
tromba.
Malý, ale náš.
Je slabounký západ, který termika od
jihu
více a spíše méně
úspěšně
přebíjí,
takže není divu, že nás
navštívil
právě dnes, kdy marně čekáme na dobré
startovací podmínky. Okamžitě si vybavuji
hrůzostrašné zkušenosti Kubrtovy,
který po setkání s čerty
v Jeseníkách pobýval
delší dobu
v krunýři a
korzetu a byl rád, že to přežil.
Naštěstí
čertík žádný padák
nepopadl, všichni
byli ještě sbalení a byla pouze legranda. Co bylo
nejlepší na té větévce, že
ve
vzduchu ani nerotovala. Čertík byl velmi klidný,
takže
bylo možno se do něj
postavit a nechat se příjemně ochlazovat snad i několik
desítek vteřin.
Jenže
čert měl bratříčka a s tím už bylo nutno
zápasit:
Všechno
ale dopadlo dobře…
