Po chvíli dorazili ještě Tomáš s Petrou, ale
první start nechali stejně na mě. Už už to vypadalo na návrat, ale pak jsem se
trošičku zvedal a dostal jsem se až nad Bábu. Výšky nebylo moc a riskovat přistání za
kopcem se mi nechtělo, protože jsem tentokrát
sebou neměl Zdenču a tak kdo by pro mne dojel?
Z nastudovaných pouček jsem
věděl, kde bude nejlepší „albedo“ na tvorbu
termiky a tak jsem to vzal podél
nasvícených svahů a těšil se na
slušné výtahy nad posečenými
obilnými lány.
Nějak nepřišly a nebo se někde ztratily. Bestie!
Před přistáním za Jersicema jsem ještě vyfotil
jeden pěkný domek a pak při balení domácím slíbil poslání fotky. Až tam zase
někdy budu přistávat, třeba mě rádi uvidí. Tady je můj první let.
Díky Mírovi jsem se zavčas vrátil zpět a díval se
na startujícího Tomáše, ale za chvilku byl zpátky na startu. Vždyť při pohledu na nebe to opravdu vypadalo neletově.
Postupně
přijížděli další teorií
neosvícení
nadšenci, jenže proti nám měli výhodu, byli totiž
všichni po obědě. Ona většina
jezdí až po teplém jídle, přeci se nebudou honit
s prázdným žaludkem. Nebo sbírají
rodinné body? Pak nikam nespěchají, je třeba trochu
pokecat. To byla
chvíle pro mne, alespoň jsem k obědu sezobnul trochu maku,
buchty hold bez Zdeny nebyly. No a pak Tomáš dal
druhý start.
Tentokrát se nevracel. Já šel po něm (tady mám fotku od Miloše) a řekl si -
hop a nebo trop. Jinak jdu konečně na tu vrtuli. Byla to bída, už to vypadalo
na přistání, ale něco jsem u Báby opět vybojoval.
Máca
šel hned po mně a byli jsme domluveni, že
případně poletíme spolu. Moc výšky nad
kopcem jsem opět neměl, letěl jsem tedy
zpět proti větru a koukal po Mácovi. Jenže ten vyhnil (nakonec
při dalším
pokusu letěl úplně na jinou stranu - přistál u Želetavy)
a já naletěl další stoupání. Už se
nedalo nic
dělat, musel jsem se zvedat a letět.
Ještě pár fotek navzdory radám Petry, že mám raději
létat a ne fotit. Než jsem svou činnost ukončil, musel jsem klapat uši, abych
se neskoval v mraku.
A opět vyvstal problém. Přede mnou se udělala
kumulostráda. Hned jsem vzpomínal, jak je to psané
ve třetím díle. Jak to bylo
s těma dírama? Ale já jsem vysoko a
žádné nevidím?! Jak to mám odhadovat?
No a na zemi je stín jak od jednoho velkého mraku!
Sluníčko se mezi ně
nedostává. Jak to může nahřívat zem? Nejsou až moc
veliký? O kumulostrádách se často zasněně
mluví, většinou na zemi, ale jak je to s
létáním? Fotím si to a třeba mi zde odborníci poradí.
Mám to podlétávat? Jak to vidíte?
V dálce vidím Tomáše, motá se pod nima, ale mě
to chvíli zvedá a pak zase nic. No a pak to celé šedne a rozpadá se. Ještě že
jsem se nenechal zlákat!
Já to stáčím k Vranovské přehradě a hlavně ke
Hradu Bítov, ten jsem ještě nikdy nefotil. To jsem si dnes dal záležet. Fotek
jsem udělal spoustu. A nejen hradu.
Přehrada je zkroucená snad víc než had, kterému by
někdo šlápl na hlavu. Při focení se opět zvedám a vyškrábu se až
k základnám.
Ještě
jsem se díval po Petře, jestli neletí někde za mnou,
vždyť už minule jsme si domlouvali koupání na této
přehradě, to bych kvůli ní
určitě přistál (pro neznalé – slíbila
koupání bez plavek a na to já
nezapomínám
ani se svojí sklerózou).
Za
Vranovem se už žádné mráčky nedělaly a vůbec
všechno bylo takové nevýrazné. Prostě
vysoká oblačnost zhoustla a létání dělala
náročnější. Ještě jedno slabé
stoupání jsem potkal, ale táhlo mě to mimo
civilizaci a tak jsem to po chvíli stočil k hlavní
silnici, jestli nebude
ještě něco tam. Nebylo! Asi je lepší držet se
jistoty, jak už říkávaly naše
babičky – lepší vrabec v hrsti, než holub na
střeše. Přeletěl jsem obec
Milíčovice, zrovna tam měli nějakou pouť a na návsi
kolotočáře.
Jenže za vsí u
hlavní silnice byla velká čerpací stanice a tak jsem kousek za ní přistál – dle
ČPP 45,94km. Zavolal jsem si domů o odvoz, vše sbalil a vydal se
tam něco pojíst.
Velké překvapení bylo, že jsem si nemusel dát jen
nějakou plněnou bagetu, ale vařili tam jako v restauraci. Řízek ani pizzu
jsem si nedal, vyhrála to klobása s křenem a hořčicí. Výběr velký a
obsluha byla vzorná. Tohle místo na vyhnití můžu všem padáčkářům doporučit.
Mají i své stránky a šéfovi jsem taky přislíbil fotku.
Zdenča pro mne dorazila zavčas, jen se jí trochu
nelíbilo, že se musela před odjezdem trochu poprat s tou mojí krosnou.
Přeci ji nebude sebou vláčit, já už s ní stejně nechtěl létat. Bylo toho až až.
A tady je ještě jedna povedená fotka od Miloše. To asi vlekaři měli pauzičku.
A tady je ještě jedna povedená fotka od Miloše. To asi vlekaři měli pauzičku.
Tady je výpis z ČPP na tento den. Kdyby Tomáš popoletěl
ještě o 300m, mohl být ve Víkend Cupu třetí. Někdy stačí tak málo!