Po stopách Tlakového Nížáka

Předpovědní modely hýřily optimismem a malíři mraků makali už od časných ranních hodin. Nebe nad Jakubovem vypadalo luxusně a rychlý pohyb mraků sliboval dlouhé přelety.
Proběhla spousta startů a stejný počet vyhnívek, už jsme těm namalovaným mrakům přestali věřit, když se k nám prohnil z Pěčína vyhnanej Tlakovej Nížák!


Zkusili jsme z něj tahat rozumy, jak se k nám tím vzduchem dostal, ale neprozradil nic! Trochu poklábosil, pozevloval, ale raději jsme ho rychle připnuli na lano a vyslali nahoru do vzduchu. Nic. Žádná vyhnívka! Tlakovej Nížák točí náš stoupák a odlítá s ním někam na východ...


"To teda ne!" říkám si a rychle startuju za Tlakovým Nížákem, zjistit jak to ten padouch dělá... První půl hodiny se plazím v psích výškách, ale mám silnou motivaci udržet se ve vzduchu - dohnat Tlakového Nížáka a pěkně si toho ptáčka vyfotit! Ten si zatím udržuje výškovou i vzdálenostní převahu. Za chíli se situace obrací, nad budoucím obchvatem Budějovic chytám stoupák a točím ho až k základně - odtud Nížáka určitě doženu! Tlakový Nížák ale takticky sestupuje do nižších letových hladin, daleko od přibližovacích schopností mého objektivu. Jediná povedená fotka je až z Nížákova přistání mezi kombajny, takže jeho tajemství zůstává prozatím neodhaleno.


Vzhledem k tomu, že na dožínky to nevypadá a ani vesnice v Nížákově okolí nelákají veselým hospodským zpěvem, rozhoduji se přistát až v ověřených Lechovicích.


Jako přistávačku volím koňskou ohradu hned za hospodou, na anglickém trávníčku balím padák a za úsměvu hezkých číšnic vyčkávám svoz do Brna.


Tlakového Nížáka jsem si sice neproklepl, ale pěkné to bylo! :-)
Víťa