Jarní
Hohe Wand - 14.4.2008
Po předběžné nedělní domluvě, kdy sem toho moc
nezaletěl, jsem v pondělí do
práce vyrazil i s padákem. Podle předpovědi
má být na Hohe Wandu letovo. Vítr
jihovýchod do 15km/h, dekovat se to má až
odpoledne. V 8 hodin odjezd, 15 minut
stojíme ve Vídni v zácpě, pod kopcem
jsme v 11. Zrovna startují první
padáky a
začínají naskakovat první chmurky.
Myslím, že jsme přijeli na správné
místo.
Během týdne se nemusí platit vjezd do parku, ale
startovné 5 euro raději
zacvakáme (lepší než 10 po
přistání, jak praví
německo-slovenská cedule).
Startuju kousek před 12. Několik padáků vidím nad
kopcem – myslím, že se
chytnu. Nejdříve to zkouším napravo,
ale nakonec vyhrává skála pod
vyhlídkou.
Za 10 minut mám přes 300 nad start a jsem za vodou. Chvilku
čekám na Jirku, až
odstartuje a dohrabe se za mnou a zkoušíme to po
hřebeni na SV. Za zvuku
bručícího vária to
otáčíme zpátky –
ještě to tam asi není. Po chvilce
poletování vítr
sílí. Jirka to zkouší nad
údolí, že by se jako skočil podívat
na ty brdky naproti. Připadá mi to jako dobrá
výzva, ale nějak mi to proti
větru nejde. Než skončit na zemi s vidinou
stopování na start, raději beru
jistotu ve šmrdlání nad kopcem.
Později to zkouším k věži na JZ, ale Jirka odtud
prchá v údolí a do
vysílačky
hlásí, že je tam pěknej bordel (asi proto tam
nikdo nelítá). A ten bordel nebyl
jenom tam. Krásně si tak letím a najednou
mám ten blbej pocit, jakože
fronstall. No takhle jsem se ještě nevybál,
z takové perspektivy jsem padák ještě
neviděl. Lehce prohnuté šňůry, padák
přede mnou - zhoupnul jsem se jako na houpačce. Když mě chtěl zase
předběhnout,
tak jsem ho (musím se pochválit) pěkně přibrzdil.
Koukám za sebe a ten rakušák
nacvičuje podobné figury jako já. No odtud pryč.
Podnikám druhý pokus letu nad
údolí, ale v tom větru se špatně
točí ty
rozfoukané metrové stoupáčky
– raději se nalepím zpátky na kopec.
Jirka jde na
přistání. Po domluvě vysílačkou
sedám za ním s tím, že vystopujeme na
kopec a
dáme ještě jedno kolo.
To se však už nekonalo. Přiletěl velkej mrak a bylo po
létání. Na vyhlídce
foukalo odspodu a nad kopcem se držel jenom dálkově
řízený model větroně a
jeden odvážný rogalista.
Bery
http://www.pgv.cz/