Dačický Mišpulín Víkendkap

Prognózy renomovaných meteorologů jakož i Vlastíkova intuice opět nezklamaly a  v neděli  kolem deváté ranní hodiny  se na obzoru nad Rakouskem zjevuje souvislý tenký proužek modrého nebe a nekompromisně vytlačuje do té doby zarputilou oblačnost na sever někam za hranice Sudet.

A tak se v tento odpočinku zasvěcený den, kdy se i létající nosorožec válí kdesi v hangáru, sešla  po polednách smečka asi 30 ortodoxních závisláků na vyhlášeném dačickém startovišti, tentokrát nikoli u  slavného Monte Hnojníku ale na druhé straně vlekací dálnice u Hříšického energovodu.

Nízko nasazené kumulky dávaly tušit, že dostupy nebudou nikterak závratné, jelikož však nebyly výrazněji nabity elektřinou, posloužila jejich skrytá energie některým jedincům coby rychlovýtah do závratných výšin kolem 1900 AMSL.

Postupně se měnící směr větru (nikoli klasický variábl) vítr zapříčinil, že se celé startovní pole ještě na zemi rozdělilo do dvou skupinek. První, majoritní skupina se i přes sílící  severozápadní vítr ortodoxně držela zamokřelé loučky u Hříšice

Někteří jedinci podlehli vábení větru přímo na komoru a rozhodili svá křidélka na loučce v zatáčce u křížku a údajně se proslýchá, že kdosi úspěšně odstartoval i od Monte Hnojníku, ale to jsem sám neviděl, proto nemohu potvrdit. Vzhledem k tomu, že byla v provozu permanentně 3  odvíjedla, prohlásil ParaMacík že toho musí využít, odstavil svého Fordšpulína na vedlejší polní kolej a světácky se nechal  zafouknout domů na sváču, jak říkal. Přivezla ho manželka a měla poněkud zjihlý zrak, tož tak. Zachycení v termice nebylo zadarmo, a přestože se vlekaři opravdu snažili  (a za to jim patří krom mrzkých papírků též nehynoucí dík a sláva) a šňůry ani moc nepraskaly, byl na startu permanentě slušný nával

Kdo se moc nesnažil, ani se do vzduchu nedostal. No, popravdě,  asi jsem byl jediný, ale odpoledne bylo i pro mne vskutku příjemně strávené, kamarádi se nepokrytě těšili z úspěšného zachycení svých konkurentů v termice  a uštěpačnými poznámkami kvitovali starty méně úspěšné, prostě nedělní paraidyla jak má být. 

Kdo kam doletěl, za kolik bodů a v jaké výšce, to vše si můžete prohlédnout ZDE . V době kdy píšu tento článek vede Jana

t.č. s převahou nejlepší pilotka nejen Vysočiny. Bohužel asi toto kolo víkendkapu nebude platné, protože se ve zbytku republiky flákali pod zataženou oblohou a nebo jezdili po návštěvách.

Po čtvrté hodině jsem musel odjet a když jsem se s Evou vracel k Dačicím z Prostředního Vydří, kde jsme zaměřovali nějakou romantickou ruinu, čímž jsem své estetické zážitky tuto neděli dovršil,  ještě si někteří vytrvalci čechrali peříčka pod mohutným kumulem

                                                                                                                                                                                                               3M

 
P.S. Dokumentární video s originálními zvuky se aktuelně připravuje