Je sobota ráno, za oknem docela pěkně. Na to, že je víkend cup, je to s podivem. Hlásili vítr...

Den nezačíná zrovna šťastně. Naše fenka Kesinka měla v noci průjem a tak se po ránu plácám v čemsi těžko popsatelném. A je toho dost. :o(

U snídaně mi pro změnu vyklouzává hrnek plný svátečního kafíčka. Stůl se mění v obrovský rybník na němž plují různé lodičky v podobě šunky, másla, rohlíků, kyselých rybek... a protože po ránu pijeme z půllitrových hrnků není divu, že rybník se rozlévá i na podlahu... ach jo, to je den...

Honza má u Polné tandemy. Naštěstí volá Tom, že pojede někam lítat a vzal by mě s sebou.

Honza Edler jede na Všechov a na odvijáku má místo. Všechov má největší šanci na zlepšení počasí.

Kolem poledne přijíždí Tomáš s Kačkou a mají s sebou ještě Báru. Bára je mladší sestra Kačky.

Vezou jí ke známým do Veclova. Probíhá rychlá porada. Prvně odvezeme Báru, protože Veclov je poblíž Pěčína a co kdyby náhodou přišla rozesílačka! Cestou volá Vlastík, že mu volal Olda. Je na Všechově a moc fouká, létat se nedá. „ Klidně přijeďte na kafe, Zdenka upekla letecký buchty...“

Jsme ve Veclově, mají 5ti týdenní štěňátka husky. Vybírám si tu nejkrásnější fenečku, ale při vzpomínce na ranní úklid, psíka zase vracím fence. A v klidu usedám do auta.

Máme jasný plán:

1. oběd v rybárně na Landštejně.

2. návštěva kavárny u Nováků (koupila jsem bábovku, abych nezůstala za Zdenkou pozadu)

3. návštěva internetového centra (u Vlastíka) a zhodnocení – zlepšení počasí.

Ale ouha, volá Roman Pol: „ Ahoj, tak kde jste? Na Všechově je to super! Honza s Víťou už letí... je tu mrak lidí. Gradoši, Axisáci, Všechováci... poryvy se zklidňujou, už to duní jen při termickém poryvu...“ Při pohledu na ohýbající se stromy zvedá Tomáš výstražně prst: „ Ty tomu věříš?“ Po pravdě tomu chci věřit a přemlouvám sama sebe, že to je možný. „Já bych jela...“ V hlavě se mi honí, že celý další týden hlásí škaredě. „...věřím...“ Oběd – neoběd, míjíme restauraci a pelášíme na Všechov. Bábovka určená k Novákům padá za oběť našemu hladu... Čím blíž jsme k Táboru a vítr se nelepší, tím víc si nejsem jistá, že se tam neženeme zbytečně. Kačka ukazuje na ohnutý strom: „ ...podívejte, pořád fouká...“ „To je ten termickej poryv...“  polykám suchou bábovku. „Hmmmm, tady je ten poryv v celé řadě stromů.“ říká Tomáš. Ale pelášíme dál...

Přijíždíme na Všechov, je tu opravdu plno lidí. Zrovna startuje Petr Bílek. Chytá se a odlétá. Volá Honza Edler, za hoďku ulítl 50 km a tak se ptá, kde jsme, kvůli svozu. Říkám, že jsme už na ploše a po očku sleduju, co Petr. Vypadá v klidu. Zdravím se s Karlem Vrbenským. Po úrazu na závodech už vypadá dobře. Má sice nohu v sádře a korzet, ale srší z něj dobrá nálada.

Jdu se připravit. Mazlíka mám dobře zatíženýho, dám jeden start .... když už jsme tady. Čekám, až poleví poryv a startuju. Nepotřebuju ani krok. Výška z vleku je přes 500 m. Ale ve vzduchu nepotkávám ani ťuk a tak jsem hned zpátky na zemi. Sleduju, jak startuje Tomáš, ale taky nic. Domluvám se s Vrtulí, že poletíme spolu na babský výlet.  Vrtule startuje s jiným odvijákem, já čekám na Romana. Je tady a znovu start bez běhu, pro lenochy je to príma.

Vidím, jak Vrty něco točí. Po odepnutí to otáčím za ní... a je to tam. Držím se ve stoupáku, Vrtule z něj vypadává a mizí hluboko pode mnou. Koukám, jak přistává a dál letím sama. 

Za dvě hoďky jsem u Kunžaku, mávám na děti pode mnou a sedám na louku u silnice  (uletěno 58,41 km). Koukám na skoro vybitý mobil. Volal Vlastík a Tomáš. Ozývám se Tomášovi, kde jsem a hned potom Vlastíkovi.

„ Ahoj Vlastíku, právě jsem přistála u Kunžaku. Nemohl bys pro mě přijet? A máte ještě ty buchty? Mám děsnej hlad...“ drmolím. „Co že? Tys fakt letěla? A odkud? Vždyť fouká...“ diví se Vlasta, ale hned sedá se Zdenkou do auta a jedou pro mě. A vezou i buchtičky!  Baterka v mobilu je téměř prázdná. Volám ještě Honzovi, ale nemá na mě čas.... má tandemy. Rychle volám Tomášovi a diktuju mu adresu Nováků. Mobil chcípá....

U Nováků zbaštím Vlastíkovi večeři. Znáte to, něco si schováte na později a nakonec nějaká držka přiletí a baštíte jen okurky... pro dobrotu na žebrotu.

Pohodlně se usazujeme na zahrádce a rozjíždí se večírek...... přijíždí Kačka s Tomášem..... nakonec zůstáváme v Peči všichni na noc.

Na to, jak tenhle den špatně začal, končí velice příjemně...... Díky za všechno.

Jana
http://www.pgv.cz/