Pecin 18.8.08

V pondělí 18.8.08 to Miloš pípnul na dvanáctou na Pěčín. Podle předpovědí, podle nastudované teorie i podle vývoje počasí to měl být super den, jen vítr nám foukal trochu z boku. Podle mne to bylo spíše na Nové Dvory, ale to mi neprošlo. Od JaHových tam byla celá létací rodina už před dvanáctou, já se utrhnul z práce a přijel taky včas, dokonce jsem stihnul i oběd (výbornou kachnu s knedlíkem a s červeným zelím). Postupně přijížděli další a další, Míra galantně gratuloval Janě za nejlepší, nejhezčí a nejdelší přelet - 234 km.

Miloš ani nestačil vlekat, později dorazili i Víťa s Honzou Edlerem a pomáhali s druhým vlekáním. Mráčky na nebi byly jak namalované, termika evidentně nádherně fungovala, jenže největší problém byl ten, že se nám vůbec nedařilo. Ale proč?

Jana Krátká se sice chytila hned na první pokus, ale před ní i po ní hodně dlouho nikdo. Ani Honza Krátký, a to je už co říct! Na fotce pode mnou je Honza, startoval až po mě, ale přistál taky až po mě. Chvíli se ještě udržel nad tou hranou lesa. Já po třetím pokusu s hadrem fláknul a vyhrožoval, že s létáním seknu a že ho prodám.

Pak se podařilo mladému Krátkému nabrat výšku až pod mraky, na to se zachytával František a po něm Honza, ale oba přistáli kousek za první vesnicí (viz druhé foto, najdete je?). Já se rozhodl ještě pro poslední pokus, nevím čím to bylo, jestli těmi výhružkami s koncem létání anebo čekáním na ten správný interval, kdy mi už někteří vyčítali vyčkávání na startu, ale vyplatilo se to.

Nabíral jsem výšku (GPS jsem si zapomněl před startem pustit, hned jsem to při zvedání napravil) a vydal se po směru větru. Opět jsem narazil na kumulostrádu, kousek jsem ji zkusil, držela mne, ale pak padání dolů a byl problém něco nového najít. Já to prostě neumím a tu teorii musím více nastudovat (nebo s ní úplně seknout).

Jak si tak letím, najednou se mi na GPS ukáže zakázaný prostor. Bylo to TMA Náměšť, původně jsme telefonicky žádali o povolení, ale to nám nedali, no a já byl z letu tak unešený a zaměstnaný, že jsem se trochu zapomněl.

Prostoru jsem se musel vyhnout, výšku jsem sice nabral, prostor obletěl, ale tam mě čekala velká modrá díra a já to zkusil (to byla chyba, asi jsem měl letět dál na západ, ale to si blbec probírá a vyčítá až později). To se už nedařilo. Dolů a dolů, ještě jsem zkusil vletět nad les pod TMA, kde se dělal mrak, párkrát to poskočilo, ale buď jsem tam přiletěl pozdě a nebo to minul.

Ještě kousek dál nad vysílač, pak nad stráň nad obcí, tam trochu nahoru, dál už nic, ještě kousek zpět, a zase nic. Už mě čekalo jen přistání, ale to se mi povedlo! Přistál jsem po 34 km u obce Bransouze.

Balení, dlouhá procházka do restaurace a čekání na ochotného Tomáše, který mě dovezl zpět. A jak dopadli další? Tady je výpis z ČPP na tento den.

Jen co vím, tak Jana si přistála blízko domova (34,5km), vzala si tam auto, dojela zpět do Pěčína, půjčila si na vyzkoušení éro svého vlastního manžela (!) a zase odletěla (17,8km) – potvůrka jedna podivná! Nakládali jsme ji při cestě zpět. Její synátor to měl taky blízko domů (32,4km), ale ten ještě není takový závislák a tak se nevracel. Honza Krátký si vůbec nepolétal, Honzovi Edlerovi se později zadařilo a doletěl hóóódně daleko (65km), čímž nám zkazil náš dobrý pocit z uletěných kilometrů. Nevím v kolik hodin, ale pak se přeci jen s vlekáním přesunuli na Nové Dvory a jestli o tom někdo něco dá vědět, uvidíme. Doslechl jsem se jen, že si tam Míra zapůjčil jiný hadřík (nevím jaký, snad od Gradienta), polétal asi 3/4 hodiny a kdyby měl sebou pár drobných na zaplacení, tak ho snad ani nevrátil.

Jen nevím, co s tou teorií. V neděli to létat nemělo vůbec a šlo to, no a v pondělí to mělo všem trhat vrchlíky a rvát všechny do velkých výšek a při tom nic moc. Že by na tom světě bylo něco špatně?