Minulý víkend byl tak trochu neletový, samé mraky a hodně vody. Sice sluníčko občas vykouklo, ale být někde nasát do výšek asi není nejlepší. Tady je výpověď nějakého Petra a tady je článeček z pátečních novin. Nevíte někdo více?


My tuto sobotu 24.5.08 opět vyrazili do Pěčína. Před polednem to vypadalo nadějně, ale jak jsme se postupně scházeli, komplet se zatáhlo a tak jsme jen vykecávali a pojídali buchty od Zdeny.
Asi po hodince mi došla trpělivost, vytáhl jsem krosnu a všem přítomným slíbil, že mraky rozfoukám. Neplánoval jsem to na dlouho a tak jsem ani nedoplňoval palivo. Startovat jsem musel v dost vysoké trávě, ale povedlo se.



Do Hříšice dělali nový asfalt, ale nějak zapoměli odbočit i na tu naši cestu na Pěčín. Tak snad příště.
Jak jsem se zvedal, mraky se opravdu rozcházely a jak jsem měl kilák nad zemí, tak se některé chmurky vytvářely níž, než jsem byl já.

Letěl jsem ještě výš a obhlížel si mraky, které se z původních chmurek zvětšovaly a to i do výšek. Takže jsem nejenom rozfoukal mraky, ale ještě rozchodil termiku! Byl jsem tak v půlce pěkného mraku, chtěl jsem ještě výš, ale pošlo mi palivo.
Na zemi už bylo vidět sluníčko, ale od Pěčína stále nikdo nestartoval. Jak jsem se dostal níž, vletěl jsem si pod mrak a zase se zvedal. S tím železem na zádech to sice není až tak pohodičkové, ale pěkně jsem se vozil a létal po okolí.


Když už jsem toho měl dost a chtěl přistát, zrovna startoval Míra. Já v nějakých 400m nalétl další stoupání a tak jsem plánoval, že ještě chvíli polétáme spolu. Po odepnutí letěl pode mne, chvíli se zvedal, ale pak mu to nějak nevyšlo a za chvíli šel na přistání. Já se ještě zvedl o téměř 500m a koukal na Mácu, který startoval jako druhý. Taky se chytal, ale táhlo nás to k Bílkovu a to na mne nebylo. Jak bych se vracel po přistání? Letěl jsem zpět nad mé startoviště, Máca už ale taky vyhníval, já potkal jen pár bublinek a tak mě po 1,5 hodině čekalo přistání (jen bez pohonu přes 50 minut). Byl jsem takový celý ulítaný! 

Míra na odvijáku Máca po odpojení

Jak jsem si tak někde létal, dorazili i Milanové a když jsem balil, tak Panťa s krosnou vyrazil obhlídnout Telč a Milan se raději držel buchet.
Než jsem všem stačil povědět své zážitky z letu, tak se vrátil a pak si vyzkoušel i tu moji krosnu. 




A zkoušel ji fest! Já se bál za něho.

Někdo si raději vyzkouší moji krosnu (a s dovolením), jiný …..... (a bez dovolení)!
V neděli jsme vyrazili do Jakubova, počasí nádherné, jenže tam byla velká tandemová akce a na nás by se nedostalo.

Přesunuli jsme se tedy opět do Pěčína, kde se nás ujal Miloš s odvijákem a Zdena opět se svýma buchtama. Budu na ní muset více dohlížet!
Vítr téměř žádný a z různých stran, navíc se rychle  zatahovalo a tak jsme spěchali do vzduchu. Né každému to na poprvé vyjde, ale jak já říkám, čím horší start, tím bývá lepší polétání. No a Janě to vyšlo! Vybojovala to! Pak šel Pavel a taky se držel.
Já šel třetí a hned po odepnutí velké propadání, že bych ani zpět nedoletěl. Přistál jsem tedy a nechal se hned cuknout z druhé strany. Už při odpínání mě to zvedalo, nebe celé zatažené, o kus výš Pavel a hodně nad náma Jana. Ta se vydala na východ, Pavel za chvíli za ní, já ještě ve slabém stoupání sbíral metry a sunul se k Dačicím pro pár snímků.




Potom pár foteček v krásném klesání, otočka nad TRW a  přistání. Že já blbec raději neletěl za nima! 



Naštěstí mě viděl kolega z práce a tak mě hned hodili zpět do Pěčína (měl sebou možná budoucí padáčkářku, líbilo se jí to). Až potom se mi ozvali ti dva, že spolu přistáli!
Na Pěčíně byli taky dva noví z Brna, kteří na odvijáku byli poprvé. První startoval Hynek a po něm Jarda. Našemu Mírovi se už delší dobu nějak nedařilo, už měl několik startů bez zachycení a byl z toho na nervy (i mě pan magistr poslal do pr….), a když se Hynek hned chytil a vyzvedal, nadával na Brňáky a že jim tady udělá zakázaný prostor!

 

Ještě to dvakrát zkusil a nic. Nedoletěl ani zpět na startovačku. Když mu ale holky řekly, že to je kombinézou a Miloš mu slíbil bezplatné lety, svlékl se a za velkého burácení šel do toho znovu. 
Jana mu dělala roztleskávačku, Pavel zajistil laminární vítr přímo na komoru a všichni jsme mu drželi palce. 
Povedlo se! Doletěl zpět s pěknou výškou, udělal pár krásných ladných otoček a za velkého potlesku přistál.
Gratulujeme!

Nenalétali jsme toho moc (i když Jana byla opět nejlepší), ale za celé odpoledne jsme se hóóóóóódně nasmáli.

Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/