Ve čtvrtek jsem psal do vzkazů – „Navrhuji páteční sraz krosnařů v Želetavě kolem 16.30 a následný hromadný přelet přes Dačice k nám do Peče. Má foukat slabý SV. Pivo mám, posečené letiště za barákem taky a Milanové na start nějakou plochu snad najdou.“, ale před odesláním jsem mrknul na předpověď počasí. Naplánovali nám silný vítr a tak jsem vzkaz zase smazal.

V pátek navečer si sedím za barákem a sousedovic šestiletá dcera Nela mi povídá – „Strejdo, měl bys jít lítat!“. Jako když píchne do vos. Dětem se přeci přání mají plnit, že! Koukám po nebi i po větrném rukávu a zdá se mi to dobrý. Volám Želetavákům, ale ti mě zrazují, prý u nich moc fouká. U nás nic a tak vše balím, házím na záda a vyšlápnu si za barák, kde už mám konečně posečené pole. Nebyl to nejlepší nápad s tím nesením na zádech, dorazil jsem tam pěkně utahaný. Příprava na start, severně narůstají větší kumuly, ale větřík jen slabý, zato z různých stran. 

Manželka a sousedka i s dcerou mi přišly radit a pomáhat. Na druhý pokus je opouštím, oblétávám Peč, mávám si se spoustou lidí a dětí ze vsi, dělám pár fotek, pak pár nízkých průletů nad obilným polem i u startovního týmu. 

Opět přelet obce a mávání, pak zvednutí a zalétnutí k Urbanči. Mraky od severu ale nějak tmavly a zastiňovaly celé okolí, jen jižně k Rakousku bylo úplně jasno. 

Letím tedy tam, obhlížím Cizkrajov a vypuštěný velký rybník u Máchova mlýna. Letím zamávat známým do Mutné. Po chvíli je vidím běhat po dvoře s nějakým hadrem a napadá mne, že asi chtějí, abych u nich přistál. Už jsme u nich dlouho nebyli a nad Pečí bylo stále zataženo. 

Tak platí, přistanu. Dvorek tedy hned zamítám, ale pole za barákem vyhovuje. Jak vyklesávám, běží s hadrem i tam. Prý dokonce volali, že mě jdou zachránit. To bylo něco pro sousedy! Přistál jsem mimo plachtu, což mi bylo za večer několikrát vyčteno. 

Jejich synátor dojel pro moji Zdenu a tak jsme večer strávili u nich. Posezení se vydařilo, semleli jsme kde co a vínko bylo dobré. A co říkáte na ty mladý kočky? Pěkné, co?

A ještě jednu zajímavost. Vašek povídal, že druhý den u nich mají rybářské závody. Prý jestli bych jim tam neudělal nízký průlet a nelépe s podběrákem a protáhnout ho vodou. A co takhle mít sebou i kapra, třeba z polystirénu, a pak ho dát do toho podběráku, jako že jsem ho chytil. To by bylo něco! Já mu to tedy rozmluvil, ale říkal jsem mu, že kdyby to řekl dříve, tak že znám dvojici, která by to určitě vymyslela, natrénovala a pak na výbornou zvládla. Vždyť Mat a Pat ze Želetavy jsou na tyto případy ti nejlepší odborníci!

Sobota se mi zdála neletová jak podle předpovědí, tak podle skutečnosti. Macek to taky vzdal, ale podle Miloše to bylo dobrý. I výstupy tomu prý odpovídají (připomínalo mi to Janu minulý týden). 

Nechal jsem se tedy ukecat a pokoušel se rozeslat SMS o létání. Poslal jsem to třikrát a nic. Pak jsem požádal o rozeslání Františka, ale přišlo to jen někomu a navíc v různou dobu (mě v 17.02 hod). Příště si ohledně létání raději každý zavolejte, na rozesílačky už moc nevěřte.

Do Pěčína jsme tedy dorazili jen já a Miloš. No a netrvalo dlouho a přišla průtrž mračen, řekl bych až taková neletová. 

V neděli počasí taky nevyšlo a tak to je z víkendového létání vše. Snad nám to vyjde příště. 

Nele budu muset ještě dodatečně poděkovat, díky ní jsem tento týden alespoň trochu polétal. Tady je její fotka ze soboty, měla víc rozumu než my!

Vlasta
http://www.pgv.cz/