Od
Aviana po Krvavec
Začátkem
týdne volá Vaňous, že to vypadá
na slušný počásko a jestli
nevyrazíme na poslední výlet někam na
jih. Honza se
drbe na hlavě, to není dobrý znamení,
asi to nevypadá, pomyslím si.
Vaňous, Olda a Míra se domlouvají,
že peláší
ve čtvrtek večer. Naše skupinka - JaHo, Honzova
nejvytrvalejší tandemistka
sestra Irena, její manža Kódl, Petr Lacina,
Tomáš Hudeček - posouvá odjezd na
sobotu. Později se k nám přidává Janča
s Tomášem a jeho bráchou.
Postupně
se skupinka zase ztenčuje. Chřipka
si nevybírá a dostává Janču
i
Tomáše. Tomáš Hudeček taky
nejede a v
sobotu ráno
lehne i Kódl. Nakonec odjíždíme čtyři.
Pohodlně
se skládáme do Moby Dicka a
vyrážíme za klukama na Aviáno....
13.10.
AVIANO
Tam už si
vesele povídá a vítá se
tandemtým s klukama
z předsunuté jednotky.
Petr ještě vyzkouší, co jeho Stream snese a na přebržděném mazlíkovi přistává na přistávačce. Vaňous nám půjčuje svoje auto, aby Moby Dick s naší výbavou mohl taky za námi do kempu. Večer si dáváme gročánky a hodnotí se co a jak.
Jdu
brzy spát, mám toho dost. Ráno se
vstávalo
brzy, cesta,
lítání.... Ale moc se spát
nedá.
Vaňous dráždí Honzu a ten
huláká na
celý kemp
své teorie stoupavých proudů a Vaňous ho
dráždí a dráždí.....
úhel
náběhu nás
pro tentokrát míjí.....
Tam
se zvedají první padáčci, Zdenek Trčka
nás vyváží na start.
Těšíme se a
hned skáčeme do vzduchu. Já to
posílám k
hrádečku, Petr letí s tandemem na druhou stranu a
po
třičtvrtě hoďce vyhnívají.
Domlouváme se vysílačkou, ať vydržím,
že jedou
znovu na start. Lítám si sem,
tam. Zkouším různé teorie a když se
lepím
ke svahu, kontroluju dar od přítele
Smrčky. Kdybych to neodhadla, bude mi pilka od něj moc
potřebná.
Po
dvou hoďkách mi je zima. Konečně vidím, jak
přijíždí Moby Dick. Kluci jdou na
start a konečně startují... Motám se kolem
Honzovýho Venuse a snažím se
dokázat, že jsem spolehlivý kompars. Ruce už
necítím. Když už jsem tu tak
dlouho, ještě vydržím, ať mám
namotaný tři hoďky. Pak spokojeně
přistávám do
kempu. Honza se ještě zaletí podívat
na hrádek a přistává zpátky
na
startovačce. Svoz auta je tím zajištěn.
15.10.
LIJAK
Plán dne je jasný - poletíme na výlet. Pustíme se po hřebeni, co to půjde a užijeme si to. První letí Petr, pak Irena s Honzou (mimochodem si to Irena moc užívá, fotí a ve vzduchu si rychle zvyká) a nakonec já. Letíme za hrádek a stále dál.
Honza
s Petrem se
zasekávají u skal
pozorováním
velikého dravce a já se
pouštím
podívat na konec
hřebenu, aby mi něco neuteklo. Není tam nic
zajímavýho, jen dvě cizí
křídla.
Tak to otáčím zpátky a
snažím se dohnat
kluky. Honza na mě čeká a společně
letíme zpátky. Petr už tady není,
odletěl na
přistání. Nad startem
nabíráme
ještě výšku a skáčeme na
další hřebínek. Nic tam
není a tak se
vracíme zpátky.
Honza letí na přistání a já
se
škrábu znova nad start. Kousek za startem
leží
vesnička, tam je pěkná loučka. To dám,
říkám si, přistanu a svezu auto. Těsně
nad loučkou si to rozmýšlím.
Mám strach.
Tak tohle nedám.... Není cesta zpátky.
Rozpočet není z nejpřesnějších, stromy
se rychle
blíží....
Stáčím křídlo doprava, kde je trošku nižší porost, tělem rozrážím větve. Myslím na Frantu - NECHCI POUŽÍT TVŮJ DÁREK - POMOŽ! Přistála jsem těsně za stromy.
V rychlosti kontroluji kosti. Jsem v celá. Už ke mě běží první záchranáři z vesnice. Nahazuji co nejšťastnější výraz a ukazuji, že je vše O.K. Zklamaně odchází, v hospodě nebude o čem povídat. Snažím se spojit s Honzou, že jsem v POHO ?!? přistála za startem a svezu auto. Vysílačky nefungují, signál není. Běhám po loučce a honím signál. Volá Honza, že auto svezl Petr, ať sletím za nima. Nahazuju batoh na záda a šlapu na start. Tolik strachu a auto mi čmajznou před nosem. Večer kluci staví stan a máme bezva obýváček. Další flaška rumu padá.... ale stejně je ve spacáku zima.
16.10.
LIJAK
Přichází SMS od Charlieho, ať zůstaneme na Lijaku, že tam bude nejlíp. Moc se mi nechce, už jsme tu dva dny. Jsem namožená, utahaná, dneska nepoletím.... nemusím, nechci. Jedeme na kopec a vyrážíme hledat kešku. Irena s Petrem dělají Geocaching (hledací hra pokladů pomocí GPS souřadnic) a tak nás vezmou s sebou. Keška (poklad) je u rogalistické startovačky nad hradem. Sláva, máme ji.
Jedeme zpátky na start. Irena s Honzou startují. Nejdu, nechce se mi.... Petr říká, že taky nejde, jde hledat druhou kešku, která čeká kousek od startu a pak prý sveze auto. Tandem klouže sem tam nad startem a pomalu nabírá výšku. Jsem na vážkách, tělo křičí, že nejdu, - nechci.... Hlava říká - chceš, připrav se. Asi chci, jdu do toho. Přeci jen sezóna končí a musím nalítat něco do šuplíku. Letím taky. Točíme se kolem sebe a za chvilku jsme vysoko nad ostatníma. Máváme s Irenou na sebe a křeníme se do foťáku a kamery.
Lítat
je jak sen, který si můžeme
splnit každý.... Přistáváme, jdem
zaplatit kemp a koupit vínečko, jak
říká
Irena - musíme přivézt odpustky.
Vyrážíme do Tolminu. Jdem do Pizzerky a šup do pelíšků. Dnes v noci kupodivu zima není, je fajn.....
17.10.
KRVAVEC
Ráno se probouzíme do mlhy, vyrážím s foťákem na lov podzimních záběrů.
Potkávám se s Irenou, která má stejný nápad. Nacházíme zajímavé plody a lusky. Když je přinášíme do kempu, Petr je chce využít ke snídani, ale Honza s nimi má lepší záměry - stane se králem místní buše.
Po snídani jedeme směr Karavanky a to přes Sorožskou planinu. Je tu krásně, ale na start se musí kus vyšlapat. A tak s Irenou zůstáváme dole a kluci se vydávají k vrcholu. Zjišťují, že na západ od nás je vše zalito oblačností a tak pelášíme dál na východ...
Na Krvavci jsme už docela pozdě. Startujeme o půl páté. Dnes Irena vyjíměčně nejde do vzduchu, sveze auto na přistání. Je to pro ni větší adroš než na padáku. Naše Gradientí letka startuje.
Irena
zodpovědně fotí. My plujeme vzduchem
kolem sebe fotíme... točíme...
fotíme.... a šup na
přistání. Už je dost hodin a
nás čeká cesta domů....
Sedím
u počítače a marně se snažím srovnat
myšlenky.... co Vám chci vlastně
napsat.... jsme doma, spokojení, unavení,
šťastní a hlavně v pořádku, co si
může pilot víc přát.....