27. července

1/2

 
Neděle 27. července, počasí roku! Vyrážíme s Tomem do Radkovic u Budče. Fouká severovýchod. Jsme tu úplně sami. Tom říká ať si udělám pořádný přelet, že poletí až po mě a že mám do dvou čas. Po odborné instruktáži krátce po obědě startuji. Hlavou se mi honí všechny získané informace. Zdá se to docela snadné – najít stoupák, ustředit ho, dotočit základnu, šlápnout do speedu a letět přímo s větrem v zádech pod kumulostrádou pod nejbližší tvořící se mrak. Základnu jsem žádnou nedotočila, ale výška mezi 1300 – 1980 m n. m. mi naprosto vyhovuje. Letím na jihozápad, po pravé ruce v dálce vidím nějaké větší město, tak usuzuji, že jsou to Dačice. 

Protože GPSku zatím nemám, můj osobní navigátor na vysílačce mě informuje, že žádný prostor přede mnou není. Tom ještě dodává, ať do Rakouska neletím, že nemá rakouskou mapu a že by mě tam nenašel. 

Blížím se k dalšímu většímu městečku a protože domky na náměstí nápadně připomínají ty naše – Telčské – usuzuji, že jsem dorazila do Slavonic. 

Ptám se Toma do vysílačky, jakže poznám ty rakouské hranice, že se to takhle svrchu dá těžko poznat. Mám se prý koukat po krajině, ta rakouská je úplně jiná, mají tam taková miniaturní políčka. Mrknu před sebe a za Slavonicema je skutečně úplně jiná, pitoreskní krajina. 

Stáčím to tedy na západ, ale tady je obrovský lesní komplex a ten já nepřeletím a přistát tam taky není kde, tak to stáčím kolmo na vítr a letím na severozápad, ztrácím výšku a koukám, kde by se dalo přistát. 

Nakonec jsem si vybrala takovou hezkou vesničku s rybníkem. Přistávám na velké louce hned za ní, balím padáček a peláším do vsi s nadějí, že objevím nějaké domorodce, kteří mi prozradí, kdeže to jsem. Projíždějící cyklisté říkají, že ta vesnice se jmenuje Vlastkovec. Volám Tomovi, že jsem v pořádku na zemi a kam pro mě má jet. Ten mě celou dobu autem pronásledoval, takže je tam za chviličku. Chceme se vrátit do Radkovic, ale Nové Dvory jsou blíž a tak Tom startuje odsud a odlétá směr Rakousko. Ale já jsem ten den nejšťastnější pilotka na světě. Byl to můj nejdelší a nejkrásnější přelet! Super počasí, čisté stoupáky a přes hodinu ve vzduchu. Prostě ideální den! Večer jsem si konečně to popřeletové pivo zasloužila i já!