Větrná bestie u Hříšice.

Ve středu nic nenasvědčovalo tomu, co se semele, a my v poklidu vlekali a létali. Stoupáky průměrné, mráčky kumuláčky v normě. Po náznacích bouřkového vývoje ani stopy. V autě při vlekání jěště říkám Janě, která nechytla po vypnutí ani nulu, že to tmavé makové metr vysoké pole je na odtržení termiky ideální. Kolem půl čtvrté se pod mrakem zachytává Petr z Želetavy. A pak táhnu Panťu. No táhnu - tah jsem snížil na 50kg a přesto stoupá jak fau-zvei, taky se při tom tak kroutil a stoupal jak raketa. Takovou divočinu jsem ještě nezažil, a to jsem pár set vleků již odtahal. No ale Panťa je malej ale tvrdej chlap, přebalovat jsme ho nemuseli. V půli vleku měl tak 400 a to za bezvětří. Smotal jsem špagát a jedem zpět na start, posádka Děda a Děda.

Již u stromu vidím, jak na startu nahazují padáky nad hlavu a běhají s nimi. Že by byli tak v tom tréninku aktivní? Ani padák, postavený v luftě na výšku, tedy uchem nahoru nás neprobírá. A pak už jsem asi jen říkal když se zablesklo ve vysokém napětí - tý vole, tý vole jeď, jeď ať jim můžem pomoct. To již Jana L. vzdala boj s tou větrnou potvorou a miláček  jí byl vyrván z rukou. Cestou si přibral dědův i se sedačkou a váriem, úhledně je zamotal a přehodil komplet přes vysoké  napětí. Při tom si sedačka škrtla o dráty, proto ten oheň. Stačilo o metr níž  a ten chumel shořel ve vedení. Potom bylo vše protaženo pod dráty na start a začalo to rotovat v průměru tak 50ti metrů. A to byl fofr!  

A nabralo to směr kravín  a při tom to břicho tahalo po zemi. Konečně jsme dorazili a sprintuji za tím chumlem. Tak rychle jsem naposled utíkal někdy před revolucí. Ještě že jsem mladej jura,  jak říká Grizli. Po pár desítkách metrů skáču do toho chumlu. Už mi ta větrná bestie pije krev, trvá to nějak dlouho. A že by mi to mohla ještě vysvětlit,  je mi v tu chvíli jedno. Výsledek - zrušené vário o silnici, porvaná přilba a hlavně velmi, velmi pošramocené sebevědomí pilotů a pilotek.

A vše začalo nevinně, rachotem v makovém poli. Když začali létat do luftu makovice i s kořeny a div nahoře v 800m neumlátili Želetavského Petra, jak pravil, tak končila legrace. Však taky pelášil pryč, až za ním i před ním skytex šustil. Prý se i jako neznaboh modlil. No bodejď by pak měl čím řídit! Pak si to na zemi zkroutilo ten velkej keř v rohu jak pomlázku a potom to vyčistilo start. 

Měli jsme velké štěstí, že to dopadlo, jak to dopadlo. I když Děda přišel o vário. A to měl zapnut padák do sedačky jen za jednu karabinu. Jinak to asi nahoře potkal Petr. Jana několikrát opakovala s vočima vykulenýma jak tenisáky,  že už na to nevleze a že prodá padák. Budem muset na ní zapracovat!  Až zase někdo pronese - zážitky nemusí být vždy kladné, hlavně že jsou silné, tak bacha na Janu. Lítají-li makovice vzhůru i s kořeny, jde do tuhého.

Jirka - Para Macek 

fotky Vlasta - nejsou z Pěčína, ale posbíral jsem je na internetu
http://www.pgv.cz/