Ve středu 2.7.08 se mi sice později, ale
přeci jen povedlo utrhnout se z práce. Už
při příjezdu ve 14.30 hod. na Malý Pěčín
vidím Míru Marečka zvedat se do výšin. Na
place se připravoval nový padáčkář
František Láník z Dačic a ještě tam
byli
Boeing a Jana Lehejčková. Ne že bych předbíhal, ale byl
jsem velice rychle
připraven a na vlek mě tedy pustili jako prvního. Původně
v rádiu upozorňovali
na nebezpečnou ozónovou díru, ale já se jí vydal
vstříc. Ještě před koncem
dráhy jsem nalétl stoupák a rychle nabíral
výšku (6-7m/s). Jakmile to kleslo,
odepnul jsem se a otočil to zpět. Potkalo mě krásné
stoupání až do 2km nad
start. Ještě v té době Miloš
s odvijákem navíjel šňůru, to nebylo
dobré.
Míru
jsem dohnal někde u Brandlína, kousek před rekreačním
rybníkem na Chytrově. Já fotil, přitom jsem chtěl
Míru doletět, ale byl stále
výš. Pak to otočil a letěl ve směru na Komorník,
do doliny mezi více rybníků.
To se mi moc nezdálo, raději jsem ještě místně
přiškraboval výšku a pak se
vydal nad nasluněné a nafukované kopečky. Asi to bylo
lepší rozhodnutí, protože Míra to
utavil a kousek za Strmilovem přistál, kdežto já se sice
pracně, ale přeci jen udržel.
Ještě jsem si nafotil obec - Česká Olešná, ve které momentálně děláme, a druhý den sebou vzal fotku ve velikosti A4. To bylo slávy!
Kamenice mne opět strašila, raději jsem letěl více
jižněji. Zase malá výška, až teprve za silnicí mezi Včelnicí a Kamenicí jsem se
mírně zvedal a konečně u Horní Radouně bylo to správné stoupání opět do 2.400 m
n.m. I ty původní malé mráčky se už ztratily a bylo jen modro. Už jsem
nepočítal s dalším stoupákem a jen se krásně vezl. Ležel jsem si v sedačce,
kochal se krajinou, puštěné řidičky a ruce chycené za karabiny. Pohodička a
klídek, prostě paráda.
Pak jsem v dáli u Soběslavi uviděl řádit
kombajny a tak jsem to ještě zkusil tam. Něco tam bylo, ale házelo to se mnou,
byly to asi jen bubliny. Kombajny mají jezdit vedle sebe a ne být takhle
rozházený po celém poli! Ale nedal jsem se a výš se to krásně uklidnilo. Jednou
rukou jsem točil stoupáček 2-3m/s a druhou psal Zdeně SMS, kam se za
mnou zatím má vydat. Jenže to nešlo odeslat, stále jsem byl mimo signál. Dostal jsem se
téměř do 2.700 m n.m. a přede mnou zakázaný prostor s Temelínem (opět ty magnetický
komíny!). Když mě Boeing před startem upozorňoval na povolení k Temelínu,
nebral jsem ho vážně, vždyť už byla pokročilá doba. Teď by se mi to hodilo.
Jižně někde za Třeboní se začaly dělat bouřkové
mraky, jinak jen modrá obloha. Já to vzal severně nad zakázaným prostorem, z Bechyňského
letiště jsem uviděl startovat stíhačku, vypadalo to na Delfína, raději jsem si
opět zkontroloval prostory v GPS. Na třetí pokus se mi konečně podařilo Zdeně odeslat
SMS. Pak ještě jedno krátké stoupání nad lesem a marný pokus o zachycení u
místní vodárny.
Po 75 km (výpis zde)
následuje přistání u krásného
hřbitova u obce
Malšice. Při balení ke mně došla taková
zvláštní partička, prý jsou od Teplic a
tady jsou na dovolené, a i když nebyla žádná zima,
byli pěkně navátí (jeden ještě leží ve stínu pod stromem). Tentokrát
jsem sebou neměl své oblíbené přeletové
pivíčko a tak mě zachránili oni. Takové
balení sebou opravdu nevozím.
Došel jsem do místní restaurace a pizza i pivíčko
mi zkrátily čekání na Zdenu. Dorazila brzo a při návratu domů jsem ji líčil všechny
zážitky.
