Sobota 5.7.08 byla hodně větrná a tak jsme létání
zrušili. U nás byla dokonce bouřka.
Pár
závisláků se přeci jen našlo a ti jeli na
Všechov, že to tam bude lepší. Nebylo! I tak se
nějací větroplachtaři našli,
kteří to zkusili. Ti otrlejší a nebo
šikovnější jsou přihlášení
v ČPP. Jen
co já vím, tak to zkusil i Tomáš,
kterému držela palce Katka, ale to nepomohlo,
no a Jana Krátká mi pak zavolala od Kunžaku a požádala o odvoz.
Vzal
jsem si ji domů, nakrmil a napojil. A už se ji domů ani nechtělo. Pak pro ni dorazili
Katka s Tomášem a nechali jsme si je doma všechny. Jana řešila nějaké
prášky, prý co kdyby, ale Katka ji vypomohla (snad to Honza nebude číst).
Pěkný večer se natáhl až do noci.
V neděli ráno jsem si přispal až moc, jinak
tady mohla být i fotka Jany, jak si u nás hoví ve vaně. Třeba příště. Tak
alespoň tu od počítače, ta je taky pěkná, ne?
Taky
jsem se dopoledne věnoval domácím pracem a tak telefonáty od padáčkářů za mne
brala Jana a představovala se jako má sekretářka. Hodně se jich divilo. Nakonec
jsem ji ale jako sekretářku propustil. Dostala padáka!
S počasím
na létání to bylo takové divné,
natahovala se vysoká oblačnost, klesal tlak a
všude foukalo od různých stran. Nakonec jsme se domluvili
ke Štěpkovu. Postupně
tam přibývalo více a více zájemců o
létání, horší to bylo
s vlekařema. Želetaváci měli rozeslanou SMS na 12.hodinu a světe div se, přijeli
opravdu přesně! Pak teda ještě chvíli trvala instalace odvijáku.
Manci se pro jistotu už na zemi usadil do lehačky a hrál si na
létání, kdyby se prý na něho nedostalo, tak ať si to užije alespoň takhle.
Né že bych zase předbíhal, původně jsem tam
nedorazil ani první, ale byl jsem asi nejvíce přichystán a Milanovu nabídku na
první vlek jsem neodmítl (bohužel jsem ho v tom fofru
zapomněl zaplatit, to ještě musím dohnat). Foukalo z boku, ale jak to
trochu chcíplo, zkusili jsme odstartovat. Žádný zázrak to nebyl, chvíli to vypadalo i na
klouzání po zadku, ale pak hurá nahoru. Někdy až moc! Auto ani nestačilo
ujíždět, dost to tam se mnou mlátilo, až jsem se bál. Na váriu mám záznam o
max. stoupání 8,4 m/s. Jak to kleslo, odpojil jsem se (asi v polovině
cesty) a naletěl zpátky. Žádná sláva, hadr nad hlavou kmital ze strany na
stranu a ze předu dozadu, ale výšku jsem nabíral. Výše se to trochu zklidnilo,
pak jsem kousek popoletěl a opět nabíral výšku. Doufal jsem, že další padáčkáři
se ke mně přidají, že na ně počkám, jenže postupně jsem viděl tři, ale moc se
jim nedařilo.
Vítr mě táhnul na MTMA Náměšť, chtěl jsem se mu
vyhnout, až na poslední chvíli mi Zdena do vysílačky potvrdila povolení
průletu. Jenže to se mi už moc nedařilo a za chvíli jsem po necelé hodince
přistál v řepce u Markvartic. Nikoho jiného jsem na nebi neviděl za celou dobu balení ani
při čekání u pivka na odvoz.
Postupně mizela vysoká oblačnost a dělaly se
kumulky. Asi se létání lepšilo, ale když jsem si vzpomněl na ten zástup zájemců
o létání, tak jsme už raději jeli rovnou domů. A jak jste polétali vy ostatní,
kteří nejste v ČPP z toho dne?
