Prvně ještě pár fotek ze středeční bouřky. Před -


a po bouřce.

Sobota  28.6.08 se nám na létání moc nezdála, bylo hodně mraků a dost foukalo, ale na neděli jsme se s Mácou předem domluvili na 11 hodinu. V neděli ode mne kolem 9. přichází všem rozesílačka a o půl jedenácté mi Máca volá, že se to kazí a necháme to po obědě. Nejlépe po třinácté hodině. Že už je možná někdo na cestě mu nevadí. Zachraňuji to u Želetaváků a prý ať si z toho hlavu nedělám, že prý už vyjíždějí a na případnou hodinku zpoždění jsou u nich všichni zvyklí.

Na jedenáctou tedy dorážím jen já se Zdenou a Tomáš s Petrou. Ti jsou naštěstí vybaveni vlastní technikou a tak Petra po chvíli startuje.

Dala dva pěkné pokusy a třetí odmítla. Prý je to trochu živější a tak si chce oddáchnout. Mezi tím dorazil František a jelikož byl připraven, dostal nabídku on a já ať se připravím. Chvílema dost funělo, hlavně z boku a tak ne vždy se dařilo.

František za letu nic nepotkal a mezi tím dorazili Želetaváci, Máca a další piloti. Nikomu se do toho asi moc nechtělo, spíše se vykecávalo, a když se konečně nad námi objevilo modro, odstartoval jsem já.


Vlek od Želetaváků super, vypínací výška 720m! Lepší než lézt někam na kopec a rychlejší než lanovka. Jenže pak něco ulovit bývá na kopci jistější. Po troše moření se přeci jen daří, ale stoupáky nic moc, slabé a hodně rozfoukané, zato dohlednost pěkná. Výška přibývá pomalu, přelétávám Bábu, ale vítr se stáčí a tlačí mě na Dukovany. Přímo na komíny. Víťa sice předem domluvil průlety vnějším kruhem, ale tohle bylo přímo, ať jsem se snažil sebevíc. Komíny byly jako magnet. Výška na přeskoky pod jiné mráčky taky nebyla a tak jsem to stočil ke druhé vlekací partičce na Jakubov.



Ve vzduchu jsem potkal Pavla Lacinu, ale oba jsme vyklesali až na startovačku. Pavel na cestu, já do kolejí v obilí. Když jsem se ptal, kdo odletěl, tak prý nikdo, všichni jen nahoru a dolů. Za chvíli okolo proletěl vrtulník, letěl k Jakubovu k bouračce a tak nikdo nestartoval a čekali jsme, až odletí. Bylo dost mraků a tak jsme v klidu vykecávali (všiměte si těch sportovních postav, odviják je odviják) a já čekal na Zdenu, až pro mne přijede. Vrtulník zmizel, Zdena někde bloudila a Víťa mne popichoval, ať zkusím přelet na etapy a hlavně ať jim ukážu, jak se to dělá! Opět se rozestoupily mraky a tak jsem do toho šel.
Už jsem byl zapnutý, když Zdena dorazila, ale už jsem necouvl. Možná trochu při těch čtyřech nepovedených startech, ale jak říkám, čím horší start, tím lepší polétání. Opět pěkná vypínací výška – 650m a po chvilce krásné a konečně klidné a pohodičkové stoupání. Jenže opět na ty komínové magnety! Chtěl jsem si je vyfotit, ale zasekával se mi foťák. Písek z dovolené mu asi nedělá dobře! Už jsem byl za Moravskými Budějovicemi, výška dobrá a tak jsem to vzal zešikma proti větru. Pak další stoupák na Dukovany a zase zpět k hlavní silnici na Znojmo. Takhle asi třikrát, abych byl od Dukovan co nejjižněji.

Po mě startoval Víťa, z výšky před M.Budějovicemi se mi zdálo, že se zachraňuje nad zastíněnou krajinou a nyní za městem opět v psí výšce, ale nad nasluněnou částí u výstavby nového obchvatu. Pak se vyzvedal a rychle nabíral výšku. V té době  to já už stočil po větru ve směru na Miroslav, ale takovou výšku jsem nedosáhl za celý let.




Viděl jsem pěknou přehradu a za ní malé městečko. Opustil jsem slabé stoupání a věnoval se focení. Někdy v té době mi navíc došly baterky v GPS a na výměnu nebyl čas ani výška. To už jsem se jen zachraňoval přiblblým kličkováním a rychlým focením, ale samozřejmě dobrý výsledek se už nedostavil.

Přistávám mezi kombajny na čerstvém strništi a Víťa mi přelétá nad hlavou těsně pod mraky. Ještě že alespoň stačil okopírovat ty starty. A nebyl sám. Jak se dívám na ČPP z toho dne, přiučili se i jiní.



Zdenča pro mne za chvíli dojela a řekla mi, že jestli prý příště budu létat takhle na etapy, mám to nahlásit dříve, aby napekla alespoň dva plechy buchet. A jak si čtu ve vzkazech, tak za ten den má větší úspěch než já!

Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/