Rana 31.8.08

V pátek 29.8.08 jsme jeli na návštěvu za naší dcerou do Mostu. Už dříve jsem sháněl někoho, kdo by mi poradil s místníma startovačkama (já tam znám jen Ranou), ale uspěl jsem až tentokrát. Scorpi mi poslal pár odkazů, mj. na stránky PG Krupka, a na sobotu mi doporučil Čerťák, protože to mělo foukat od severu až severovýchodu, což na Ranou určitě není. Převýšení jsem tam nenašel, létání nad městem, přistávání na hřišti, ranní předpovědi i momentální vývoj počasí mne moc nenadchly a tak jsem dal přednost rodinnému výletu do Žatce.

Odpolední pohled na nebe mne moc chladným nenechával, ale přeci jen nejsem žádný závislák! Udržel jsem se. Večer jsem se díval na ČPP, ale z Čerťáku asi nikdo nikam neletěl. Nevím, jestli tam vůbec někdo byl.

V neděli 31.8. to mělo foukat od JV, takže po desáté jsem s Jirkou vyrazil na Ranou. Byl jsem tam za celou dobu asi třikrát polétat, ale moc dobrých zkušeností s ní nemám. Už při příjezdu tam svahovalo jedno křídlo – provokatér! Jirka mi dělal pozemní personál, ale bágl na kopec jsem si musel vynést sám. A to je fuška pro zlenivělé padáčkáře z odvijáku!

Než jsme se dostali na kopec a než jsem si trochu oddáchnul, už tam bylo živo. A těch létacích historek! Navíc foukalo čím dál svižněji a už i v termických nárazech. Zde je výpis ze SfyFly.

S padáčkama na startu to řádně mlátilo, ale většina pilotů alespoň na podruhé odstartovala. Pak jsem tam udělal rozruch já. Pár nepovedených startů, jednou mě to taky táhlo po zemi hlavou dolů, no prostě hrůza. Jeden starší padáčkář mi dokonce hezky česky řekl - „Nechceš se na to vysrat, dnes to není pro začátečníky?!“ a když jsem s ním nesouhlasil, požádal ostatní, ať mě hlídají. Že jsem letos teprve podruhé na kopci (první byl v květnu na Zvičině), jsem jim raději ani neříkal. Slezl jsem ještě níž a po několika dalších pokusech jsem nakonec přeci jen odstartoval. No a jak říkám – čím horší start, tím lepší polítání, se mi přeci jen splnilo.

Svahovalo nás tam dost, občas jsme točili slabou termiku a držel jsem se víc mezi těmi ve vyšší hladině. Jak to různě vypínali, vyklesávali jsme a po zapnutí se zase zvedali. Někteří přistávali, asi je to nebavilo, protože na svahovačku se tam podle mne dalo udržet.

Na kopec dokonce dorazila i má manželka a dcera s dítkem, které se má na svět podívat až za tři měsíce. Zamávali jsme si. Jen nevím, nezačíná u tak malého s tím létáním nějak brzo?

V jednu chvíli se nás pár zvedlo dost vysoko, jeden na červenočerném Skay byl ještě výš a dál než já, počítal jsem, že to otočí a pomaže na přelet, chtěl jsem se přidat, ale všichni se raději vraceli před Ranou. Vrátil jsem se taky a věřil, že čekají na lepší příležitost.

Podmínky se spíš pomalu zhoršovaly, a jelikož jsme se ještě odpoledne měli vracet domů, řekl jsem si, že při další příležitosti letím. Přišla, možná lepší než ta před tím, ale nikdo se ke mně nepřidal. Tak jsem se alespoň trochu proletěl sám.

Výškový vítr šel bokem, já se raději držel víc na Most, chtěl jsem si ho vyfotit z výšky, což mi moc nevyšlo. Před městem je Hipodrom Most, sice tam něco nevýrazného bylo, ale nezachránilo mne to.

Ještě jsem si rychle vybral místo na přistání, abych nebyl v té hlavní oplocené dostihové části. Tahle část spíš vypadala na trénování a zrovna tam naštěstí nikdo nebyl. Po více jak hodince poletování a dle ČPP uletěných 14km jsem přistál. Po sbalení jsem se vydal areálem dolů k městu a čekal na pozemní personál.

Objevili mne u benzínky a dcerunka mi dovezla přeletové pivíčko. Přišlo mi k chuti. A jak říkali, už nikdo jiný z Rané opravdu neletěl a všichni přistávali dole u Skleníku. Že by tam měli nějakou domluvenou akci? Je to možné, když se nikomu nikam nechtělo letět. Škoda, mohla být větší šance na lepší přeletík.