Jakubov 11.5.08

Takže v neděli 11.5.08 se nelétalo v Pěčíně, ale na Jakubově. Sraz na jedenáctou. Pár nedočkavců tam už bylo a přivítání – „Už se nedivím, že se nedělají žádné kumuly“ nebo „Tak to dneska bude neletovo, nechceš vyrazit někam jinam?“ – už beru jako normální pozdravení.

Počasí bylo nevýrazné, nikomu se do toho ani nechtělo. Já šel první, že by se mě alespoň zbavili. Odpínací výška z odvijáku 570 m nad terénem, ale na žádný stoupáček jsem nenarazil. Hned po mě šla Jana Krátká, chvíli bojovala, ale pak nabrala výšku a zmizela nám. Potvůrka podivná! Že by jí na tu jemnou pilotáž přeci jen pomohly ty rumové buchty od Zdeny?

Další byli Boeing a Tomáš, taky statečně bojovali, ale netrvalo dlouho a vrátili se nám. Další už nikdo startovat nechtěl. Postupně přijížděli další a další, ale jen se debatovalo.

Tak jsem to zkusil znovu. Před tím jsem vlek před startem nezaplatil, teď jsem raději dal peníze předem a možná to bylo to pravé. Odpínání sice taky v 570 m, chvíle hledání, ale pak to šlo nahoru. Důležitý je ten interval, jak vlekaři chtějí dlužníka zpět, tak se to prostě netrefí! Stoupáky byly poskládané asi spíše jen z bublin, byl problém se v tom udržet a už vůbec to nešlo ustřeďovat, spíš chvíli tam, pak zpátky, zvedání jen na půl otočky apod. Bylo to takové hravé. Hodně hravé!!!

Když mi to nad Bábou podruhé klaplo (letos poprvé), už jsem byl s focením opatrnější.

Pěkné vyzvedání bylo až někde u Řečice, pohodičkový průlet pod základnama k Horním Němčicím a pak velký padák vedle Studené ve směru ke Strmilovu.

Říkal jsem si, támhle je poslední možnost zachycení, buď to vyjde a nebo tady končím.

Začal jsem se opět v bublinách zvedat, po chvíli mě to nebavilo a chtěl tedy zkusit něco lepšího, ale ouvej. Nic tam nebylo! Zase jen dolů a vypadalo to na přistání v rotoru za lesem. V té chvíli jsem vzýval Termosku a slíbil, že už budu točit i nulky v bublinkách. Pomohlo to! Prvně mě na nich opravdu vyzkoušel, jestli nekecám, ale pak mi pomohl vyzvedat se krásným stoupáním o více jak kilometr. Termosko, díky! To jsem mu říkal už v půlce, kdy jsem z pravé bez problémů začal točit levou, abych měl volnou pravačku na focení.

Po pravé straně míjím Počátky a Žirovnici, ale přede mnou opět Kamenice.

Už několikrát mě dostala až na zem, více ji oblétávám, začínající kumulek nad vzdálenými lesy mě přitahoval, ale než jsem tam dolétl, rozpadal se. Potvora! Přistání na loukách v rotoru mezi lesy nebylo nic moc. Velice hravé!

Takže po necelých dvou hodinách a 62 km letu mě Kamenice zase dostala na zem. Zavolal jsem Zdeně o odvoz a Janě, kam doletěla. Byla o hodně lepší něž já, dala 75 km někam ke Kameni. Pěkné, gratuluji!

Sbalil jsem, přes les se dostal k silnici a pokoušel se stopovat. Několik aut projelo, ale nikdo nezastavoval. No a teď je tu to slibované překvapení!

Nakonec u mne zastavilo pěkné, dvoudveřové sportovní auto a uvnitř tři pěkné, mladé, usměvavé slečny. Neskutečné!!! Nabídly mi svezení do Jindřichova Hradce a pomohly s báglem do malého kufru. Hned jsem je požádal, zda si je mohu vyfotit, že jinak mi to nikdo neuvěří. Souhlasily. Navíc mi v J.Hradci zastavily rovnou u hospody a jak se objevily, tak taky zmizely. Ani to auto jsem si nestačil vyfotit! Že by to byl přízrak? Naštěstí mám ty jejich fotky, jinak bych asi pochyboval i o sobě.

A než pro mne přijela Zdenča, dal jsem si v hospůdce pivo a utopence. Není to naše létání krásné?

A ještě jak to bylo s tou předpovědí o počasí roku od Charlieho? Posuďte sami: Čtvrtek - Pátek - Sobota - Neděle

Dnes (v pondělí) bylo zase krásné počasí, lepší než včera, samé kumuly, nefoukalo, akorát na FAI trojúhelníky. No jo, já byl v práci a jen se smutně díval po nebi. A to počasí se ještě nemá kazit!